Okolí jezera Lago di Garda připomíná středomořská letoviska

Kraj kolem jezera Garda je unikátním přírodním dílem. Hladina jezera, jehož plocha je 370 kilometrů čtverečních, je pouhých 65 metrů nad mořem. Z vody do oblak se zvedají hory, jejichž vrcholy ční do nadmořské výšky přesahující dva a půl kilometru.

Zatímco tam nahoře se počasí změní třikrát za den, slunečno střídá mrazivý vítr s deštěm, u jezera rostou olivovníky, palmy, citrusovníky a magnólie. Sníh sice občas v zimě napadne, ale je to spíš pro obveselení místních obyvatel, než co jiného.

Hotel Du Lac, z jehož balkónu jsem se ráno díval přes vrcholky palem na jezero a vápencové útesy za ním, je na východním okraji města Riva a patří k místním znamenitostem.

Přede mnou, pravda už je to nějaký ten rok, v něm bydlíval např. německý filozof Nietzsche.

Ten byl jednou z osobností, které si kraj na březích jezera Garda oblíbily. Patřili mezi ně také bratři Mannové, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke.

Riva, podobně jako nedaleké Arco, měla už od konce 19. stol. status lázní. Jezdily sem odpočívat a přečkat nevlídnou zimu mnohé osobnosti dnes již „bezejmenné“, ale v oněch dobách tvořící evropskou smetánku.

K těm, jejichž jména zapomenuta nebyla, patří např. habsburská císařovna Elisabeth, krásná Sissi. Významně se do dějin kraje zapsal i další Habsburk – arcivévoda Albert. Ten si nechal v Arku postavit honosný palác a při něm zřídil dodnes existující arboretum. V něm shromáždil takové unikáty jako himálajský cedr, sekvoj, která je dnes asi nejstarší v Evropě, papyrus, bambus a také je tam jezírko s lotosy.

Je asi na místě připomenout, že do roku 1918 byl tento kraj součástí habsburské monarchie. To abychom pochopili následující statistiku: už v roce 1901 navštívilo města Riva, Arco a další lázeňská střediska u jezera téměř 40 tisíc domácích hostí (občanů RakouskaUherska) a na 10 tisíc cizinců (Italů).

Okolí Lago di Garda je krajem, kde je místo i nálada k poklidným procházkám a k využívání léčebných a relaxačních procedur tamních lázeňských domů. Není ale pro ně charakteristický ten poklidně plynoucí lázeňský život.

To snad jen v podvečer, když hosté přicházejí povečeřet nebo posedět do některé z bezpočtu restaurací a kaváren na Piazza 3 Novembre a v přilehlých ulicích a náměstích v Rivě nebo na podobných místech v Arku. Jinak je to kraj, kde to tepe.

Odpoledne jsme procházeli po pobřežní promenádě. Jedna z členek naší nevelké výpravy při pohledu na hemžící se jachtaře, surfaře a cyklisty zasněně poznamenala: „Opravdu neobvyklá koncentrace sportovců.“ Půjčovny lodí všeho druhu, surfovacích prken, školy vodních sportů, oblázkové pláže a mola jsou od rána obsazené. Hladina jezera se bělá plachtami jachet, mezi nimi se prohánějí pestrobarevní surfaři a motají se veslaři s kajaky.

Ráno fouká na jezeře severní vítr pelér. Na rozdíl od mnoha svých bratří je to vítr mírný, skoro vánek. Je snadné učit se při něm plachtění na prkně nebo na katamaránu. Co se ráno naučíte, můžete si po poledni vyzkoušet „naostro“. To totiž zaduje ora, jižní vítr, který zčeří hladinu jezera a surfařům i jachtám notně napne plachty.

Pelér a ora se každý den střídají s naprostou pravidelností. To je jeden z důvodů, proč se právě na Lago di Garda konají významné mezinárodní regaty a další vodní závody a proč jsou tamní přístavy od jara do pozdního podzimu hustě zježené stěžni jachet, které si tam jejich majitelé dovážejí na dovolenou.

Severní část jezera Garda, která patří do autonomní oblasti Trentino, je místem pro dovolenou od jara do hlubokého podzimu. Je to Středomoří ve vnitrozemí. Všechna tamní letoviska jsou nejen centry vodních sportů a radovánek, ale jsou to i východiska pro horské turisty a cyklisty, pro skalní lezce (freeclimbing) i horolezce (ferratas), pro ty, kteří si chtějí vyzkoušet kaňoning, rafting, paragliding.

Trentino se potenciálním návštěvníkům představuje jako kraj pro aktivní dovolenou. Není to jen reklamní trik. Kraj v italských Dolomitech k tomu má všechny přírodní i lidmi vytvořené předpoklady. Mimochodem Čechů jezdí k jezeru Garda stále více.

„Ráno sednou na kolo a vyrazí. Vrátí se pozdě odpoledne, po večeři si dají víno nebo pár panáků a jdou brzy spát. Takové hosty mám ráda,“ řekla nám Anna, která s manželem provozuje kemp Al Sole u jezera Ledro.