Island, drsná země lávových polí a vulkánů

A tak zatímco my musíme pálit tuny uhlí, než vženeme páru na lopatky turbín, Islanďané ji mají skoro za pakatel. Prohlídka geotermální elektrárny i s výkladem patří k nejzajímavějšímu z poznávacích výprav a tato zařízení mají prezentaci perfektně připravenou.

Okusit trochu onoho zemského tepla na vlastní kůži je jeden z nejpříjemnějších zážitků. Perlou mezi termálními koupelemi je Modrá laguna nedaleko mezinárodního letiště Keflavík na jihozápadě ostrova. I v zimě zajistí 38stupňová voda naprostou pohodu.

Z blankytně modré hladiny lemované bělostnými usazeninami solí pomalu stoupá pára a z ní se zvolna vynořují a mizí tváře potřené bílým krémem. Ten dostanete se vstupenkou v malém plastovém polštářku, protože voda až příliš vysušuje.

Laguna uprostřed neprostupného lávového pole, do něhož buldozery a beton vtiskly příjezdovou silnici, parkoviště a celý areál, je vedlejším produktem geotermální elektrárny Svartsengi, která nabírá páru šestkrát teplejší z dva kilometry hlubokého vrtu.

Termální koupání je na Islandu skoro v každém městečku. V Hveragerdi mají i atrakci: na vroucí vodě bublající z jedné z puklin v zemi si můžete uvařit vejce natvrdo. Prodají vám ho na místě.

Island není ani v polovině cesty z Evropy do Ameriky, ale přesto je geologickým dělítkem mezi oběma kontinenty. „Sedí“ na styku dvou litosférických desek, které se rozestupují.

Nevšednost této podívané rámované kulisami hor umocňuje i mnohem kratší člověčí historie. Na úbočí, v místě zvaném Thingvellir se začala kolem roku 830 psát historie evropských parlamentů. Právě tam totiž zástupci osadníků založili první společný sněm. Scházel se na několik týdnů každý rok a na přelomu roku 1000 přijal také křesťanství.

Island je daleko, ale mezi našinci je známější, než by se mohlo zdát. Kdysi nás spojoval jeden ledovec, teď to je zhruba čtyřhodinový let a taky krize. „Island je teď levnější, ale ne levný,“ říká však Mário Grünenfelder, obchodní ředitel hotelového řetězce.

Drnčí mu teď totiž telefony ze zemí jako jsou Ukrajina nebo Bosna, kterou si musel najít na mapě.

A jak Češi? „Letošní rok by měl být pro návštěvu Islandu ideální. Po počátečním propadu se prodej zájezdů dostává do obvyklých mezí. Několik zájezdů je už vyprodaných,“ řekl mi Petr Burian, šéf cestovní kanceláře Periscope Skandinávie (www.periscope.cz), která se už řadu let specializuje na Island a severské země.

Podle něj je teď v ceně i víc jídla. Vedle společných zájezdů lze s pomocí cestovky ušít na míru také individuální program.

Vychutnávat půvab Islandu lze různě. Autem, místními leteckými spoji, ti zdatní na kole, pěšky nebo se prostě vrátit k dávné místní tradici a vyrazit si na koni. Ti islandští jsou menší, ale silní a houževnatí. Equus scandinavicus je potomkem zvířat, která si s sebou přiváželi Vikingové.

Výprava na koních skýtá romantiku, dobrodružství, je zkouškou vůle a vytrvalosti, ale vše je takříkajíc pod kontrolou.

Průvodci jsou zkušení místní „koňaři“, jako třeba na rodinné farmě Kálfholt asi 80 kilometrů od Reykjavíku (www.kalfholt.is).

Podle Eyrún Jónasdóttirové prosperují z turistiky a na venkově je krize příliš netlačí. V jejich nabídce jsou jednodenní i vícedenní tratě pro dospělé i rodiny s dětmi.

Proti tomu je samozřejmě cestování vozem mnohem pohodlnější. Silnice jsou na Islandu vesměs nové a i ty šotolinové jsou dobře sjízdné.

Komunikace v hlubokém a hornatém vnitrozemí ovšem mohou připravit četné terénní vložky.

Auto si lze pronajmout, ale ti, kdo chtějí jezdit ve svém, se mohou na Island přepravit z Dánska do přístavu Seydisfjördur na východní pobřeží. To se ale vyplatí ve více lidech a řekněme na celý měsíc.

Návštěvníci si podle zdatnosti mohou i vyšlápnout. Buď krátce na zastávkách jako třeba u velkého a úchvatného vodopádu Skógafoss, nebo na trasách, z nichž asi 80kilometrová pro náročné – Laugavegur – je experty řazena mezi deset nejatraktivnějších ve světové nabídce.

Lze na ní totiž vidět to hlavní, co islandská příroda nabízí (www.andrewskurka.com).

Jiná z procházek je poněkud smutná. Vede širokým štěrkovým polem, zvrásněným hlubokými rýhami tak, jak je vytvořil ustupující ledovec Mýrdal.

Tam, kde ještě před rokem byla modrá ledová jeskyně – zavzpomínal jeden z účastníků cesty – jsou už jen kameny a nejbližší ledová vrstva byla už zase o pár metrů dál a crčela z ní voda.