Zvláštní kouzlo mají na jihu Moravy. Hodový čas je zde rozprostřen do širokého údobí od srpna do prosince. Některé obce termín odvozují od patrona místního kostela a hody se pak konají kolem jeho svátku: Václavské koncem září, naopak Martinské až v listopadu. Někde se dodržuje třetí neděle v říjnu, což je termín, který se v 18. století pokusil jednotně zavést Josef II.

Někde pořádají hody dvakrát, v obou datech, a nezřídka se termínem „hýbá“ pragmaticky tak, aby se jednoduše nestřetl s jinou významnou folklórní akcí v blízkém okolí.

S hodování jsou spojené nejrůznější lidové zvyky

Na moravském Slovácku a Valašsku jsou hody provázeny se zvyky, které se našincům jeví jako samozřejmé, ale pro návštěvníky z jiného koutu země, natož z ciziny, jsou neobvyklé a atraktivní.

Jako panenky ve výkladní skříni.

Jako panenky ve výkladní skříni.

FOTO: Vladimír Dostálek, Právo

Především je to jedna z mála příležitostí v roce, kdy se staří i mladí slavnostně vyšňoří do lidových krojů. V některých obcích se staví májka a zachoval se i zvyk vodění berana nebo slavnostního ceremoniálu, při němž starosta předá chase právo k pořádání veselice.

Zvyky se obec od obce v detailech liší, to zásadní ale zůstává: chasa v čele se stárkem převezme na čas vládu a zorganizuje krojovaný průvod nebo alespoň taneční zábavu, na které se pobaví místní i přespolní.

Beránka už nestínají

Takzvané právo (uspořádat hodovou zábavu) mívá ustálenou hmotnou podobu. Třeba ve Starém Městě na Uherskohradišťsku jím bývá asi metr dlouhá šavle zdobená mašlemi, rozmarýnem a na špici jablkem, v nedalekých Tučapech to bývá meč zdobený rozkvetlými květinami.

Ve Veselí nad Moravou je hodovým právem jehlan na meči a plátno zdobené myrtou, rozmarýnem, květinami a pentlemi. Jinde jeho roli plní květináč, panenka nebo hodový věnec.

Při taneční zábavě bývá právo zavěšeno u stropu tak, aby na ně mohl kdokoliv dosáhnout, a chasa
si ho musí ostražitě hlídat. Pokud by ho někdo zcizil, byla by z toho ostuda pro celou obec a chasa by musela právo vykoupit.

Oblíbené je i vodění berana. Původní krutá podívaná, při níž mládenci na beránka nejprve vybrali peníze a pak ho obřadně popravili, postupem času přerostla v symbolický akt, v jehož závěru je zvíře humánně vypuštěno zpět do ohrady. Někde se místo obětování berana tradovalo mlácení kačera nebo stínání kohouta.

Místo krve placení v hospodě

I tyto zvyky, dříve končící smrtí zvířete, už se dnes obejdou bez krve. Třeba v Kyjově na Hodonínsku mlácení kačera vykrystalizovalo časem v kratochvíli, při níž hlídač s cepem na mlácení obilí honí každého, kdo by chtěl mládeži nazdobeného kačera ukrást. Kdo je chycen, musí zaplatit láhev v hospodě.

Hody bývají vděčnou příležitostí pro rodinné návštěvy. Přijíždějí rodáci, příbuzní i přátelé a známí z okolních vesnic, takže praskají ve švech nejen taneční sály, ale také domácnosti.

Tradiční tanec v lidových krojích.

Tradiční tanec v lidových krojích.

FOTO: Martina Žáčková, Právo

Hospodyně se předhánějí v pohostinnosti – v kuchyních voní tvarohové vdolečky, k obědu se servíruje kachna se zelím a knedlíkem, na večeři řízek s bramborovým salátem, ochutnává se burčák i nové víno a při tom všem se běžně zpívá a beseduje až do rána.

Na některých místech mají hody zajímavé dozvuky. Například v Moravské Nové Vsi a dalších vesnicích Podluží se konají ještě menší dívčí hody, při nichž mužskou “práci” i povinnosti přebírají dívky.

V Traplicích zase mívají kromě „klasických“ také recesní Babské hody, které jsou bizarní přehlídkou žen v kalhotách s namalovanými knírky a jejich mužských protějšků se vzorně namalovanými líčky a v sukních.

Co možná nevíte
Hody
požitkářská oslava konce hospodářského roku, symbolické poděkování za sklizenou úrodu, spojené s ochutnáváním čerstvých plodů; podle některých výkladů je možné tuto tradici chápat jako jistou formu oběti
Hodky
také zvané malé hody, skromnější obdoba hodů, dožínky
Chasa
označení pro svobodnou mládež v obci (neprovdané dívky a svobodné chlapce)
Právo
(uspořádat hodovou zábavu) mívá hmotnou podobu: šavle, meč, květináč, panenka, hodový věnec…

Stárek

mládenec, kterého si chasa sama vybírá ze svého středu; dříve měl o hodech rozsáhlou pravomoc, chasa ho musela poslouchat a respektovat, měl právo posledního slova, zároveň starostovi odpovídal za pořádek při taneční zábavě, hlídal také právo, aby ho někdo přespolní neodcizil; má jít o mladíka zodpovědného, protože se podílí na přípravě celých hodových oslav i dalších akcí během roku
Stárka
stárkova dívka, vyvolená či tanečnice