Výhodou  okružní cesty je, že turista si může různě kombinovat délku okruhu podle momentálních sil, počasí nebo nálady. Je určena středně zdatným a zdolat ji lze pěšky nebo na kole. Okruh zavede turisty k pramenům Vltavy, na Bučinu na hranicích s Rakouskem, přes Knížecí Pláně a Borová Lada zpátky do Kvildy. Celá trasa měří 25 kilometrů.

Pro jihočeského spisovatele Hynka Klimka, který objevuje tajemná místa Jihočeského kraje a napsal bezpočet knih s touto tématikou, je okruh z Kvildy jeden z nejhezčích. „Pozor ale na pohledné dívky.

Kdyby vás nějaká chtěla cestou zastavit, nedejte se zlákat! Mohla by to být bludička; a zdejší bludičky rády zavádějí svedené do bažin. Lépe je nesesedat z kola a silnicí vedoucí vzhůru podél Teplé Vltavy se přes Františkov, spojený s legendárními převáděči, vrátit do Kvildy,“ upozorňuje Klimek.

Pramen Vltavy

Pramen Vltavy

FOTO: Jiří Falout, Právo

Z Kvildy se lidé dostanou na rozcestí Hraběcí huť, kde se lze vydat vlevo přímo na Bučinu. To však přijdete o prameny Vltavy v nadmořské výšce 1 172 metrů, které i přes četné polomy mají své kouzlo. Cestou je na několika místech vidět Teplá Vltava. Z Kvildy je to sem šest a půl kilometru.

„Cesta odtud pokračuje pod Černou horu, na které značnou část lesa poničil orkán Kyrill. Pak následuje stoupání do sedla Stráže s nadmořskou výškou 1 270 metrů. Odtud již až do Borových Lad cesta klesá a z celé trasy je krásný široký výhled na hraniční hory na naší i bavorské straně Šumavy,“ pokračuje Klimek.

Cestou narazíte na bývalou ves Bučina, která byla před zánikem po druhé světové válce nejvýše položenou v republice. Teď je tady obnovená kaplička, hotel a na česko-německé hranici společné Infocentrum.

„Silnička se odtud svažuje přes zaniklou osadu Furík a Knížecí Pláně, kde byl obnoven zničený hřbitov a vyrostl stylový penzión, až do Borových Lad. Kilometr odtud je Chalupská slať, kde se po povalovém chodníčku mohou návštěvníci dostat k největšímu slatinnému jezírku na Šumavě,“ dodal Klimek.

Pochod smrti

Z historie Kvilda vyzdvihuje hlavně bitvu II. světové války na přelomu dubna a května 1945. „Tehdy americké jednotky překročily průsmyky v jižní části Českého lesa a Šumavy. Tam se také střetly se zbytky jednotek SS a dále 7. a 11. elitní obrněné divize. Při osvobozování právě této části Šumavy padl také jeden z posledních amerických vojáků na našem území. Byl jím Čechoameričan Charles Havlata,“ připomíná starosta Kvildy Václav Vostradovský.

Rekonstrukce osvobozování Kvildy z letošního května.

Rekonstrukce osvobozování Kvildy z letošního května.

FOTO: Jiří Falout, Právo

Z historických událostí vyplývá, že přímo v Kvildě působila 42. jízdní průzkumná squadrona, která se do tohoto prostoru dostala až ze 6. na 7. května. Zdržení způsobila nepřístupná cesta od Bučiny, a tak ještě na samém sklonku války došlo ke ztrátám na životech v řadách civilního obyvatelstva.

Pochod smrti, který 1. května prošel od Zhůří do Kvildy a dále směrem do Borových Lad, byl podle starosty toho důkazem. Během jedné noci v Kvildě zemřelo 19 žen a dalších 13 pak během dalšího postupu. Po osvobození byla těla zemřelých pohřbena na hřbitově ve Volarech.