Odhaduje se, že zdejší výbuch byl několikanásobně silnější než výbuch legendární sopky Krakatoa. Zbytky ostrova obklopují kalderu, ohromný zatopený kráter. Atmosféra je zde neopakovatelná a pohledy na divy přírody jsou až kýčovitě krásné.

Po stopách milenců

Kdysi jsem v televizi zhlédla film Summer Lovers – Letní milenci, jehož děj se odehrával právě na tomto ostrově. Tehdy se zrodil můj sen se na Santorini podívat. A protože sny se mají plnit, jednoho letního dne nad ránem jsem okénkem letadla pod sebou v úžasu sledovala kalderu, zvláštní zvrásněné skály a bílé domečky ostře kontrastující s jejich hnědí a připomínající z té výšky sněhový poprašek. Vydala jsem se po stopách Summer Lovers.

Slunce nad ostrovem jako by nikdy nezapadalo.

Slunce nad ostrovem jako by nikdy nezapadalo.

FOTO: Eva Brabcová

Věděla jsem, že byli ubytovaní v domku ve skále v městečku Oia. Já, na rozdíl od nich, jsem bydlela v apartmánu kousek od města Kamari. Jak jsem zjistila, nevědomky jsem zvolila strategické místo. Typické malé řecké městečko s kolonádou podél pláže s černým pískem, kde se majitelé předhánějí v tom, abyste navštívili právě jejich podnik. U vchodů do restaurací se v akváriích prohánějí mořští živočichové, kteří naštěstí netuší, že jsou určeni k tomu, aby skončili na talířích turistů.

V Kamari koupíte, nač si jen vzpomenete. A hlavně – jezdí odsud autobusy do hlavního města Fira, kde lze přestoupit na spoje do dalších částí ostrova. Mezi jinými, a pro mě hlavně, i do Oie.

Bílá a modrá

Autobus se šplhal po klikatých silnicích stále výš a jeho cesta končila na malém zaprášeném plácku, kde bych těžko věřila, jaká romantika čeká za rohem. Proplétala jsem se úzkými uličkami plnými turistů a pak se mi zatajil dech. Stála jsem u zídky, pod níž se kaskádovitě krčilo množství maličkých bílých domečků.

Bílo-modrá barevná kombinace je typická pro ostrovní architekturu.

Bílo-modrá barevná kombinace je typická pro ostrovní architekturu.

FOTO: Eva Brabcová

Byly všude, kam člověk dohlédl. Bílá a modrá, to jsou barvy Santorini. A hluboko pod tím modrá voda a schodiště, po němž nahoru stoupal průvod oslíků. Zídky lidem sahají sotva po kolena a domečky tak trochu připomínají vlaštovčí hnízda. Místo pro líbánky

Zdejší podnikatelé využívají malebnosti a kouzla ostrova a nabízejí v luxusních hotelích zabudovaných ve skále speciální pobyty na období líbánek. Jak ve zdejším městečku, tak v nedalekém Imerovigli. Právě tam nese hotel příznačné jméno: Honeymoon. Tyto luxusní hotely mají počet hvězdiček, ze kterého se točí hlava. I méně nabitá peněženka však dovolí krásné ubytování, třeba v pokojíku s nezapomenutelným výhledem na kalderu.

Mezi dopravní prostředky patří i živá zvířata.

Mezi dopravní prostředky patří i živá zvířata.

FOTO: Eva Brabcová

Projít Oiu netrvá dlouho, městečko není velké, ale i kdyby ho člověk prošel stokrát, stejně tolikrát objeví něco, co předtím neviděl. Kouzelná zákoutí, tyrkysově zelená oka bazénů u hotýlků dole ve skále, bělostné dvorečky s komickými schůdky. Fotoaparáty turistů cvakají a kamery se snaží zvěčnit nepopsatelné. To se totiž musí zažít.

V kráteru vládne zvláštní ticho a obrovské lodě neslyšně plující po hladině kaldery působí tak, jako by byly jen namalované.

Potkalo mě štěstí a místo, kde se film natáčel, jsem našla. Dnes je z něj galerie s příznačným názvem Summer Lovers a paní majitelka si s vámi o natáčení filmu se zaujetím popovídá. Měla jsem tak trochu dojem, že tím kdysi žilo celé městečko. Dvorek je v trochu dezolátním stavu, takže člověk musí zapojit představivost na plné obrátky, aby ho viděl v té podobě, jak ho zná ze snímku, ale celkově to stálo za to. Později jsem se tam na půjčené čtyřkolce opakovaně vracela, ale zjistila jsem, že ostrov toho má k nabídnutí mnohem víc.

Doprava jedině na čtyřkolce

Spoléhat na místní dopravu není ideální řešení, v autě je horko, skútr nemá stabilitu a ne každý na něm umí jezdit. Čtyřkolka je pro poznávání ostrova ideální. Jsou to stroje s malým výkonem a maximální rychlostí do 50 km v hodině, ale i ten, kdo na ní nikdy předtím neseděl, ji dokáže záhy ovládat.

Na ostrově neexistuje nám tak dobře známá uspěchanost, život ubíhá v klidu a v pohodě. Pokud na neoznačených křižovatkách, což je místní specialita, hned nevíte, kudy se dát, všichni počkají a ještě se usmívají.

Dřevěné plachetnice v přístavišti na Santorini

Dřevěné plachetnice v přístavišti na Santorini

FOTO: Eva Brabcová

Určitě stojí za to navštívit starověkou Thiru. Silnice nahoru na vrchol, kde se nachází, je klikatá a vypadá poměrně hrozivě. Auta, skútry a čtyřkolky to zvládají bez potíží, já jsem se spolehla na vlastní nohy. Je pravda, že po deseti dnech strávených na ostrově jsem už po dechu nelapala tak jako při výšlapech na začátku pobytu a fyzička se mi o dost vylepšila.

Thira je rozsáhlou, ale poměrně přehlednou archeologickou lokalitou a k vidění jsou základy původních domů, divadla, svatyní a dalších objektů. Je odsud pěkný výhled na nejvyšší horu ostrova, Profitis Ilias o nadmořské výšce 565 metrů, na níž stojí klášter stejného jména a kam jsem další den na čtyřkolce vyjela a pokochala se pohledem připomínajícím z té výšky pohled z letadla.

Srdce kráteru je dosud aktivní

Velkým zážitkem je výlet lodí k srdci kráteru. Jsou to dva ostrůvky, Nea Kameni a Palia Kameni. Husí kůži trochu nahání vědomí, že kráčíte po vrcholku dosud aktivní sopky. Ze sopečného kráteru jsou dokonce cítit sirné plyny. Na sopce jsme strávili asi půl hodiny. Všude je spousta prachu a kamení, přesto je to neopakovatelný zážitek.

Ostrov je tvořen lávovými kameny.

Ostrov je tvořen lávovými kameny.
FOTO: Eva Brabcová

Cestou zpátky loď krátce zakotví u ostrůvku, kde vyvěrají teplé prameny, voda je rezavá, a kdo chce, může do ní skočit přímo z paluby. Další zastávkou je ostrov Thirassia, z něhož je výhled do kaldery a nový pohled na skaliska s domečky. Loď v době, kdy zapadá slunce, připlouvá k přístavu Amoudi. Zdejší západ slunce je vyhlášený, nahoře na ostrově je dokonce spousta restaurací situovaných směrech na západ, které mají pro tohle přírodní představení připravené židličky jako v divadle.

Vína pěstovaná na sopečném podložení jsou specifické chuti

Ani ten, kdo víno moc nemusí, si tady nenechá ujít jeho ochutnání. Z našeho zájezdu ho neokusily jen malé děti. Sopečné podloží je velice specifické a vína jsou vynikající. Není divu, že je u silnice z Mesarie do Kamari muzeum vinařství.

Jeho expozice se nachází několik metrů pod zemí v bývalých vinných sklepech a obsahuje řadu exponátů spjatých s pěstováním a výrobou vína. Součástí exkurze bývá neodmyslitelná ochutnávka a mnoho turistů si z ostrova odváží pozdrav pro své blízké v tekuté podobě.

Domky na útesech ostrova Santorini

Domky na útesech ostrova Santorini

FOTO: Eva Brabcová

Až tady jsem zjistila, jak se pěstují pistáciové oříšky, koupala jsem se v odsolené vodě v bazénu, protože sladká a pitná voda je tu vzácnost, jedla červenou rybu. Viděla jsem město Akrotiri se známými vykopávkami, město, které bylo zcela pohřbeno pod nánosem popela při výbuchu zdejší sopky. Navštívila jsem pláž Vlychada s bizarně tvarovanými skalami i takzvanou červenou pláž s červenými kamínky i s červeným pískem. Tady si splníte sen. Sen, který vám nikdo už nevezeme.