Bol a jeho Zlatni rat patří rozhodně k tomu nejcennějšímu, co ostrov má. Módní a dobře vybavené letovisko nemá nikdy problémy s obsazením svých hotelů. Návštěvníci tam jezdí i mimo sezónu, neboť Bol se prosadil i jako středisko tzv. kongresové turistiky. Na rozdíl od známějších ostrovů Hvaru a Korčuly je Brač nejblíže k pevnině, takže doprava trajektem zabere jen málo času.

Příroda se ostrovu postarala i o další poklad, který tvoří bohatství ostrova. Pověstný bílý kámen, něco mezi vápencem a mramorem, který se už několik staletí těží u městečka Pučišča na severní straně ostrova.

Jako stavební materiál je natolik proslulý, že ho z Brače vozili až do Ameriky, když ve Washingtonu stavěli Bílý dům. Používal se také na stavby a rekonstrukce významných budov v mnoha evropských metropolích. Navzdory svému jménu není bračský kámen jen bílý, jsou v něm odstíny šedé, zlatavé, růžové.

Bílý kámen, který se těží u městečka Pučišča, vozili až do Ameriky, když ve Washingtonu stavěli Bílý dům.

Bílý kámen, který se těží u městečka Pučišča, vozili až do Ameriky, když ve Washingtonu stavěli Bílý dům.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Kámen na Brači lámali už Římané a v lomu nad obcí Splitská je ve skále z oněch dob vytesána postava Herkula. Pokud nemáte znalého místního průvodce, nenajdete nejen Herkula, ale ani někdejší lom.

Ke škodě ostrova se málo ví o jeho dějinách. Přesněji řečeno, ví se toho dost, ale na rozdíl od již jmenovaných Hvaru a Korčuly, nedokázal Brač své dějiny „prodat“ a učinit z nich další z důvodů, proč by tam návštěvníci měli jezdit.

Brač je ostrov pokladů, ale zdá se, že mu chybí schopnost a ochota se o ně náležitě starat.

Brač je ostrov pokladů, ale zdá se, že mu chybí schopnost a ochota se o ně náležitě starat.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

V osadě Škrip ve vnitrozemí se na návsi povalují dva sarkofágy z římských dob, které by byly ozdobou každého muzea. Kostelík sv. Jadra ze šestého století u silnice do Škripu byl před dvěma léty zchátralým stavením, z něhož se drolily kameny a padaly do vysoké husté trávy, kterou byl zarostlý.

Na Korčule si zakládají na tom, že je to jedno z míst, kde se možná narodil benátský dobrodruh a cestovatel Marco Polo. Na Brači se narodila osobnost mnohem významnější – Helena, která svého syna, římského císaře Konstantina, přiměla k tomu, aby křesťanství povýšil na oficiální náboženství své říše a tím vlastně většiny západního světa.

Do Chorvatska cestuje ročně asi 800 tisíc Čechů. I sem se vyplatí uzavřít připojištění, jinak platíme vysokou spoluúčast.

Do Chorvatska cestuje ročně asi 800 tisíc Čechů.

FOTO: Václav Pergl, Právo

Je s podivem, že na Brač nepřicházejí procesí křesťanů z celého světa, aby vzdali hold té, která se přičinila, že přestali být pronásledováni a mečem trestáni za svou víru.

Poklady v pustině

Poslední představený kláštera v Blace, nejzapadlejším místě, které si člověk umí představit, Nikola Miličič, zemřel v roce 1963. Zůstaly po něm v té pustině, kam se člověk dostane jen pěšky, vzácná a bohatá knihovna, mohutný Zeissův hvězdářský dalekohled, klavír, obsáhlá vědecká korespondence a stohy ročenek, které mu ještě donedávna posílala americká Národní astronomická společnost.

Brač je ostrovem pokladů, ale zdá se, že tím, co mu chybí je schopnost, ochota a vůle se o své poklady náležitě starat, zvelebovat je a zpřístupnit těm, kteří by byli ochotní se kvůli nim na ostrov vydat.