Jeho zakladatelé, bratři Jaroňkové, snili o zřízení muzea pod širým nebem již od konce 19. století. Dlouho sbírali zkušenosti v cizině a brány expozice otevřeli roku 1925. Zpočátku skanzen tvořily jen dvě dřevěné budovy přestěhované z rožnovského náměstí a pár drobných staveb.

Postupně přibyly další, originály i repliky. Dnes muzeum tvoří tři samostatné areály s osmi desítkami staveb. Skanzen se stále rozrůstá, jen letos přibyly další tři budovy. Muzeem ročně projde kolem tří set tisíc návštěvníků, někteří se během roku i několikrát vrátí.

Dominantou Dřevěného městečka je kostelík s hřbitovem. Modlitební část místnosti

Dominantou Dřevěného městečka je kostelík s hřbitovem. Modlitební část místnosti

FOTO: Ladislav Kadeřábek, Právo

Stále je totiž k vidění něco nového. Areál žije celý rok folklorními pořady i doprovodnými programy, které přibližují zvyky a obyčeje Valachů populární formou. Novinky: kostel, škola a hostinec Pestré jsou i samotné expozice: na kopcích se pasou ovce a krávy, v dílnách pracují řemeslníci, poobědvat můžete ve staré valašské hospůdce, v kostelíku se konají mše a děti jistě nadchne svezení na starodávném dřevěném kolotoči.

Zdáli, z amfiteátru, se nezřídka nese zpěv lidových písniček a do toho všeho se občas ozve typický klapot mlýna. Nejstarší část muzea, pojmenovaná Dřevěné městečko, bývá hlavním dějištěm doprovodných akcí.

Tvoří ji dvě desítky budov vybavených dobovým nábytkem a menších staveb, jako jsou studny, úly či zvonice. K nejatraktivnějším patří prohlídka fojtství. Mezi dětmi je oblíbená radnice s poštou, starým obchodem plným replik dobového zboží a pracovnou písaře.

Včelí úl. Jak dokazuje prastará vyhláška, s vandaly to nebylo nikdy jednoduché.

Včelí úl. Jak dokazuje prastará vyhláška, s vandaly to nebylo nikdy jednoduché.

FOTO: Ladislav Kadeřábek, Právo

Uprostřed se tyčí dominanta – kostel svaté Anny s hřbitovem Valašský Slavín. Připomíná památku význačných valašských osobností od zakladatelů muzea bratří Jaroňků přes malíře Jana Kobzáně a spisovatelku Marii Podešvovou až po olympionika Emila Zátopka, rodáka z nedaleké Kopřivnice.

Na loukách nad Dřevěným městečkem se rozprostírá Valašská dědina. Hospodářské usedlosti, salašnické stavby, kovárna, větrný mlýn nebo škola, to vše je rozeseto v krajině, která svou členitostí připomíná typické vesnice z úbočí Beskyd. Interiéry chalup přibližují způsob bydlení od poloviny 19. století v různých společenských vrstvách.

V kostele je vše tak, jak kdysi. V příbytcích se žilo jistě velmi útulně.

V kostele je vše tak, jako kdysi. V příbytcích se žilo jistě velmi útulně.

FOTO: Ladislav Kadeřábek, Právo

Autentický dojem umocňují zahrádky a pole s původními plodinami a ovocnými stromy. Právě tato část je od letoška obohacena o nové stavby – evangelický kostelík, vesnickou školu a hostinec s obchodem. S Valašskou dědinou těsně sousedí nejmladší areál muzea, Mlýnská dolina.

Prohlédnete si zde valchu, mlýn a pilu, které jsou kopiemi objektů z Velkých Karlovic. Lisovna oleje z 18. století je původní. Právě Mlýnská dolina je nyní na řadě v rozšiřování expozic. Od příštího roku zde bude k vidění ještě kovárna a dům rolníka.

Pod správu muzea kromě toho patří i Jurkovičovy domy v nedalekém turistickém středisku Pustevny. Skanzen je o prázdninách otevřený denně od 9 do 18 hodin.

Valašská dědina navozuje atmosféru vesnického života starých Valachů.

Valašská dědina navozuje atmosféru vesnického života starých Valachů.

FOTO: Martina Žáčková, Právo

Když nahlédneme do útrob zrekonstruovaných stavení, dozvíme se, jak se dříve žilo.

Když nahlédneme do útrob zrekonstruovaných stavení, dozvíme se, jak se dříve žilo.

FOTO: Ladislav Kadeřábek, Právo

Více na: www.vmp.cz