Kolem lanovek projede každý, kdo se vydá na vrchol Troodosu. Má-li štěstí na počasí, uvidí na všechny strany ostrova. Chytí-li slotu, všimne si jen brány do prostoru britské základny. Jedné ze dvou, které zůstaly na ostrově jako připomínka britské éry. Ta v letech 1878 až 1960 vystřídala osmanskou. Turci se o obsazení Limassolu i celého ostrova pokoušeli několikrát, nakonec se jim to podařilo v letech 1580 až 1878, to tehdy vystřídali výbojné Benátčany.

Zásobárna vody

Domácí tady v horách, ale i ti od moře, vzpomínají na roky 1990 až 1992, kdy napadly až čtyři metry sněhu. Radost měli nejen lyžaři, sníh přinesl tolik potřebnou vodu. Ostrov totiž soustavně bojuje s jejím nedostatkem.

Turisté nic nepoznají, hotely mají vody teplé i studené dostatek. Když je ale s vodou zle, je to všude patrné. Trávníky strádají, protože je zakázáno je zalévat, a místní lidé jezdí v zaprášených autech. Myčky jsou vypnuté.

Vesnice pod jižními svahy pohoří Troodos. Mnohé jsou zpola vylidněné, lidé se za živobytím stěhují na pobřeží.

Vesnice pod jižními svahy pohoří Troodos. Mnohé jsou zpola vylidněné, lidé se za živobytím stěhují na pobřeží.
FOTO: František Cinger, Právo

Sever a jih

Na svahu pohoří Troodos je nejslavnější a také nejbohatší kyperský pravoslavný klášter v Kykkosu. Dnes tam trvale žije jen několik mnichů, ale starají se o nesmírné poklady v podobě starých rukopisů a vzácných ikon.

Kousek od kláštera je pochován první prezident Kyperské republiky arcibiskup Makarios III. S jeho jménem je spojen národně osvobozenecký boj, kdy v roce 1959 získal Kypr vlastní vedení a krátce nato i nezávislost na Britech.

Makarios jako prezident zažil i nejtragičtější okamžiky novodobých kyperských dějin – tureckou invazi v roce 1974. V jejím důsledku byl ostrov rozdělen a jeho severní část dosud Turecko okupuje. Místo k poslednímu odpočinku si prezident sám vybral. Je odtamtud vidět na severní i jižní část Kypru.

Pravoslavným kostelům dominuje ikonostas v průčelí hlavní lodi.

Pravoslavným kostelům dominuje ikonostas v průčelí hlavní lodi.
FOTO: František Cinger, Právo

Připomínkou církevní tradice, která je ostatně na Kypru velice silná a živá, je i kostel sv. Mikuláše u vesnice Kakopetria, který pochází z 10. století.

Jižní svahy pohoří, které jako páteř protíná střed západní části ostrova, pokrývají vinice s tisíciletou tradicí. Čtyři vlastní odrůdy, tři červeného vína a jedna bílého, nabízejí každoročně množství lahodného moku.

Pohoří Troodos má své kouzlo také v tom, že v parném létě tam do svých letních rezidencí utíkají před horkem ti Kypřané, kteří si to mohou dovolit. Kupodivu jich není málo. Hustě zalidněné pobřeží je pro Kypr novinkou.

Podle pověsti se právě za tímto z mořských vln zrodila bohyně Afrodíté.

Do letních rezidencí na pobřeží utíkají před horkem i Kypřané.FOTO: archiv, Právo

Tento proces začal teprve někdy koncem 60. let minulého století s rozvojem turismu. Na pusté, neúrodné pobřeží, zamořené pískem a křovinami, začali lidé přicházet za obživou, když se tam začaly stavět první hotelové komplexy.

V horách a v podhůří po nich zůstaly zpola vylidněné vesnice. Teď se mnozí z nich, alespoň na pár letních týdnů, do rodičovských domů vracejí.

Kyperské víno Commandaria

Kyperskou specialitou je Commandaria, desertní víno, inspirace pro budoucí portské. Název získalo díky velitelství křižáků, z něhož zůstala nedaleko Limassolu hranolová obranná věž. Víno z nedalekých horských vinic se tu ale vyrábělo už dávno před nimi.

„Nech hrozny na slunci deset dní a deset nocí. A pak ještě pět dní ve stínu. A ještě pět ve džbánu,“ tak zní recept z knihy Hésioda z 8. stol. př. n. l. Při návštěvě podniku Loel v Limassolu jsem si prohlédl čtyři metry vysoké sudy, každý na 22 tisíc litrů vína vysoké cukernatosti, které v nich zraje od osmi do deseti let. Minimální doba zrání „nejrychlejší“ Commandarie jsou dva roky.