Miss Iveta Lutovská jezdí na dovolenou do Egypta i na Slapy

Určitě budu, protože jsem vyhrála zájezd do Thajska. Sice jsem ho ještě oficiálně nepřevzala, tak nevím, jestli je nějak časově omezený, ale chtěla bych jet na podzim nebo v zimě, abych si trochu zkrátila to škaredé počasí. A v létě jedu na měsíc na Bahamy na Miss Universe, ale to není moc dovolená, tam jedu vlastně pracovně.

V Číně jsem měla šanci poznat hodně míst. Strávila jsem tam tři týdny a z toho jsme dva týdny opravdu cestovali a dokonce jsme přelétávali nahoru k Pekingu. I Keňu bych klidně mohla nazvat dovolenou. Ale na Bahamy jsem se ptala holek, které už tam předtím jely, a vypadá to, že je naplánovaná každá volná chvíle, takže mě čeká spíš práce.

:.S korábem pouště

FOTO: Archiv Ivety Lutovské

Bála jsem se, když jsme spali. Bydleli jsme v takových chatrčích, které tvořily tři klády dole a potom už jenom stanová plachta. Kemp nebyl nijak ohraničený a asi dvě stě metrů od nás bylo napajedlo, kam chodilo stádo slonů, antilopy a spousta dalších zvířat. Protože v deset zhasla všechna světla, chodili přímo mezi našimi stany, tak z toho jsem měla docela strach. Ale zpětně je to nezapomenutelný zážitek.

Já se těším do toho Thajska, protože jsem tam nikdy nebyla. Ale že bych snila třeba o tom, že pojedu někam do Ameriky, to ne. Naposledy jsem byla s přítelem a se svou sestřenicí v Egyptě a tam se mi moc líbilo, ráda poznávám všechna nová místa.

:.Kdo nezkusil vodní dýmku, nebyl v Egyptě.

FOTO: Archiv Ivety Lutovské

Nejeli. Letěli jsme totiž nejdřív do Londýna, kam se vdala má sestřenice, tam jsem strávili tři dny a pak jsme společně s ní a jejím manželem letěli do Egypta, kde jsme čistého času strávili asi pět dní. A vyrazit na pyramidy by znamenalo strávit celý den v autobuse nebo v letadle. Doufám, že vyrazíme někdy na delší dobu, potom se na pyramidy určitě podíváme. Tentokrát jsme skoro celou dovolenou strávili v hotelovém komplexu, potápěli jsme se, šnorchlovali a užívali si moře.

Já se dost štítím různých mořských potvor a ryb, tak jsem se docela bála mezi nimi plavat. Ale zatla jsem zuby a stálo to za to.

:.Na šlapadle na Slapech

FOTO: Archiv Ivety Lutovské

My sjíždíme pravidelně Vltavu od Vyššího Brodu ke Krumlovu a to mám moc ráda. Jezdím jako háček, stavíme stan a celou dobu, co jedeme, jím všude smažák s hranolkami. Mám to moc ráda. Loni ani předloni to nevyšlo, ale letos už musíme. Jinak budu pořád vykládat, jaká jsem vodačka, a už to ani nebude pravda.

Je to oblíbená vodácká trasa a poslední dobou jsou kempy přeplněné, hlava na hlavě. Takže, když si chcete nasbírat dříví na oheň tak v okruhu deseti kilometrů není ani klacík. Každý si tam hledá svoje místečko a zakopává o šňůry od stanu, už to nemá takové kouzlo jako dřív.

:.Na pláži v Egyptě si užívali sluníčka.

FOTO: Archiv Ivety Lutovské

S kamarádkou jsme snad před deseti lety jely do Severních Čech do oblasti Adršpašsko – Teplických skal, kde jsme prolézaly stezky, spaly ve stanu a tak strašně se mi tam líbilo, že snad už těch deset let pořád říkám, že se tam chci ještě podívat. A nebo někam na Slovensko, taky do skal.

Moc bych se chtěla podívat do Benátek, kde jsem nikdy nebyla. Ta představa není nic nereálného. Ráda bych se projela na gondole, to je taková romantická klasika. Ale jinak bych si ráda zopakovala všechny své dovolené, ráda se vracím na pěkná místa.

Já jsem viděla krásný karneval, když jsme byli s přítelem v Londýně. Trval tři dny, lidé v nádherných maskách proudili ulicemi a tančili. Takže jestli to v Benátkách probíhá nějak podobně, chtěla bych to určitě vidět.

:.Ivetě se velmi líbil průvod masek v londýnských ulicích.

FOTO: Archiv Ivety Lutovské

Vůbec, já jsem na to líná. Ale moje sestřenice, se kterou jsme jeli do Egypta, ta měla zjištěno úplně všechno. Kdyby mi například neřekla, že je třeba dávat bakšiš, vůbec bych to neřešila. Ani na místě moc neplánujeme, děláme, co se nám právě chce, jinak to není pořádná dovolená.

Výjimkou jsou hory. Když jedeme s přítelem na hory, musíme vstávat ráno v sedm, abychom byli první na vleku a jezdit až do konce, abychom si to pořádně užili. Když jdeme na oběd, tak já ještě dojídám a přítel už běží, že si to zatím dvakrát sjede. Pak přijdeme v sedm večer do hotelu, padneme a spíme. A druhý den zase ráno budík. To opravdu není moc dovolená.

:.S přítelem jezdí na hory.

FOTO: Archiv Ivety Lutovské

Většinou do Rakouska, protože z Třeboně je to kousek. Poslední dobou jezdíme do Ramsau, náš známý tam má penzion a okolo je hodně středisek, například Dachstein a Planai, takže máme na výběr. Já lyžuji posledních pár let, takže nejsem nějaká dokonalá lyžařka, ale baví mě to.

Dřív jsem si vozila suvenýry odevšad, ale od té doby, co žiji s Radkem a máme vlastní domácnost, tak jsem se naučila nevozit takových věcí tolik. Doma je potom dva roky přehazuji a ve finále stejně vyhodím, protože je nemám kam dát nebo se na ně jenom práší. Teď už si opravdu kupuji jenom něco na památku. Třeba z Keni, kam už se asi nikdy nepodívám, jsem si přivezla obraz Masajů, který mám pověšený v Třeboni. Snažím se vozit pokud možno praktické věci, které nebudou jen někde překážet.

:.Radek v Londýně nosil Ivetu na rukou.

FOTO: Archiv Ivety Lutovské

Strašně nerada experimentuji, mám ráda obvyklá jídla a v zahraničí si nic speciálního nedávám. K tomu mám takovou příhodu, když jsme byli s přítelem poprvé na dovolené v Chorvatsku, chtěla jsem si dát pizzu a on mi říkal: „Jsme u moře, musíme si dát něco speciálního.“ Tak jsme sáhodlouze vybírali a nakonec jsme si objednali dva kuřecí řízky. Když jsem byla v Číně, tak jsem se tři týdny živila rohlíky s máslem.

Já jsem "Čecháček", nechtěla bych žít nikde jinde. V Čechách mi to naprosto vyhovuje. I když někdy nadávám, že je tu zima a že prší a sněží, tak se mi strašně líbí, že se u nás střídají roční období. Je určitě pěkné být v zemi, kde je pořád léto, ale asi by mě to nebavilo. Celkově se mi Čechy líbí a myslím si, že člověk, který se vyloženě nespoléhá na to, že bude žit ze sociálních dávek, se tady může mít dobře. A já jsem opravdu spokojená.

Benátky jsou od Prahy vzdáleny přibližně 810 km a cesta v autě nebo autobuse tím pádem není žádný problém. Obzvlášť, když dopravu zajišťuje každá druhá cestovní kancelář. Zpáteční letenku pořídíte při troše snahy do 2000 Kč, letiště Treviso je od Benátek vzdáleno asi 20 kilometrů a do centra se dostanete městskou dopravou.

Pokud přijedete autem, počítejte s tím, že se nedostanete až do města, auta a autobusy mají vyhrazená parkoviště mimo ostrovy. Z nich se do centra Benátek dostanete vaporetem - lodní přepravou. Koupit si můžete buď jednorázovou nebo denní jízdenku. Ta se vám vyplatí především, chcete-li si prohlédnout i blízké okolí Benátek. Stojí asi 15 euro a vyrazit můžete na plavbu po nejširším kanále Grande i na nedaleké ostrovy Murano, Burano a Torcello.

:.Romantická projížďka na gondole.

FOTO: Barbora Vaníčková, Novinky

Procházka městem se trochu vymyká obvyklým turistickým zkušenostem. Pokud alespoň jednou nezbloudíte, abyste se vzápětí zase našli, jako byste Benátky ani nenavštívili. Jejich půvab tkví především v naprosté zbytečnosti mapy. Všudypřítomné ukazatele vás navedou k hlavním bodům a jestli se vydáte tou nebo onou uličkou je vlastně jedno, všude objevíte zajímavá zákoutí, příjemná náměstí, mostky a kostely. Ideální místo pro Ivetu Lutovskou, která se ráda jen tak bezcílně prochází po cizích městech.