Cestu zahajujeme v Opočně u zámku. Zdejší renesanční zámek nad údolím Zlatého potoka stavěl český šlechtický rod Trčků z Lípy v průběhu druhé poloviny 16. století.

Hlavní budova s třemi podlažími arkádových lodžií dokládá, že od prvopočátku se jednalo o stavbu pojatou velkoryse. Podobným dojmem na návštěvníky působí také interiéry a nejbližší okolí. Kdysi hospodářsky využívané plochy se postupně proměnily v přírodně krajinářský park (rozkládá se na 22 hektarech), který obsahuje letohrádek, romantické stavby a spoustu vzácných dřevin.

Opočno

:. Opočno
FOTO: Miroslav Šára, Právo

Další zastávkou je nevelká obec v údolí Divoké Orlice – Litice nad Orlicí. Abychom se neopakovali, zámek nyní vystřídá gotický hrad.

Na skalnatém ostrohu ze tří stran obklíčeném řekou hrad ve 13. století vystavěl rod Drslaviců. Majitelů měl tento objekt celou řadu – připomeňme alespoň toho, který byl vlastníkem v letech 1427 až 1471. Byl jím Jiří z Poděbrad, od roku 1458 český král. Nepřipomínáme ho jen z titulu panovnického, ale zejména proto, že do roku 1468 Litice výrazně přestavěl a rozšířil.

Ještě se zmiňme, že v útrobách hradu byl v letech 1452 až 1455 vězněn husitský kněz Václav Koranda. Ale teď již se vydejme na obhlídku místa, jíž budou dominovat hradní interiéry a také výstup do vyhlídkové věže.

:.  Opočno a Litice

Jsme stále v údolí Divoké Orlice, nyní zhruba šest kilometrů jihozápadně od Rychnova nad Kněžnou. Vcházíme na nádvoří zámku v Doudlebech nad Orlicí. Pozdně renesanční zámek vznikl v letech 1585 až 1590 na místě původní, v té době již nevyhovující tvrze.

Do oka tu okamžitě padne zejména nádvorní arkáda s toskánskými sloupy, která byla do objektu vestavěna v roce 1630. Koncem 17. století pak následovaly úpravy barokní.

Bohatá sgrafitová výzdoba a nástropní malby v Doudlebech

Kromě již zmíněných toskánských sloupů určitě upoutá bohatá sgrafitová výzdoba a nástropní malby. A také krásné místo pro procházku – na mysli mám anglický park, který zámek obklopuje.

Po pár kilometrech vjíždíme do Častolovic, zdejší zámek je dalším pádným důvodem k zastávce. Takže stop a vzhůru na další obhlídku.

Zámek, který zde na přelomu 16. a 17. století vystřídal podobně jako u sousedů starou tvrz, má co nabídnout. Čtyřkřídlá budova působí vskutku impozantně, dojem umocňují fresky vzniklé někdy okolo roku 1600 (zobrazují výjevy ze starého Říma) – a pochopitelně i okolní rozsáhlý anglický park a obora s bílými daňky a další zvířenou. A jako bonbónek při návštěvě působí posezení na nádvoří doprovázené stylovou reprodukovanou hudbou.

:. Doudleby a Častolovice

Řekl bych, že architektonických památek už tato cesta zaznamenala vcelku dost, takže změníme místo i téma. Do hlavní role se teď dostanou krásy přírodní.

Dříve než vystoupíme na nejvyšší místo Orlických hor, podíváme se na vrchol jen o necelých sto metrů nižší. Míříme na Šerlich (1027 m). Čtrnáct metrů pod jeho vrcholem stojí Masarykova chata, která tu byla otevřena v září roku 1925. Cestou k ní i od ní se nabízejí krásné výhledy.

Kdo se chce projít lesními zátišími, je zván do blízké přírodní rezervace Bukačka, rozkládající se v nadmořské výšce okolo 1000 metrů. Po modré turistické značce se pod dvou kilometrech dostanete od Masarykovy chaty k Šerlišskému mlýnu v údolí říčky Bělé. Kdysi tu stávala obec Dolní Šerlich a mlýn se jmenoval Postlerův. Na výletní hostinec byl přestavěn v roce 1902.

Na Velkou Deštnou za krásnými vyhlídkami

A teď již konečně uzrál čas na útok na nejvyšší kótu. Na Velkou Deštnou (1115 m) se vydáme od osady Luisino Údolí (867 m), odkud nás čeká zhruba dvoukilometrová trasa se spoustou krásných míst i vyhlídek.

Ty se pochopitelně násobí po příchodu na vrchol Velké Deštné. Na plochém vrcholu (docela podobném např. jizerskohorskému Smrku) jsme vystoupali na šest metrů vysokou rozhlednu (triangulační věž) připomínající tak trochu myslivecký posed. Nicméně k vyhlídkám do dálky (mj. na Šerlich, ale i mnohem dál – do Polska i na Králický Sněžník) slouží bezvadně.

:. Šerlich a Velká Desná

PŘÍŠTĚ se vypravíme do oblasti, o níž spisovatel František Kožík hovořil a psal jako o dceři oceánu. Čeká nás cesta do nejzápadnějších míst Francie – do Bretaně. V úvodu se  porozhlédneme po městě Vannes s výstavními hradbami i katedrálou, zavítáme na nedaleký Quiberonský poloostrov odkud je to jen skok k megalitickým polím u Carnacu.