Původní zahrada ale dnes plní daleko více funkcí než v minulosti, neboť je také vzdělávacím zařízením a má pod sebou mimo jiné i Středisko ekologické výchovy Divizna nebo Centrum pro zvířata v nouzi Archa.

Nejdříve jen malý zvěřinec

Počátky dnešní zahrady sahají až do roku 1904. Tehdy se ovšem ještě nejednalo o zoo v pravém slova smyslu, ta byla založena až v roce 1919. Na místě ale v té době už 15 let fungovala první veřejná voliéra a výběh pro srnčí zvěř.

„Z malého zvěřince převedeného v roce 1919 v první zoologickou zahradu pak během století vyrostlo sebevědomé a mezinárodně uznávané chovatelské zařízení, jímž prošly tisícovky nejrůznějších zvířat, stovky zaměstnanců a milióny návštěvníků,“ říká mluvčí Zoologické zahrady v Liberci Ivan Langr.

Do historie zahrady se významně zapsali zejména čtyři ředitelé, kteří měli zásadní vliv na její vznik anebo rozvoj. „Otcem zakladatelem byl Erich Sluwa, který vedl zahradu od jejího založení v roce 1919 až do roku 1945, jeho nástupcem se stal Jiří Badalec. Ten zahradu vedl až do roku 1982, kdy se ředitelem stal Josef Janeček,“ pokračoval Langr s tím, že od něho si žezlo převzal v roce 2004 mladý veterinář David Nejedlo.

Zakladatel Sluwa přitom nabídl návštěvníkům zahradu, která až do roku 1931 byla jedinou v zemi. „V průběhu prvorepublikových let v zoo postupně vyrůstá medvědinec, bazén pro lachtany, zimní hala či pavilónek pro velké šelmy. Až dodnes přitom slouží bývalá administrativní budova z roku 1906 – nyní cukrárna Čapí hnízdo, která do zoo byla převezena ze starého výstaviště,“ upřesnil Langr.

V té době zahrada pečovala o 500 kusů zvířat a 130 druhů. Vše končí na konci druhé světové války, kdy odchází původní otec zakladatel ze zoo.

Čerstvý vítr Jiřího Badalce

Následná léta byla pro zoo kritická a čerstvý vítr přinesl až desátý ředitel v pořadí Jiří Badalec. „Zahrada opustila dosavadní vystavovatelský kurz a stala se postupně chovným zařízením se zaměřením na vzácná zvířata. Trvalo však dalších dvacet let, než se zoo Liberec dostala opět na výsluní, kde se hřeje až dodnes,“ podotkl mluvčí zoo. Právě v této éře vzniklo několik expozic, které jsou zde dodnes, jako je expozice paviánů anebo slonů.

„Zahrada v té době získává řadu významných živočišných exponátů, na jednom z prvních míst lze jistě jmenovat slony, jejichž chov v roce 2008 dovršil již půlstoletí. Za Badalce se navíc zoo stává masovou záležitostí i z pohledu návštěvnického, když od šedesátých let pravidelně dosahuje roční návštěvnosti přes 300 až 400 tisíc lidí,“ vyjmenoval Langr.

Stavební boom

Za Josefa Janečka zasáhl zahradu stavební boom, který trval od poloviny 80. let do konce tisíciletí, kdy zahrada prošla velkou modernizací.

„Postupně tak vyrostly stávající pavilóny žiraf, hospodářský pavilón, šelminec, pavilón opů, pavilón tropů či zimoviště plameňáků. Zoologická zahrada získává řadu významných zvířecích exponátů mezi kopytníky či dravci včetně své největší marketingové tváře, jíž jsou bílí tygři v roce 1994. V témže roce byla zahrada přijata jako stálý člen Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA),“ popsal Janečkovu éru mluvčí.

S příchodem Davida Nejedla přišel nový pohled na moderní zoologickou zahradu. Postupně je z ní i školicí zařízení pro veřejnost. „Zahrada ukazuje svůj neskutečný potenciál místa, kde lze úspěšně a nenásilně napomáhat se vzájemnou integrací návštěvníků ze všech sociálních a zdravotních skupin.

Zoo se ale zapojila i do několika mezinárodních projektů, dvou vědeckých – šimpanzi ostrova Rubondo a monitoring osla somálského v Eritreji – a jednoho humanitárního – Pomozme budoucnosti,“ uzavřel Ivan Langr.