Hra vznikla v Persii pravděpodobně v 6. století př. n. l. V 50. letech 19. století se pólo od indické šlechty naučili hrát britští kolonizátoři. V roce 1859 je v Silcharu založen první klub póla.

Hra byla importována do Velké Británie a následně i do Spojených států zásluhou J. G. Benneta, s novými osadníky se dostala do Argentiny. Dnes se kromě výše zmíněných zemí nejvíce hraje v Číně, Japonsku, Tibetu, Manipuru, Mongolsku a ve Švýcarsku.

Pravidla póla

Dva týmy po čtyřech jezdcích proti sobě nastupují na hřišti 274×146 metrů. Zápas je rozdělen na několik úseků. Jeden úsek, tzv. „čaka“ (chukka) trvá 7 minut, odděluje je 3 až 5 minut dlouhá přestávka. Jeden zápas se obvykle skládá z 6, někdy jen ze 4 nebo až z 8 úseků. Na hřišti je vyznačeno několik čar odpalu (27, 36 a 54 metru), středové T pro úvodní vhazování a postranní čáry.

Na užších stranách jsou umístěny branky, branka je tvořena dvěma sloupky 7,63 m vzdálenými bez příčného břevna. U každé branky jsou dva brankoví rozhodčí, kteří sledují, zda míček prošel brankou regulérně. Hru řídí jeden rozhodčí, kterému sekundují čároví.

Důležitá úloha koní

Každý hráč má přidělený handicap v rozsahu -2 až +10, součet handicapů všech hráčů určuje celkový handicap týmu. Rozdíl handicapů určuje počáteční skóre zápasu. K vybavení hráče patří pálka (mallet), rukavice, přilba, chrániče kolen a samozřejmě kůň. Těch má každý hráč několik, většinou s jedním neodehraje více jak dva úseky hry.

Nejlepšího koně si nechává na závěrečný úsek, který bývá většinou rozhodující. Kůň musí mít na nohou bandáže, které ho chrání před úderem pálkou, ocas musý být zapletený aby se do něj pálka nezamotala.

Koně jsou kříženci argentinských Criollos a Anglických plnokrevníků. Říká se jim Pólo pony. Nejsou ovšem zapsáni jako samostatné plemeno. Musejí být rychlí, obratní.