Čedičová skaliska, největší z těch, která v Indickém oceánu ční nad mořskou hladinu – to jsou Seychelské ostrovy, přesněji řečeno jejich jádro, tzv. vnitřní ostrovy. Ty jsou obklopeny zhruba stovkou dalších, převážně korálových ostrovů a ostrůvků, v naprosté většině neobydlených.

Seychelské ostrovy jsou celoročním turistickým cílem, protože leží v oblasti, jíž se vyhýbají tajfuny a další tropické bouře, kde je relativně stálé počasí. Když o Vánocích roku 2004 postihla jižní moře katastrofa, která si vyžádala čtvrt miliónu obětí, zasáhlo Seychely jen doznívání strašlivé tsunami. Napáchalo škody, ale zahynuli naštěstí jenom tři lidé.

Mahéje největším ostrovem

Teplota tu neklesá pod 24 stupňů a nepřevyšuje 32 stupňů. Tepleji je od října do března, kdy také častěji prší (zejména v lednu a v únoru). Zbytek roku je sušší a celkově příjemnější. Největším z ostrovů je Mahé. Na délku měří 28 kilometrů a v nejširším místě osm. Vejde se tam hlavní město Victoria, mezinárodní letiště, několik hotelových komplexů a asi 72 tisíc obyvatel z celkového počtu, který jen o málo přesahuje 80 tisíc.

Želva Berta prý pamatuje francouzského správce Jeana Baptistu Philogenea de Malavois, který ostrovům vládl koncem 18. stol. a vydal první dekrety o ochraně přírody a také želv.:. Želva Berta prý pamatuje francouzského správce Jeana Baptistu Philogenea de Malavois, který ostrovům vládl koncem 18. stol. a vydal první dekrety o ochraně přírody a také želv.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Nejpopulárnějšími letovisky na ostrově jsou ta, která leží na jeho severním pobřeží, kde se nachází pověstná pláž Beau Vallon. Je nejnavštěvovanější, což ale člověk musí poměřovat místními poměry. Ty se vyznačují tím, že na ostrovech je návštěvníků celkem málo, srovnáme-li to s jinými turisticky populárními ostrovy.

Seychely drží turismus na uzdě. Jak kapacitou letiště, které nepatří mezi nejrušnější, tak i kapacitou ubytovacích zařízení, která nijak dramaticky neroste. Tím má býti řečeno, že ani v nejživější sezóně není na Beau Vallon nával. Lidé jsou schovaní na lehátkách ve stínu kokosových palem a člověk, odkojený Chorvatskem nebo Itálií, má dojem, že široko daleko není ani noha.

Hezkých pláží je na Mahé spousta, takže konec konců, ať zamíříte kamkoliv, ať si pro svou dovolenou vyberete kterýkoliv hotel, nebudete s tím mít problémy.

Praslin a La Digue

Svými dějinami, architekturou či jinými historickými pozoruhodnostmi vás na Seychelách příliš obtěžovat nebudou. Bizarní hodiny, lauf starého kanónu a to je tak dohromady všechno. Největší historickou pozoruhodností – tu najdete na ostrově Praslin – je želva, jíž je nějakých 250 let.

Kromě Mahé navštíví většina turistů ještě další dva ostrovy – Praslin a La Digue. Dál se vydávají jen ti nejzvídavější, protože obyčejně je návštěvník exotikou zahlcen jen z její běžné nabídky.

Hotely a další budovy na pobřeží by neměly přesahovat výšku kokosových palem a měly by zůstat skryty v zeleni. Na Seychelách to více méně dodržují.:. Hotely a další budovy na pobřeží by neměly přesahovat výšku kokosových palem a měly by zůstat skryty v zeleni. Na Seychelách to více méně dodržují.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Na Praslin létají malá letadélka, do nichž se kromě pilota vejde ještě nějakých deset lidí. Rytmus tamního života je ještě o poznání pomalejší než na Mahé. Žije tam něco přes šest tisíc obyvatel a tamní Anse Lazio na severozápadním pobřeží je označována za další z nejhezčích pláží na Seychelách.

Ve stejné oblasti je Vall’ de Mai, což je prostor, v němž lze nahlédnout do přírody, která je jinak všude kolem a s níž člověk nikdy nic nedělal. Ve Vall’ de Mai jsou turistické pěšiny, z nichž do tohoto unikátního prostředí můžete pohodlně koukat.

Ukážou vám Coco de Mer, unikát, který není jinde na světě k vidění a roste jen na Seychelách, jakýsi dvojořech, připomínající ženskou pánev. Loďkou se z Praslinu vypravíte na denní výlet na blízký ostrov La Digue. Tam už žijí jen necelé dva tisíce lidí.

Ač na opačném konci světa, mají Seychelané hodně společného s obyvateli Karibiku. Nejen směsicí ras, ale i svou veselou a bezstarostnou náturou, nebo vztahem k hudbě.:. Ač na opačném konci světa, mají Seychelané hodně společného s obyvateli Karibiku. Nejen směsicí ras, ale i svou veselou a bezstarostnou náturou, nebo vztahem k hudbě.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Cestou na údajně vůbec nejhezčí pláž celého souostroví – Anse Source d’ Argent – uvidíte, jak se z kokosových ořechů získává kopra, uvidíte plantáže, kde mají kokosové palmy široké plechové „náramky“ (to aby se po kmeni do koruny k ořechům nevyšplhali hlodavci).

Kdyby to neznělo nepřístojně, řekl bych, že nejhezčí je místní hřbitov. Je v lese na pobřeží, zavátý pískem, z něhož koukají jen zpola viditelné železné kříže.
Po celé ostrovní anabázi, při níž s brýlemi a šnorchlem uvidíte neuvěřitelně krásné korálové zahrádky, večer v restauraci ochutnáte netopýry, se vrátíte na Mahé, protože se blíží čas návratu domů.

Odjíždět se nechce

Každá dovolená končí, většinou se s tím člověk srovná už tím, že si vzpomene na povinnosti, které ho za pár dní doma čekají. Ze Seychel se však odjíždět nechce. Je to asi jedno z mála míst na světě, kde na ničem příliš nezáleží. Na pravidlech silničního provozu, na čase, na tom, jestli vám číšník v drahém hotelu dá vidličku na pravou, nebo na levou stranu.

Jde hlavně o to, aby se člověk nikam nehnal, netrápil se věcmi, které neovlivní, aby si užíval a odpočíval, aby si naplno vychutnal těch pár chvil, které mu bylo dopřáno strávit v rajské zahradě.

Rady na cestu
Z Prahy neexistuje přímé letecké spojení na Seychely. Individuální cestovatelé i cestovní kanceláře proto nejčastěji odlétají z Londýna, Paříže, nebo z německých letišť. Doba letu je kolem 12 hodin.
Držitelé českých pasů nepotřebují k turistické cestě na Seychely vízum.
Když je u nás poledne, mají na Seychelách tři hodiny odpoledne.
Měnou ostrovní republiky je rupie. Návštěvníci však musejí většinu turistických služeb platit v eurech či v dolarech. Rupie se používají jen v místních obchodech, s nimiž se návštěvník moc často nesetká.
Na Seychelách je stabilní politická situace, míra kriminality je velmi nízká a turisté se s ní prakticky nesetkají. Většina obyvatel (95 procent) jsou křesťané, oficiálními jazyky jsou kreolština a angličtina.
Ze zdravotního hlediska není nutné před cestou podnikat žádná zvláštní opatření. Voda z kohoutku je všeobecně považována za pitnou, ale přesto se doporučují balené nápoje. Všechny ostatní potraviny jsou bezpečné. Není povinné žádné očkování.