V čase naší návštěvy se sice stromy obtěžkané jednou z prvních sněhových nadílek této zimy jakoby snažily lom ubránit před zvědavými pohledy, nicméně z pár míst je tu dobrý výhled do hlubiny s vodní hladinou. A i když Malá Amerika patří k místům, která jsou známá, přesto se zároveň řadí k těm lokalitám, které vždy vzbudí návštěvníkovu zvědavost. Stejnou jako když u nich stanul poprvé.

Bubovický potok a vrch Děd

Kus zpátky po žluté, pak zkratkou na červenou a jde se k Bubovickým vodopádům. Jedná se o romantické vodopády na Bubovickém potoce – zvláště za většího stavu vody se tu voda řítí v kaskádách a i když je to vodopád malý, víceméně jen vodopádek, oku velice lahodí.

V prosinci loňského roku tu byl nejnižší stav vody. Pouze z hlavního vápencového stupně trochu vody crčelo a odkapávalo a pod oním kamenným schodem bylo k vidění malé jezírko. Čímž nechci od návštěvy tohoto místa odradit. Protože romantické údolí plné balvanů, strmých skal z obou stran a malé jeskyně přímo nad vodopády je krásným místem i bez vodopádu.

:.  Malá AmerikaAutor: Miroslav Šára

Formálně vzato teď na chvilku opustíme území CHKO Český kras, protože vrch Děd i Beroun se nacházejí pár kilometrů za jeho západní hranicí.

Nejprve se jdeme podívat na svět z rozhledny na vrchu Děd (492 m. n. m.). Značených cest sem vede víc – například modrá z Berouna či zelená ze Zdejciny. Obě se nakonec protnou u kamenné rozhledny, kterou tu v roce 1898 postavil Klub českých turistů. Rozhled částečně omezují stromy, severním směrem je vyhlídka o poznání lepší. Ale nejde jen o rozhlednu, milovníka přírody potěší i okolní lesy.

Centrum Berouna je od rozhledny vzdušnou čarou tři kilometry

Centrum Berouna je od rozhledny vzdušnou čarou zhruba tři kilometry, takže nebude od věci učinit krátkou procházku také tímto městem, pojmenovaným podle italské Verony. Stalo se tak za Přemysla Otakara II.  – v našich zeměpisných šířkách byla Verona známa pod německým označením Bern či Beronia. Název se dál vyvíjel, takže v roce 1434 se město psalo jako Berún a v roce 1854 poprvé jako Beroun.

:.  Děd a BerounAutor: Miroslav Šára

 

Ve výpravě pokračujeme již znovu na území CHKO Český kras, a to v místě výrazně menším, než jakým je Beroun, ale památkami neméně bohatém. Jsme v Tetíně.

Nebyl by to vůbec krátký seznam, kdybychom chtěli všechny zdejší pamětihodnosti zaznamenat. Takže se alespoň zmiňme o trojlístku kostelů (románský a dva barokní, přičemž jeden z těch barokních býval na samém počátku rovněž románský).

Zapomenout určitě nelze na hrad, který byl koncem 13. století vybudován na skalnatém ostrohu nad Tetínskou roklí. Do současnosti se sice dochovaly jen zbytky hradebních zdí a paláce, jenže toto místo má ještě jeden půvab. Je odsud mimořádný výhled na Berounku a široké okolí.

:.  TetínAutor: Miroslav Šára

 

Na závěr své kroky namíříme k největší skalní bráně Českého krasu. Znamená to, že cílem bude skalnatý západní výběžek hřbetu Zlatého koně – Kotýz.

Vyrazili jsme tam z parkoviště nedaleko vstupu do Koněpruských jeskyní (což je další možnost k turistickému průzkumu). Během cesty si nelze nevšimnout obřího Velkolomu Čertovy schody. Ještě víc nás ovšem v tuto chvíli zajímají dva přírodní objekty řádově o dost menší.

To již jsme nedaleko západních strmým útesů Kotýzu, odkud je znamenitý výhled. Tím prvním objektem zájmu je vápencová brána zvaná Jelínkův most a pak ještě jedna brána, o poznání větší. Po pár krocích jsme u Axamitovy brány. Kdysi se jednalo o jeskyni. Té se zřítil strop, takže zůstal jen vstupní portál. A právě ten je onou největší branou Českého krasu.

:. KotýzAutor: Miroslav Šára


PŘÍŠTĚ se podíváme do města, které na první pohled zaujme svou kamennou krásou. Chrám sv. Barbory, Jezuitská kolej, od ní mimořádný výhled, jemuž dominuje výrazný „prst“ kostela sv. Jakuba, Vlašský dvůr čili bývalý hrad, který se proměnil v mincovnu… Z údajů je patrné, že na řadě bude návštěva Kutné Hory.