Svou cestu započneme v samém centru Prahy, na Malostranském náměstí, kam se pohodlně dostaneme třeba od metra Malostranská trasy A tramvají. Vydáme se Nerudovou ulicí vzhůru do kopce směrem k Jánskému vršku. Barokní fasády zde často překrývají původní renesanční, někde i gotické zbytky reliéfů. V horní části Nerudovy ulice stojí jeden z nejpopulárnějších malostranských domů U Dvou slunců se zachovanou renesanční dispozicí.

Nerudova ulice je plná tajemné historie

Historie domu č.p. 42 se opět pojí k osobě spisovatele Jana Nerudy, který zde dlouhodobě žil. Inspiraci a náměty svých povídek často čerpal právě z ulic a života Malé Strany.

Dům s číslem popisným dvanáct U Tří housliček stojí po pravé straně ulice. Jeho domovní znamení jsou troje housle na památku tří pražských houslařských rodin. Podle pověsti se v domě konají půlnoční reje a houslový koncert kostlivců.

Nerudova ulice dovede turisty i Pražany až k branám Hradu.:. Nerudova ulice dovede turisty i Pražany až k branám Hradu.
Foto: Julie Šilhánová

Nerudova ulice vede z Malostranského náměstí až k branám Pražského hradu. Na její horní konec navazují Radnické schody a ulice Úvoz, kde se za zídkou otevírá krásný pohled na střechy domů Malé Strany a Starého Města. Odtud zabočíme pod Strahovským klášterem do Strahovské zahrady a pokračujeme dál směrem k Petřínu.

Na Petříně bývalo dávné popraviště

Petřín patří k jednomu z nejznámějších pražských výletních míst už po několik desetiletí. Je to 327 metrů vysoký kopec, na jehož vrcholku se tyčí šedesát metrů vysoká rozhledna. Zajímavostí je zde ale mnohem více. Kronikář Kosmas Petřín popisuje jako velmi skalnaté a špatně přístupné místo.

Vrch petřínského kopce má také neblahou historii spojenou s popravištěm, umístěným poblíž kostela sv. Vavřince. Petřínu se také podle toho říkávalo vrch Svatého Vavřince.

Petřínský kopec skrývá mnoho malebných zákoutí.:. Petřínský kopec skrývá mnoho malebných zákoutí.
Foto: Julie Šilhánová

 

Jak šla staletí, byl vrch Petřína rozdělen na několik zahrad, jejichž obnova a kultivace v městské parky spadá převážně do 30. let 19. století. Mezi nejzajímavější patří Kinského sady, terasovitě řešená Lobkovická zahrada, zahrada Nebozízek, která se nachází mezi Újezdem, Hladovou zdí a lanovou dráhou. Táhne se od úpatí kopce až na vrchol k horní stanici lanovky.

Název pochází z 15. století podle vinice zvané Nebozez. Poslední a málo známá je tzv. Seminářská zahrada (původně Gryspekovská), která se polovině 17. století stala klášterní zahradou řádu karmelitánů u Panny Marie Vítězné.

Petřínský kopec lze obejít delší procházkou po vrstevnici přes zmíněné parky nebo si lze cestu zkrátit strmějším výstupem po schodech vedoucích přímo k rozhledně a do malého zahradního bufetu, který má i v tyto mrazivé dny otevřeno, a můžeme se tak posilnit teplým nápojem.

V podzemí mají výstavu artefaktů ze života Járy Cimrmana

Rozhledna i lanovka byly budovány u příležitosti Jubilejní zemské výstavy konané roku 1891. Rozhledna byla inspirována Eiffelovou věží v Paříži. V jejích podzemních prostorách je umístěna výstava artefaktů spojených s životem Járy Cimrmana. Aby mohli Pražané novou atrakci náležitě využít, byla koncem 19. století současně vybudována lanová dráha z Újezdu k vyhlídkové restauraci na Nebozízku.

Petřín:. Mezistanice Nebozízek na Petříněfoto: Novinky/Lucie Poštolková

Po válce byla trať dráhy rekonstruována a původní vodní pohon byl nahrazen elektrickým. Dráha byla zároveň prodloužena až k Petřínské rozhledně.
Další zajímavostí Petřína je bludiště. V roce 1891 sloužilo jako pavilón Klubu českých turistů na Zemské jubilejní výstavě.

Na vrch petřínského kopce bylo přesunuto o dva roky později, doplněno zrcadlovým bludištěm a dioramatem, znázorňujícím boj Pražanů se Švédy na Karlově mostě v roce 1648. Rozhledna i bludiště jsou od dubna do října otevřeny každodenně, od listopadu do března jen o sobotách a nedělích. Na lanové dráze platí plnocenné jízdenky pro jednotlivou jízdu a časové jízdenky PID.

Štefánikova hvězdárna nabízí naučné pořady

Navštívit můžeme i místní Štefánikovu hvězdárnu z roku 1928, kde jsou k vidění nejrůznější naučné pořady nebo můžeme jen podívat na zimní hvězdnou oblohu. Hlavně na jaře a v létě je pak krásné posezení mezi keři v Růžovém sadu.

Po načerpání ztracené energie se můžeme vydat dolů směrem na Újezd.
To už jsme skoro na úpatí svatovavřineckého kopce Petřína. Zde můžeme pohodlně svoji procházku zakončit nebo se ještě projít dál po malebných uličkách Újezda, kde je skryto mnoho příjemných kaváren a restaurací.