Asi nejvyhlášenější oblastí hospodského života byla a je východoberlínská čtvrť Prenzlauer Berg, která ovšem prošla zároveň nejradikálnější proměnou. Původní dělnickou čtvrť podobající se třeba pražskému Žižkovu, začali už v dobách NDR vyhledávat intelektuálové, umělci a studenti.

Ještě za minulého režimu a počátkem 90. let tu byly k mání zchátralé byty prakticky zadarmo. V 90. letech začali původní obyvatelstvo vytlačovat movitější obdivovatelé německé metropole, mnohdy ze západní části Berlína a Německa nebo rovnou ze zahraničí.

Prenzlauer Berg se stal kosmopolitní čtvrtí mladých a úspěšných. Podobně jako část sousedního Friedrichshainu se stala typickým příkladem "yuppizace", odborněji gentrifikace. Tak se říká procesu, kdy se městská čtvrť posune na vyšší sociokulturní úroveň, ovšem na úkor původního obyvatelstva.

Z hospod do barů a klubů

S tímto vývojem se proměnila i "hospodská" krajina a její místopis. V zábavní komplexy nabízející v jednom areálu různé druhy klubů, restaurací a barů se změnily celé někdejší továrny či pivovary.

Turisté, studenti, umělci a intelektuálové se tu mohou vydat na kulinářskou cestu kolem světa v jediné ulici. O tom vypovídají i etno názvy pizzerií, gelatterií, burgerií a barů v přízemí zrekonstruovaných činžáků v pulzující Kastanienalee: Falafel Ufo, Zaim Lounge, Ali Baba, Mr. Hoang Snack, Aapka. "Typisch" místní kuchyni lze ochutnat jen v hospodě Prater, což je ale především populární zahradní restaurace.

Bílá vrána Willy Bresch

Skutečné výjimky je třeba je hledat mimo hlavní tepny nočního života. V celém Berlíně je známým pojmem hospoda Willy Bresch. Na rohu rušných ulic Greifswalder Strasse a Danziger Strasse si lze objednat sekanou s houskou (Berliner Boulette), fazolový eintopf, huspeninu s opékaným bramborem, za lidové ceny od 1,50 do 4,50 eura (40 až 120 korun).

Místní klientelu tvoří ze značné míry štamgasti, z nichž někteří jsou zvyklí už desítky let zajít sem na párek s hořčicí a dobře natočený Berliner Pilsner. A zapálit si. Od většiny ostatních podniků v širokém okolí se liší i tím, že hospoda je výhradně kuřácká.

Díky rozloze do 75 metrů čtverečních si letos mohla vybrat, zda zůstane kuřáckou hospodou, nebo se vydá cestou většiny. "Zpočátku jsme skutečně zkoušeli být nekuřáckým podnikem, ale rychle jsme zjistili, že by to tak nešlo," řekla dlouholetá servírka Andrea.

Tím, že se u Willyho Bresche kouří a zároveň podává jídlo, si však podnik možná zakládá na právní spor, neboť ústavní soud se letos sice postavil proti zákazu kouření, jenž od ledna platil ve všech berlínských hospodách bez ohledu na jejich velikost, ale podávání jídla z vlastní kuchyně v kuřáckých hospůdkách neumožnil. Jenže tradice je tu silnější než zákon. "Vlastně teď nevíme, co se přesně smí, a co ne," tvrdí servírka Belinda Heringová.

Štamgasti sledují fotbal

Nejvíc plno tu mívají během víkendových projekcí zápasů bundesligy na placené televizi Premiere a také každé předposlední úterý v měsíci, kdy tu mimo léto připravují berlínské vepřové koleno s hrachovou kaší a zelím.

Masivní dřevěné dveře, dřevěné židle kolem kulatých stolů s károvanými ubrusy, na jedné stěně výstavka pivních korbelů z celého Německa, fotografie starého Berlína, na čtení jenom bulvární Bild. Všechno trochu zašlé, ale čisté. "Sem se člověk uchyluje, když si chce se známými popovídat o fotbale nebo o politice," řekl strojní inženýr v důchodu a milovník pražských hospod Klaus-Dieter Standtke.

Strach z toho, že by hospoda jako tato zanikla kvůli své zdánlivé nepřizpůsobivosti, však štamgasti nemají. Právě naopak. "I mladé lidi to sem opět táhne. Máme tu stále nové hosty. Je to hospoda pro všechny, taková, jaké jsou v Praze," opěvuje podsaditý muž "svou" hospůdku, která statečně vzdoruje nové době.