Ambasáda v Praze vízum nevydá hned, ale čeká se tři týdny na vyjádření Alláha z Teheránu, zda vstup povolí. My jsme přicestovali z Turecka a byli mile překvapeni čistotou měst, uklizenými ulicemi, moderními budovami i starobylými domky s kachlovou mozaikovitou výzdobou.

Silnice jsou kvalitní, nedají se srovnat s těmi východotureckými. Letecká vnitrostátní doprava je v Íránu rychlejší, dostupnější a levnější než autobusová v souvislosti s cenou ropy.

Také je dobré promyslet si, jaké peníze, šeky či kreditní karty si s sebou do Íránu vezmete. My jsme cestovali se šeky American Expres, které samozřejmě v Íránu neakceptují, museli jsme složitě směňovat turecké liry za rijády. Doporučuji kreditní karty.

Na turecko-íránské hranici pomocí žebříku nakládají poutníci náklad na střechu autobusu směřujícího do Teheránu..: Na turecko-íránské hranici v Makoo pomocí žebříku nakládají poutníci náklad na střechu autobusu směřujícího do Teheránu.foto: Novinky/Karolina Zarzycká

Zahalování žen je samozřejmostí, ale je těžko pochopitelné, jak ve vedru mohou Íránky nosit černé oděvy, včetně černého šátku. Snad jen v Teheránu byly k vidění mladé rebelky, jimž zpod černých sáček vykukovaly džíny a vlasy si zakryly pestřejšími šátky.

Platí také absolutní zákaz pití alkoholu, k mání je nealkoholické pivo. Oproti Turecku, kde jsou běžně cigarety k vidění i v rukách dětí, se v Íránu téměř nekouří. Silný čaj se nesladí v konvici ani ve skleněném šálku, v němž se servíruje, nýbrž se do úst vkládá velká sladká homole, skrz ni se čaj cedí. Čaj je na pořadu každého dne, každé chvíle, v horku okolo 45 stupňů Celsia opravdu osvěží.

Snídaně na zemi v obývacím pokoji v Teheránu .: Snídaně na zemi v obývacím pokoji paní Pooran v Teheránu foto: Novinky/Jakub Živnůstka

Íránci a Íránky jsou obecně vstřícní, studentky se s námi snažily bavit, aby si natrénovali angličtinu ze školy. Dokonce nás vzdělaná paní Pooran, učitelka angličtiny, se kterou jsme se seznámili v autobuse, pozvala k sobě domů.

Prostorný byt se nacházel v centru Teheránu, měl několik pokojů, všude na zemi koberce, minimum nábytku a "stolování" se pochopitelně odehrávalo na zemi. Íránky v přítomnosti muže nemohou odložit pokrývku hlavy, a tak musí i doma chodit částečně zahalené. K snídani se servíruje čaj ve dvou konvích, velké íránské placky s máslem a míchaná vajíčka.

Ženy na autobusové zastávce uprostřed íránské pouště.: Ženy na autobusové zastávce uprostřed íránské pouštěfoto: Novinky/Jakub Živnůstka
V Íránu jsou pouze velká města o 4-12 miliónech obyvatel, mezi městy jsou 500kilometrové vzdálenosti. Vybíráme si historicky nejzajímavější jako Esfahán, Zahedán, Teherán, Tabríz, která si prohlídneme, a pak pokračujeme dál. Spíme v autobusech.

Teherán je město celé zahalené do smogu, není se čemu divit, množství aut kombinované s úděsným vedrem a naprostým bezvětřím k tomu jen přispívá. K vidění je bezpočet mešit, Kamenná zahrada, jež se tyčí nad městem a měl by z ní být pěkný výhled.

Íránská mešita v Isfahánu.: Íránská mešita v Esfahánu leží na proslulé Hedvábné stezce.foto: Novinky/Karolina Zarzycká

Cestování klimatizovanými autobusy přes íránskou poušť je pohodlné, nepříjemné je vystoupit do rozpáleného vzduchu a cítit třicetistupňový teplotní rozdíl, omdlíváme. Spolucestující, s nimiž trávíme několik hodin v autobuse, na zastávce koupí meloun či jiné ovoce a společně se piknikuje na rozložené rohoži na zemi, ve vzduchu je všudypřítomný prach.

Obchod s ručně tepaným nádobím s mytickými výjevy z perského období.: Obchod s ručně tepaným nádobím s mytickými výjevy z perského obdobífoto: Novinky/Karolina Zarzycká

Z kulturní oblasti nemůžeme vynechat nám dobře známé Pohádky tisíce a jedné noci, jejichž původ můžeme situovat právě do Persie. Také dobyvatel Alexandr Veliký si Perskou říši dokázal podmanit.

Z výtvarného umění je známá perská miniatura, která se postupem doby barevně zvýraznila a je dobře patrná především na kachličkách, jimiž jsou ozdobeny budovy, průčelí i moderní domy.

Mešita s osmicípou hvězdou na kované bráně .: Mešita s osmicípou hvězdou na kované bráně foto: Novinky/Karolina Zarzycká

Íránská poušť je na východě země žlutá, střídají ji hory ve vnitrozemí a západním směrem k Afghánistánu a Pákistánu už je poušť zbarvená černě, písek má konzistenci štěrku, po silnici putují karavany velbloudů. Místy se písek zvedá v pouštní bouři, projíždíme mlhou z písku. Nebýt modrých značek u nás označujících jednosměrku, sjeli bychom z cesty.

Houstnou policejní kontroly, silnici lemují staré vraky osobních aut a mrtvých velbloudů. Řidiči jsou ještě horší než v Turecku, speciálně ti teheránští. Nerespektují počet pruhů, předjíždí kdekoli, kdykoli bez varování, místo brzd, světel, zpětných zrcátek, stěračů a záchranných pásů se používá klakson.

Piknik na trávníku před íránskou mešitou.: Piknik na trávníku před íránskou mešitou v Esfahánufoto: Novinky/Jakub Živnůstka

Na nádraží v Kermánu už jsem upozorňována, že si musím zahalit i krk, odhalený výstřih je nežádoucí. Jsme na jihovýchodě země, vidíme Peršany, Sikhy v plandavých bílých košilích a volných kalhotách a turbanech, Araby.

Íránská mešita v Zahedánu.: Průčelí mešity vyzdobené mozaikou barevných kachličekfoto: Novinky/Karolina Zarzycká

Po několika nocích strávených v autobusech zkusíme i hotel u pákistánských hranic, stojí sice dvacet dolarů, ale aspoň se vysprchujeme a vyspíme bez dlouhých rukávů a nohavic, vypereme propocené oblečení. V televizi jen zprávy a modlitby. Během strašné bouře vítr strhne dráty elektrického vedení, které byly vedeny vzduchem, a přestane jít proud. Čeká nás cesta taxíkem na íránsko-pákistánskou hranici.

Příště: Pákistán, život obyčejných lidí na břehu řeky Indus