Vísky vypadají téměř jako skanzeny. Malé dřevěné domky, nevelké zahrádky. Všude je ale čisto a na hřbitovech blikají svíčky na náhrobcích s půlměsícem. Jsou na nich jména jako Džamila, Fatima, Tamira, Džemil, Enver, Emir. Příjmení jsou ale už polská.

"Dostali jsme se sem za krále Jana III. Sobieského, kterému naši předkové sloužili. Král ale neměl jak vyplatit žold, protože jeho pokladnice byla prázdná, tak dal Tatarům půdu. Měli povoleno si brát místní ženy, ale museli přijímat jejich příjmení," vysvětlila Eugenie Radkiewiczová, správkyně mešity v Bohonikách.

Polské dějiny připomínají, že Tataři se v Polsku objevili už ve 13. století a později stáli po boku polských a litevských bojovníků proti křižákům. Jan III. Sobieski, který vládl v 17. století, stál ale zřejmě za tím, že se daleko od své vlasti usadili.

Džamila Bogdanowiczová nabízí tatarské speciality v restauraci, kterou v obci Kruszyniany vlastní její rodiče. :. Džamila Bogdanowiczová nabízí tatarské speciality v restauraci, kterou v obci Kruszyniany vlastní její rodiče. foto: ČTK/Radka Fialová

Zatímco zvyky postupně opouštěli a zapomínali, víru si uchovali. "Od Poláků se ničím nelišíme, musíme pracovat jako oni, jen vyznáváme islám, ale nakonec křesťané i muslimové věří v toho samého boha," objasnila usměvavá průvodkyně, která patří do jedné z posledních čtyř tatarských rodin v Bohonikách.

Mezi nejoblíbenější jídlo patří pierekaczewnik

Viditelné rozdíly však přeci jen jsou. A to nejen v tom, že Tataři mají tmavší pleť, vysoké lícní kosti, tmavé oči a vlasy, ale i v životě. V obci Kruszyniany provozuje tatarská rodina agroturistické hospodářství. Dřevěný penzion a restaurace vyrostly na základech původní chalupy. Majitelé vítají hosty tatarskými specialitami.

Mezi nejoblíbenější jídlo patří pierekaczewnik, který se skládá ze šesti vrstev těstovinového těsta, masa a másla. Džaneta Bogdaniwiczová už zažádala o unijní ochranu místní speciality. Sepsala navíc 60 receptů, aby tradiční kuchyně zůstala zachována pro další generace.

K voňavému jídlu, ve kterém nesmí být podle nauky islámu ani kousek vepřového, se pije mátový čaj s citronem. Alkohol se v restauraci vůbec nepodává, ale prý nevadí, když si host přiveze pivo s sebou.

Polští Tataři nemají žádné tradiční oblečení ani tanec

K překvapení některých turistů nemají už polští Tataři žádné tradiční oblečení ani tanec. Udivení u některých vzbuzuje to, že ženy nenosí roušku přes tvář a vůbec se oblékají velmi svobodně. "Někteří lidé si představují Tatary jak z knížek (Henryka) Sienkiewicze, myslí, že jsme sotva seskočili z koně. Snažíme se ukázat, že to tak není, i když máme i jurtu a chodíme do mešity," příblížila pětadvacetiletá Džamila Bogdanowiczová.

Manžel Džamily je také Tatar. "Nebyl to záměr, padli jsme si do oka a je to fajn, u dětí nebudeme muset řešit, jestli je necháme pokřtít, nebo ne," doplnila dívka.

V Polsku žije podle statistik asi 5000 Tatarů. Scházejí se hlavně na svátky, které jsou také příležitostí k seznámení. "Ale může to být problém, skoro všichni už jsme bratranci a sestřenice," upozornila Džamila.

Muslimský hřbitov zvaný mizaret ve vsi Bohoniki na východě Polska, kde už přes 300 let sídlí hrstka Tatarů.:. Muslimský hřbitov zvaný mizaret ve vsi Bohoniki na východě Polska, kde už přes 300 let sídlí hrstka Tatarů.foto: ČTK/Radka Fialová

Největší muslimský svátek mají Tataři právě před sebou. Svátek oběti neboli íd al-adhá připadá na 8. prosince. "Ovečku na zabití už máme objednanou, hosty pozvané, mešita bude plná," přiblížila mladá Tatarka. Celkem žije v Polsku asi 20 000 muslimů, mezi nimiž je mnoho zahraničních studentů a obchodníků.

Na východ Polska prý zcela jistě přijede i řada katolíků. Poláci totiž stále častě hledají své tatarské kořeny. Tataři se stali zkrátka módní a na tatarské stezce, která spojuje místa, kde jsou ještě nějaké stopy Tatarů, bývá v létě plno. V zimě ji brázdí hlavně džípy pohraniční stráže, která bdí nad nepropustností polsko-běloruské hranice.