Míříme k pozoruhodnému zámeckému areálu a rozsáhlému klášteru. Na úplném začátku ale činíme zastávku v centru oblasti, v Kralovicích. Za avizované zastavení zde rozhodně stojí nejvýznamnější památka města – kostel sv. Petra a Pavla, poprvé zmiňovaný v roce 1250. Ovšem hlavní perla čeká zhruba dva kilometry za Kralovicemi.

Známá je pod názvem Mariánská Týnice (někdy se také používá jméno Mariánský Týnec). V mírně zvlněné krajině je už docela zdálky vidět dvoubarevná fasáda barokního skvostu. Původně se jednalo o osadu s dvorcem, již v roce 1230 získal klášter v Plasích (přesně ten, který bude tvořit finále této výpravy). Roku 1711 byl v místech v těsném sousedství Kralovic položen základní kámen budoucího poutního chrámu Zvěstování Panny Marie. Majestátní stavba byla dokončena v roce 1777.

Do roku 1785 tu fungovalo proboštství – právě v tomto roce je ovšem zrušil Josef II. Stavby bez patřičné údržby se pak staly objektem chátrání a to tak mocně, že se v roce 1920 zřítila kupole kostela. Na počátku 90. let minulého století odstartovala rozsáhlá oprava, jejíž výsledky jsou viditelné na první pohled. K rekonstrukci zřícené kostelní kupole došlo v roce 2000.

:.Kralovice a Mariánská TýniceAutor: Miroslav Šára

Barokně laděná cesta pokračuje, na řadě je město Manětín, ve své centrální části naprosto úchvatné místo. Na nevelké ploše tu totiž najdeme nádherný barokní zámek, dva kostely a desítky barokních soch.

Zámek tu v 16. století založil šlechtický rod Hrobčických z Hrobčic, jenže to nebyl ten objekt, který nyní každoročně láká turisty. Současný zámek je dílem rodu Lažanských, kteří Manětín získali do svého vlastnictví v roce 1622. O 90 let později město poničil rozsáhlý požár – Lažanští odpověděli velkoryse pojatou výstavbou nejen celé střední části Manětína, ale i zámeckého areálu. Za prohlídku tu stojí pochopitelně i zámecký park, jímž protéká Manětínský potok.

Další dominanta - kostel sv. Jana Křtitele stojí v těsné blízkosti zámku a je s ním spojený krytou chodbou. To již jsme v místech, kde si kromě jiných objektů naši pozornost vynutí vzpomínané kamenné sochy. Nachází se jich tu opravdu spousta, prý osm desítek, ale – přiznám se – nepřepočítal jsem je. Plno jich je i na náměstí před zámkem. Prostoru tu vévodí sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1719 od Štěpána Borovce.

:. ManětínAutor: Miroslav Šára

Cesta za barokními skvosty na severu Plzeňského kraje vrcholí, právě jsme vjeli do města v údolí řeky Střely zhruba 20 kilometrů severně od Plzně. Jsme v Plasích.

A jelikož jsme právě zde, je vcelku jasné, že následujícím cílem zcela určitě bude zdejší klášter, jehož základy byly položeny již v roce 1154. Vrcholnou dobou rozkvětu bylo pro tento cisterciácký klášter ovšem až období od 2. poloviny 17. století.

:. Klášter PlasyAutor: Miroslav Šára

K areálu kláštera patří prelatura, sýpka s královskou kaplí, kostel Nanebevzetí Panny Marie, klášterní dvůr – a pochopitelně nepřehlédnutelná stavba konventu. Stojí na dřevěném roštu podepřeném více než pěti tisíci dubovými piloty. Ty jsou zapuštěny do bažinatého podloží, na němž stavba zabírající plochu 6000 metrů čtverečních stojí.

Jen co se po exteriérech areálu trochu porozhlédneme, vydáme se do vnitřních prostor konventu, abychom tu mj. obdivovali malby na chodbách prvního poschodí (jsou dílem malířů J. A. Pinka a J. Kramolína, vznikly v letech 1732 až 1739) či kruhovou kapli sv. Bernarda.

Během hodinové prohlídky je toho k vidění pochopitelně mnohem víc – zaujme spousta plastik, knihovna, lékárna, obrazy...

PŘÍŠTĚ se vypravíme do míst, kterým dominuje pohoří Beskyd. V hlavní roli při tomto putování budou hrady v Hukvaldech a Starém Jičíně, ale vypravíme se i do vyšších nadmořských výšek – konkrétně na vrch Javorový.

BLOG: Přečtěte si také o expedici oskroN po stopách Karla Čapka