Evropany nejnavštěvovanější ostrov, jedno z autonomních území Španělska, se rozkládá na ploše 247 kilometrů čtverečních a má 800 tisíc obyvatel. Co nabízí?

Dobře dostupné hory – nejvyšší bod ostrova měří 1949 metrů, působivé skalnaté útvary, spoustu rostlin, palmové háje, borovicové lesy, písečné duny jako na Sahaře, půvabná golfová hřiště, pláže u otevřeného oceánu, kde se na dlouhých vlnách dá surfovat, i příjemně vyhřáté zátoky, v nichž je voda jako v rybníku. A v neposlední řadě chutnou a pestrou kuchyni.

Veselý plážový ráj

Kanárské souostroví vzniklo výbuchem sopek. Ze třinácti ostrovů je osm obydlených, na tom nejmenším žije pouze 200 lidí. Setkání se sopečnou realitou vnímám poprvé na pláži ve Playa del Inglés. Je nejznámější, nejdelší a 100 metrů široká. Honosí se Modrou vlajkou Evropské unie, což znamená, že splňuje všechny požadavky týkající se pořádku, hygieny a čistoty.

Nikde ani mušlička, jen lávové oblázky. Ač teploměry ukazují přes třicet stupňů, v oceánu moc vodomilů není. Je i v létě poměrně chladný, má kolem 20 °C. Kousek od mělčiny protíná čirou vodu pás vln, v pozdních odpoledních hodinách docela mohutných. Surfují na nich malí i velcí.

Pláž:. Místy jde zlatavá barva písku až do černé. foto: Michaela Feuereislová

Při odlivu vzniká široký, udusaný pruh, který je hřištěm a korzem zároveň. Kluci hrají fotbálek, pinká se tu pálkami s míčky, jemňounký až bahnitý písek svádí nejen dítka, ale i dospěláky k bitvám. Hlavně se však po odlivovém pásu dobře chodí a běhá. Ani starší generace nezůstává pozadu, pozoruji skupinu Nizozemců, vykračující si s nordic walking hůlkami. Jednomu z nich je určitě přes osmdesát.

Ač poctivě procházím sem a tam stovky metrů k dunám v Maspalomas, češtinu zaslechnu zřídka. Pod slunečníky leží Němci, Angličané a Skandináv ci. Pláže na Kanárských ostrovech jsou veřejné, nepatří žádnému hotelu. Nevybírá se vstupné, ale vyplatí se zakoupení lehátka a slunečníku – za každý zaplatíte denně 2,5 eura.

V písku „kempují“ pouze místní. Povětšinou celé rodiny nebo party přátel a se vší parádou, v chladicích taškách proviant, španělský temperament nezapřou. Nad vším bdí policie. Projíždí kolem v terénním voze stejně jako ambulance. Na Playa del Inglés se cítí turista naprosto bezpečně a v pohodě.

Duny z korálů

Po zdejší pláži se dá dojít k místu, které asi nechybí na fotkách žádného grancanarského bedekru. Nádherné, až deset metrů vysoké duny v Maspalomas si nemůžete nechat ujít. Nevznikly navátým pískem z africké pouště, ale z mořských korálů, které rozmělnilo vlnobití. Unikátní přírodní rezervace byla oficiálně vyhlášena v roce 1994 a rozkládá se na ploše 404 hektarů.

Duny:. Duny foto: Michaela Feuereislová

Když ve městě projdete luxusním a nepřehlédnutelným hotelem Riu, máte pocit, že jste se přenesli na Saharu. Vlnící se kopce písku jsou nejzvláštnější navečer, kdy zapadá slunce. To pak pouštní krajina vytváří správný a atraktivní ráz. Jako strážce té nádhery se v dálce v lehkém oparu tyčí maják ve Faro.

Na chalupu do jeskyně

Pokud se vypravíte do vnitrozemí, určitě se podívejte do oblasti Tejeda. Je zde údolí táhnoucí se v délce dvaceti kilometrů, jemuž se říká suché. Prochází lávovými skalami, v nichž ještě donedávna bydleli domorodci. Jejich skalní obydlí jsou nyní využívána jako víkendové chalupy. Jeskyně mají i ve vedrech výhodu příjemně stálé teploty 18–20 °C a nedrží se v nich vlhko.

Představu primitivních příbytků však raději hned opusťte. Jsou vybaveny elektřinou a moderními spotřebiči – pračkami i myčkami. Mezi skalními chalupami nechybí kaplička, kde se konají svatby, a také hospůdka.

Nahlížím dovnitř a první, na čem spočine zrak, jsou kýty visící od stropu. Jamon cerano je sušená šunka a s kozím sýrem a ron mielem, medovým rumem, patří k místním specialitám. Panáčkem nápoje Artemi poděkují hostům také v restauracích na závěr konzumace. Milá pozornost podniku je voňavější variantou naší medoviny. I když alkoholu je v ní víc – 20 %. Litrová láhev vyjde v supermarketech zhruba na 6 eur, já jsem si ji vezla z hor za osm…

Teror je od vody

Při cestě do kopců stojí za prohlídku městečko, jež je náboženským střediskem ostrova. Rozkládá se podél svahu jedné z hor. Bělostí a dojmem, že se tu zastavil čas, působí jako z pohádky. Návštěvníka okouzlí kostelní náměstí, letní sídlo biskupa a patricijské domy s balkóny a okny z kanárské borovice.

Květinový balkón:. Květinový balkón foto: Michaela Feuereislová

Mimochodem název architektonicky zřejmě nejpůvabnějšího městečka nemá nic společného s násilím. Slovo v jazyce původního obyvatelstva – guančů – znamenalo vodu. Pitné se prakticky po celém ostrově nedostává, z kohoutků teče odsolená mořská. Právě v Teroru je několik pramenů, takže v obchodech na Gran Canarii si můžete koupit zdejší balenou vodu.

Místo má pro Čechy zvláštní význam. Z domu rodu Manrique de Lara na náměstí pochází soška Pražského Jezulátka, kterou dostala jako svatební dar Marie, provdaná v polovině 16. století do Čech. Její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic pak vzácnou relikvii darovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze.

Třetinu roku nepracují

Ostrovní oslava patronky 8. září je dnem, kdy se nejde do práce. Při té příležitosti se konají různé akce, představení, zábavy na moři, vystřelují ohňostroje. Kanářané jsou vůbec hodně veselí, rádi se baví a vyhledávají příležitosti k oslavám. Každé místo pořádá svou charakteristickou fiestu plnou života. Všeobecně populární a nejvýznamnější je karneval (koná se v únoru), na jehož masky se dělají dokonce konkurzy.

Vyhlášený je masopust s průvodem plačících vdov, což jsou muži oblečení do ženských šatů. Spálením desetimetrové papírové sardinky končí období karnevalu. Obyvatelstvo Kanárských ostrovů je silně katolické, zejména Vánoce zde mají velkou tradici.

Oslavují třeba květy meruněk, k obecnému veselí poslouží i v horách napadlý sníh. Bílá nadílka vydrží sice maximálně dva tři dny, přes to se v tu dobu zavřou školy a hurá na piknik s dobrým jídlem a vínem. Mají radost, že je jim zima, i když jen pětistupňová… Suma sumárum: svátky umožňují Kanářanům třetinu roku nepracovat.

V zemi věčného jara

Tak se říká Gran Canarii díky vyrovnanému podnebí, pro něž se nejlépe hodí popis: klimaticky příjemné. I proto se daří všemožné vegetaci – je zde na 1800 druhů rostlin, mezi nimi několik desítek endemických, což jsou takové, které jinde už dávno vyhynuly. Podél silnic v horách rostou agáve, jejichž květ žene do výšky až 12 metrů. Kvete jen jednou, pak odumře. Dělají se z ní lana a provazy.

Koncem srpna zrají jedlé kulaté plody opuncie. Skvrny na plochém kaktusu způsobuje parazit cochinillas, jehož sběrem se dříve Kanářané živili. Má totiž barvicí účinky, a tak může za krvavé campari či rudé rtěnky. Kvetly také vánoční hvězdy – keř dorůstající do dvou metrů.

Kanárská kuchyně
Častým základem zdejší kuchyně je gofio – směs pšeničné a kukuřičné mouky. Zahušťují se jím polévky, dává se do mléka, dezertů. Na stole nechybí tapas, což jsou různé předkrmy – sušená šunka, sýry, olivy, často plněné. Kanářané mají rádi kombinaci sladkého se slaným, takže si s chutí dají sýr s marmeládou.
Velmi chutné jsou malé brambůrky, vařené celé ve slupce ve slané vodě, k nimž se podává pikantní omáčka. V teple přijde vhod studená polévka gaspacho, k níž servírují v mističkách kousky rajčat, paprik, okurek a kostičky osmaženého pečiva.
Výborná paella je z rýže ochucené a nažloutlé od šafránu, ve které jsou kousky chobotnic, langust a ryb. Pro dvě osoby stojí kolem 20 eur. Pokud máte rádi sladké, dejte si flani, což je něco jako náš pudink. Ve sladkostech nejčastěji využívají med a mleté mandle, najdete je i v krémech, zmrzlinách a likérech.