Dříve než se ale v přístavu Kardamena nalodíme, navštívíme ještě jedno pozoruhodné místo na Kosu. Nachází se na pobřeží na jihovýchodě ostrova a známé je pod jménem Thermy Embros. Z hlavního města Kosu je to sem 13 kilometrů.

Termální pramen s léčivými účinky

Turisty k návštěvě láká jediný termální pramen ostrova. Vyvěrá pod vysokou skalní stěnou, intenzívně dává okolí na vědomí, že je pramenem sirným, a míří nejkratší cestou do moře. Zde se ze svých 50 stupňů Celsia ochlazuje o deset až dvacet stupňů a v místě ohraničeném balvany vytváří lákavou termální koupel.

Odborníci tvrdí, že má celou plejádu léčivých účinků: mj. pomáhá při kožních, svalových, dýchacích či cévních onemocněních. Ponor do docela vřelé lázně pod impozantními skalisky ovšem rádi vyhledávají i ti, kteří soudí, že jim nechybí (skoro) nic.

:. Kos - Thermy Embros. Autor: Miroslav Šára

 

Jak už bylo řečeno, cesta – tentokrát výrazně inspirovaná sopečnými jevy – nyní zamíří na sousední ostrov Nisiros (píše se mj. také Nissyros, Níssyros či Nisyros). Na jeho území ležící jižně od Kosu to lodí z přístavu Kardamena trvá zhruba hodinu.
Na ostrov přibližně kruhového půdorysu o průměru zhruba osm kilometrů míří v sezóně vysloveně davy turistů.

Cílem je zejména kráter Stefanos ve vnitrozemí. Nemineme ho ani my, nicméně dříve než se k němu vydáme, chvilku se zdržíme v přístavu Mandraki na severu ostrova. A to nejen proto, že nás sem zavezla loď.

Bíle zářící přístav

Se slůvkem malebný bývá ošidné si přespříliš zahrávat, ovšem v případě tohoto přístavu je s klidným svědomím použiji. Zvláště k pobřežní silnici vedoucí od kotviště lodí k vrchu s hradem johanitů se vysloveně hodí. bíle zářící domy doplněné (jak jinak) modrou, úzké uličky a schody vedoucí návštěvníky stále výš, výhledy na městečko i moře – dojem je z toho víc než příznivý.

Mezitím jsme dospěli těsně pod hrad. Mnohem nápadnější budovou je tu na kopci mariánský klášter ze 14. století. Jeho bílá budova a stejnobarevná zvonice funguje jak originální denní maják. Davy – které ještě neodjely ke kráteru – míří právě sem a brzy sestupují po schodech do kostelního interiéru. Učiňme totéž.

:. Nisiros - přístav Mandraki. Autor: Miroslav Šára

 

Autobus nás veze do vnitrozemí ostrova Nisiros a zároveň vstříc poslední kapitole výpravy s kamerou na dva ostrovy v Egejském moři. Kolem nás se stále více zvedají kopce, které prý kdysi byly stěnami ohromného sopečného kužele.

Poslední metry jdeme po svých a přítomnost kráteru tušíme nejen zrakem. Vzduch je stále více a více prosycen sirnými výpary, pod nohama máme materiál připomínající něco mezi pudrem a cementem, ostré slunce se zdá stále silnější, a to také proto, že s každým metrem sestupu mírně stoupá okolní teplota.

Jak zní dech vulkánu

Na dně kráteru Stefanos si člověk může připadat například jak v centru obrovského amfiteátru. Téměř kruhový kotel má v průměru tři sta metrů a nad jeho hranou se o další tři až čtyři stovky metrů zvedají okolní kopce. Všemu dominuje bílá, žlutá a hnědá barva. A také dobře slyšitelný dech vulkánu – dno i okolní stěny jsou provrtány desítkami průduchů a děr, z nichž unikají sirné výpary.

:. Nisiros - Krater Stefanos. Autor: Miroslav Šára

 

Sopka, jak tvrdí vulkanologové, naposledy vybuchla koncem 19. století a prý to nejspíš bylo naposled. I když člověk nikdy neví. V každém případě během našeho pobytu zcela spořádaně vyhověla tvrzení odborníků a předvedla se ve své současné kráse. Stejně jako oba ostrovy, jejichž návštěva pro tuto chvíli dospěla definitivně do cíle.

PŘÍŠTĚ si opět připomeneme, že i naše vlast má přemíru lákavých zákoutí a památek. Tentokrát se o tom utvrdíme na území hlavního města. Což znamená, že navštívíme známá pražská místa (Hrad, Staroměstské náměstí, Karlův most), ale i končiny podobné ryzí divočině (Divokou Šárku– a nejen ji).