Brazílie je svou rozlohou pátým největším státem na světě, a kdyby Američané nekoupili svého času od Rusů lacino Aljašku, byla by dokonce ještě větší než celé USA. Délka brazilského pobřeží je asi 8000 kilometrů, koupat se dá na sedmi osminách této mořské hranice.

A to po celý rok, protože rozdíl mezi brazilským létem (naší zimou) a např. časnou zimou (u nás květen) je ten, že zatímco v létě tam prakticky neprší a teploty se šplhají na 40 stupňů, v zimě je zde o 10 stupňů méně a vydatně, leč krátce sprchne asi tak třikrát za den.

K atrakcím, kvůli nimž se vyplatí cestovat na jižní polokouli, patří nezapomenutelná směsice tamní divoké džungle, rozsáhlé savany a skvěle zachovalá koloniální architektura.

Kouzlo denní i noční

Je-li svazový stát Minas Gerais považován za ocelové a zlaté srdce Brazílie, je koloniální město Ouro Preto klenotem v tomto srdci. Okolní krajina holých kopců dodává bíle svítícím domům, třinácti kostelům a chrámům, sedmi kaplím zvláštní kouzlo.

Barokní kostely jsou typickou památkou na koloniální časy.:.Barokní kostely jsou typickou památkou na koloniální časy.foto: Právo/Petr Blahuš

Zážitkem je i každodenní trh, pořádaný kousek od centrálního náměstíčka. Zatímco dopoledne se zde prodávají potraviny, odpoledne tu své stánky rozbalí drobní prodavači drahokamů a výrobků z „mýdlového“ kamene, oficiálně pojmenovaného mastek.

Kouzlo tohoto města se nevytrácí ani s příchodem noci, kdy končí i zdejší diamantový trh. Toulání úzkými historickými uličkami plnými hospůdek a barů, šlapajících temperamentní brazilskou hudbou a přeplněných věčně veselými lidmi, je osvěžující zážitek.

Hluboké podzemí

Netradičním zážitkem je prohlídka zlatého dolu Mina de Passagem. Z jeho podzemí dobývali nejdříve otroci a po nich i profesionální minéros (horníci) tuny zlata téměř 300 let. Celková délka vyrubaných štol je skoro 20 kilometrů.

Aby je křesťanská víra nezdržovala od práce, postavili si podzemní barabové asi 200 metrů pod úrovní terénu i kapličku, zasvěcenou sv. Barboře, patronce horníků a dělostřelců. Každá nová směna, která sfárala na šichtu do dolu, se tady krátce pomodlila, aby se jí v podzemí vyhnulo nebezpečí.

Kdo by si však myslel, že sjezdem do podzemí unikne i horku na povrchu, ten se plete. Slunce tu sice nepálí, ale horko a dusno je i několik stovek metrů pod zemí.

Kostely a garimpeiros

Roku 1696 bylo založeno městečko Mariana, ležící necelou půlhodinu pohodlné jízdy od Ouro Preta. Bývalo ve své době mnohem velkolepější a významnější než jeho soused. Právě z ní se zachoval nádherný střed městečka, postavený v koloniálním slohu, včetně guvernérského paláce.

Z jeho oken, namířených na dvojice krásných barokních kostelů sv. Františka z Assisi a Igreja de Nossa Senhora do Carmo, viděl zdejší zástupce krále i na pranýř, stojící uprostřed náměstí Jaoa Pinheiro.

Všude, kudy procházejí turisté, jsou obchody a stánky se suvenýry.:.Všude, kudy procházejí turisté, jsou obchody a stánky se suvenýry.foto: Právo/Petr Blahuš

Ten se dochoval do dnešních dnů včetně pevných ocelových pout. Pěkné jsou i biskupské a měšťanské domy v ulici, začínající nedaleko pod náměstím.

Zajímavý je i kostel Basilica Menor de Sao Pedro dos Clerigos v horní části Mariany, odkud se otevírá úžasný pohled na celé městečko i na okolní kopce.

Marianu založili, jak jinak, zlatokopové a tomuto povolání zůstali někteří z obyvatelů městečka věrni dodnes. Garimpeiros – zlatokopy, kteří své štěstí zkoušejí původními metodami rýžováním náplavů, je dodnes možné spatřit v místním zlatokopeckém táboře pod posledním městským mostem přes řeku Carmo. Další tábor garimpeiros, hledajících pro změnu topasy, je vidět u silnice směrem na Sao Marco, asi 10 kilometrů za Marianou.