Zatímco menší ostrůvek se nikterak zvlášť nevyznamenal – pokud nepočítáme, že se tam nějaký čas zdržoval Kryštof Kolumbus a dokonce se oženil s Felipou, dcerou tamního guvernéra – Madeira se mezi námořníky brzy stala známým pojmem.

Poté, co ji Portugalci zakreslili do námořních map, stala se důležitou zastávkou lodí mířících do Afriky a později i těch, které pluly do Karibiku a do Brazílie. Pro cestující, jichž na lodních linkách přibývalo, zřídili na Madeiře první hotely a obchody.

Na Madeiře mají stále jaro

Ostrov v Atlantiku má záviděníhodné klimatické podmínky. Do jeho blízkosti zasahují teplé mořské proudy, a tak, ač v horách ve vnitrozemí bývá v zimě i sníh, na slunečných svazích nad jižním pobřežím dozrávají banány a kvetou orchideje. To i ono po celý rok.

Turisté, kteří rádi chodí po horách, si na Madeiře přijdou na své.Turisté, kteří rádi chodí po horách, si na Madeiře přijdou na své.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Roční období se na Madeiře nestřídají tak zřetelně jako na evropské pevnině, s mírnou nadsázkou se dá říci, že je tam v zimě i v létě jaro. Takové podnebí ostrov předurčilo k tomu, aby se stal klimatickými lázněmi. Jejich hosty byli zpočátku výhradně lidé, kteří měli čas a prostředky, aby cestu dlouhou skoro tisíc kilometrů po moři podnikli.

Dlouho, prakticky až do doby, než se přestalo cestovat výlučně po moři, byla Madeira opravdu exkluzivním místem. Poté, co bylo v roce 1964 dokončeno letiště, návštěvníků ze zahraničí významně přibylo, ale svou lázeňskou atmosféru a nádechem výlučnosti ostrov neztratil.

ilLevadas je stovky let starý systém kanálů, které protkávají úbočí hor a svádějí vodu do zavlažovacích nádrží.foto: Profimedia

Podstatnou část Madeiry tvoří hornaté oblasti, které se na většině míst příkře svažují k moři. Když člověk vnitrozemím projíždí, napadne ho, že je s podivem, že právě tady se vůbec sehrál první fotbalový zápas na portugalském území. Alespoň se to říká.

Dlouho hledali místo na letiště. Našli ho na pobřeží nedaleko ostrovní metropole Funchalu. Když ho pak rozšiřovali, aby tam mohla přistávat i velká letadla, museli část přistávací dráhy protáhnout nad hladinu moře.

Nejsou tu megadiskotéky ani zábavní parky

Na Madeiře nejsou pláže. Hotely mají bazény s mořskou vodou, některé jsou vyhřívané. Do moře se vstupuje většinou z betonových mol po železných žebřících. Klasické plážové koupání a další vodní sporty se tam moc nepěstují. Voda je přece jen o něco studenější než ve středomořském „rybníku“. Nejsou tam megadiskotéky a zábavní parky jako ve Španělsku.

Chybějí v něm rodiny s malými dětmi, vyhledávající pozvolné písčité pláže, chybí tam i skupiny zábavy chtivých teenagerů nebo opilecká klientela, známá třeba ze španělského Benidormu.

Ještě k těm plážím. Kdo by snad bez nich při dovolené na Madeiře opravdu nemohl být, ten se může vydat trajektem nebo letadlem na již zmíněný, padesát kilometrů vzdálený ostrov Porto Santo. Tam je to, co na větším ostrově chybí. Devítikilometrová písčitá pláž s bohatou nabídkou vodních radovánek.

Turisté a zahradníci

Kdosi před časem napsal, že Madeira, to jen sen bláznivého zahradníka. Kromě již zmíněných banánovníků a orchidejí se tam nachází třeba rostlinné společenství zvané laurisilva, jež je tvořeno téměř 150 druhy stromů, keřů a dalších rostlin, které nejsou jinde k vidění. Jejich součástí je především několik druhů vavřínu a madeirského mahagonu, ale také cykasy, přesličky a další rostlinné relikty.

Městečko Santana je proslulé kolonií domů, které bývaly pro Madeiru typické. A také strelíciemi.Městečko Santana je proslulé kolonií domů, které bývaly pro Madeiru typické. A také strelíciemi.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Kultovní květinou ostrova jsou strelície, jichž návštěvníci před návratem z dovolené kupují na trhu nebo na letišti obrovské pugéty. Najdete tam také třeba jihoafrickou proteu i jacarandu, která roste spíš v Austrálii nebo v Brazílii.

Na ostrovy, které bývaly v minulých staletích křižovatkou lodí připlouvajících ze všech koutů světa, se dostala semínka všeho možného, co kde ve světě roste. Tak tam často vznikla podivuhodná rostlinná společenství, která by matka příroda o své vůli dohromady asi nedala.

Další sortou návštěvníků Madeiry jsou turisté. Mohou celé dny strávit pochodováním podél levadas, což je stovky let starý systém kanálů, které protkávají úbočí hor a svádějí vodu do zavlažovacích nádrží. Podél levadas, které měří na dva tisíce kilometrů, vedou chodníky, po nichž se dostanete do míst, kam jinak lidská noha nešlápne.

Lezení po skalách, cykloturistika, mořský rybolov

Zdatnější turisté vyhledávají vysokohorské túry. K nejoblíbenějším patří desetikilometrová trasa vedoucí z Pico Arieiro (tam vás, do 1810 metrů, vyveze autobus) na nejvyšší vrchol Madeiry, Pico Ruivo (1861 m). Z obou míst je za jasného počasí velmi hezký výhled po ostrově.

K dalším kratochvílím, které lze provozovat na Madeiře, patří lezení po skalách, cykloturistika, mořský rybolov a dokonce i pozorování velryb. Ten, kdo ví, proč si za cíl své dovolené zvolil právě tenhle ostrov v Atlantiku, si tam jistě to své najde.