První, čeho si všimne návštěvník damašských tržišť, je jakási elegance a důstojnost. Jsou přehledně uspořádané, mezi nejrozmanitějším zbožím není tolik veteše, kolik je jí k vidění jinde v arabském světě. Obchodníci na kolemjdoucí nepokřikují v několika jazycích, nabídnou k prohlídce své zboží a když nemáte zájem, nechají vás na pokoji.

Podobné je to s fotografováním. Když fotograf není vlezlý, nikdo se nepohoršuje a nežádá bakšiš. U Saladinovy hrobky se mi postavila před objektiv celá rodina, abych si je vyfotil, včetně dámy, jíž byly z černého hábitu vidět jen oči.

Orientální trhy

Trhovci na Midhat Paša nabízejí oblečení, koření, produkty tradiční medicíny, na Al Bazuríja, který směřuje k Velké mešitě, je k mání zejména koření desítek druhů, každé v různých podobách a v neuvěřitelném množství. Nepředstavitelná je i směs vůní, která tam visí ve vzduchu.

Klenutá kovová struktura, nesoucí plechovou střechu a od stropu visící žárovky, jsou typické pro tržiště Hamidíja, které ústí na náměstí před Velkou mešitou. Výrobky z bronzu a mosazi, domácí nářadí, šperky, kožené výrobky, látky – včetně pověstného damašku, který se tu dosud vyrábí tradiční technikou, hromady sladkostí všeho druhu, koberce, svíčky.

Zatímco muži pokuřují vodní dýmku někde v kavárně, ženy okukují na tržišti Hamidíja zboží obchodníka s látkami a módními hadříky.Zatímco muži pokuřují vodní dýmku někde v kavárně, ženy okukují na tržišti Hamidíja zboží obchodníka s látkami a módními hadříky.foto: Právo/Bohuslav Borovička
Ač je Damašek jednou z arabských metropolí a přirozeně v něm a v celé zemi dominuje islám (85 procent obyvatel Sýrie), křesťanské nebo antické památky nikterak nepotlačuje, dokonce se zdá, že se jimi chlubí.

Vedle někdejší baziliky Jana Křtitele byla počátkem 8. stol. postavena předchůdkyně dnešní Velké mešity. Za to, že jim křesťané později přenechali i baziliku, rekonstruovali tehdejší turečtí vládci v Damašku několik kostelů. Jedním z nich byl někdejší tajný kostel v Ananiášově domě, o němž ještě bude řeč, ale také řecký ortodoxní kostel Mariamiya.

Damašek, o jehož existenci se zmiňují staroegyptské a mezopotámské prameny ve druhém tisíciletí př. n. l., si zakládá na tom, že je nejstarším nepřetržitě obydleným místem na světě. Dokládá to tím, že se snaží zachovat či obnovit všechno, co jeho stáří, mnohotvárnost a postavení jedné z křižovatek civilizací dokládá.

Velká mešita bývala původně křesťanskou bazilikou, Je to patrné ze stavby, která byla do mešity včleněna.Velká mešita bývala původně křesťanskou bazilikou, Je to patrné ze stavby, která byla do mešity včleněna.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Velká mešita, přístupná i nevěřícím, pokud se zují a jsou přiměřeně zahaleni, stojí na místě raně křesťanské baziliky Jana Křtitele. Uvnitř mešity je svatyně, v níž je údajně pohřbena uťatá hlava křesťanského světce. Bazilika svého času vyrostla na troskách Jupiterova chrámu, jehož základy teď archeologové „oprašují“ a který byl postaven na místě ještě staršího chrámu aramejského.

Lázně, hotel, palác

Při toulkách starým Damaškem narazíte na místa, bez nichž si Orient nelze dost dobře představit. Turecké lázně z roku 1169, nejstarší dosud fungující ve městě a tím pádem pravděpodobně jedny z nejstarších na světě. Ženám jsou lázně zpravidla vyhrazeny od rána do páté odpolední a poté, až do půlnoci si v nich užívají páry, sauny a odpočíváren muži. Celý rituál trvá i s poklábosením u čaje nebo kávy, kolem dvou hodin.

Karavanserail je dalším orientálním vynálezem. Kupecké karavany potřebovaly místo, kde by si lidé i zvířata odpočinuli a kde by zboží bylo v bezpečí před loupežníky. Takovým místem byl karavanserail. Uzavřené a hlídané místo, kde byly v přízemí stáje a prostory pro zboží a v patře pak pokoje pro jeho majitele. Dnes se tam konají koncerty, divadelní představení a společenské akce.

Palmyra je osmým ze sedmi divů světa

Kdyby býval Filón Byzantský navštívil Palmyru, mohl jeho seznam čítat nikoliv sedm, ale osm antických divů světa. Kdyby býval náš průvodce Rahmán začal prohlídku starověkého města návštěvou pevnosti Fakhr el-Din, měli bychom hned zkraje jasnější představu, jak město vypadalo.

Rozlehlá oáza, v níž se na šesti čtverečních kilometrech Palmyra rozkládá, je vzdálena 210 kilometrů od Damašku. Chcete-li vidět všechno, co za vidění stojí, musíte vyrazit časně zrána počítat s tím, že se vrátíte nedlouho před půlnocí.

Baal býval hlavním z aramejských bohů. Jeho chrám proto patřil k nejhonosnějším stavbám starověké Palmyry.Baal býval hlavním z aramejských bohů. Jeho chrám proto patřil k nejhonosnějším stavbám starověké Palmyry.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Záleží na průvodci a jeho šikovnosti i na vaši vůli prosadit si svou. Nejlépe je vydat se na prohlídku některé části rozlehlých ruin ještě dříve, než se vám slunce ocitne nad hlavou a nebude se dát fotografovat. To kritické období můžete strávit prohlídkou muzea a obědem a ven vyrazit odpoledne, až se stíny trochu prodlouží.

Archeologům zbývá v Sýrii ještě spousta práce

Při prohlídce jistě nevynecháte chrám boha Baala, Cardo, monumentální kolonádu s triumfálním obloukem, amfiteátr, tetrapylon, Diokleciánův tábor a další ze skoro nekonečného množství stavebních pozoruhodností.

Palmyra, když už se nestala osmým divem světa, je alespoň na seznamu světových památek UNESCO. Návštěvník si nemůže nepovšimnout, že by si zasloužila na svou údržbu více prostředků. Mnohé z toho, co udělali v první polovině minulého století pro záchranu města francouzští archeologové, se pomalu rozplývá, paty sloupů se opět drolí.

Při pohledu z arabské pevnosti nad archeologickým areálem pochopíte, že dosud byla odhalena jen menší část někdejšího města. Chce se věřit, že archeologové příštích generací budou mít jak více peněz, tak i lepší prostředky k tomu, aby to co najdou, dokázali co nejlépe zachovat.

Bagdad Cafe je oázou v pustině

Cesta z Damašku je nejprve trochu drsná. Jednak povrch silnice a pak také provoz. Náklaďáky i osobní auta se na rozbité asfaltce přetlačují, kdo z nich vypadne z metropole dřív a rychleji.

Nějakých šedesát kilometrů za Damaškem se silnice zařízne do pouště, provoz se zklidní, před vámi je nekonečná zvlněná linka silnice a po obou stranách nekonečná pustina. Jako by spadl z nebe sem tam se v ní objeví pastýř se stádem koz a ovcí.

Pravá arabská káva a sklenice vody postaví člověka uprostřed pouště na nohy. Pravá arabská káva a sklenice vody postaví člověka uprostřed pouště na nohy. foto: Právo/Bohuslav Borovička

Přesně ve chvíli, kdy začínáte mít dost té jednotvárnosti, sjede vaše auto ze silnice na kamenité prostranství k nevelkému shluku budov s vývěsním štítem Bagdad Cafe.
Čiperná beduínská rodina se nechala inspirovat stejnojmenným filmem z roku 1987.

Hospoda na cestě do Palmyry působí jako zjevení, trochu romanticky v odlehlé pustině, trochu kýčovitě se všemi těmi koberci, nahrubo sbitými stolky a lavicemi, ale ne křečovitě. Můžete se tam nejen občerstvit, ale dokonce i ubytovat v domku, maskovaném jak holubník. Pokud se předem ohlásí větší skupina, připraví pro ně v blízkém stanu divadlo v podobě tradiční beduínské slavnosti.

Pouť místy, kde se Saul stal Pavlem

Na nádvoří kostela sv. Jiří se řadila skautská kapela, scházela se místní honorace a pravoslavný kněz, správce farnosti, polibkem přivítal imáma z nedaleké mešity.
Po necelé hodině příprav se procesí s prapory vydalo na asi pětikilometrovou pouť ke kostelu sv. Pavla na předměstí Damašku. Tam se sešli duchovní všech církví, které v Sýrii působí a spolu s tisíci křesťanů oslavili dvoutisící výročí narození svatého Pavla.

Saul z rodu Herodovců se narodil v Tarsu, v dnešním Turecku. V Jeruzalémě se vypracoval na vysokého úředníka římské správy a z titulu svého postavení horlivě pronásledoval právě se rodivší křesťanské hnutí. S tímto cílem se vydal do Damašku. Nedaleko městské brány udeřil z čistého nebe blesk, Saula shodil z koně a oslepil a Ježíš se ho shůry zeptal, proč pronásleduje jeho věrné.

Když se Saul v domě Ježíšova stoupence Ananiáše probral a vrátil se mu zrak, prozřel i nábožensky. Ananiáš ho pokřtil a od toho okamžiku se Saul (Šavel) stal Pavlem, později svatým a proslul horlivým šířením křesťanství, dokud mu v Římě neusekli hlavu.

V Ananiášově domě býval tajný křesťanský kostel.V Ananiášově domě býval tajný křesťanský kostel.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Oslavy významných narozenin se v Sýrii pod patronací Vatikánu konají letos a příští rok. Hlavním poselstvím těch akcí, jimž jsem byl přítomen je vzkaz, že „křesťanství nepřišlo do Orientu z Ameriky ani z Evropy, ale zrodilo se právě tady“. V podání vrchního muftího Sýrie, hlavy syrské muslimské obce, je ono poselství ještě trochu posunuté: ne my od vás, ale vy byste se měli učit od nás.

Dům, v němž Pavel prozřel, je dnes nějakých šest metrů pod zemí, v úrovni, v níž se Damašek nacházel počátkem prvního tisíciletí. Je to kamenný sklep s jednoduchým oltářem a boční kaplí.