Naprosté bezvětří je v okolí Leby pouze tři dny v roce. "Vědí to už milovníci windsurfingu z celého Polska a pomalu se tato informace dostává i k uším zahraničních fandů tohoto sportu," řekl pracovník místní školy windsurfingu.

Vítr vytváří nejen skvělé podmínky pro jízdu s napnutými plachtami na moři, ale stvořil unikátní poušť s horami bílého písku. Kolem ní vznikl v roce 1967 Slowinský národní park. Jeho název však nemá nic společného s jihoslovanskými Slovinci, ale pochází od zaniklé etnické skupiny, která měla svůj jazyk i kulturu. Postupně se však germanizovala a po druhé světové válce vymřela.

Ilustrační fotoNaprosté bezvětří je v okolí Leby pouze tři dny v rocefoto: Profimedia

Historie pohyblivých dun je stará 5 000 let. "Tehdy ještě jezero Lebsko bylo zátokou, západní vítr přenášel písek, který vytvořil úzký pás pevniny, jenž se rozšiřoval, až vznikla poušť připomínající africkou Saharu," popsala Katarzyna Szytkowská ze správy parku, který byl v roce 1977 zapsán na seznam světových biosférických rezervací UNESCO.

Bílý písek vyplavený z Baltského moře vysušují sluneční paprsky a západní vítr přenáší dál. Západní strana dun je tak strmá, zatímco východní klesá mírně. Využívají toho zejména děti. Válejí sudy po písku, závodí v běhu dunami, k radovánkám se často nechají strhnout i dospělí. Zábava pak končí většinou osvěžením ve studeném moři.

Ilustrační fotoV rezervaci je kromě pouště také hustý les, jezera a bahnafoto: Profimedia

Turisté ale nemohou projít celou poušť. "V rezervaci nechceme zasahovat do přírody, na druhou stranu chceme lidem ukázat unikátní místo, proto jsme zpřístupnili pouze část poušti," vysvětlila Szytkowská. Návštěvníci parku si prý občas stěžují na to, že v lese je nepořádek, všude jsou klacky, popadané stromy, křoví.

"Naším záměrem je nechat přírodu, aby žila svým životem. Výhodu mají zvířata, která člověk nesmí lovit, většina z nich umírá věkem," doplnila Szytkowská.

Písku kdysi padla za oběť celá vesnice

Díky stěhování dun loni z písku vykoukla střecha budovy. Letos už jsou vidět okna dávné školy, kterou ve třicátých letech zasypal písek. "Jak dlouho ji uvidíme, nikdo neví, možná ji za pár let znovu pokryje vrstva písku," upozornila Szytkowská. Vrchol nejvyšší duny je ve výšce kolem 54 metrů nad mořem.

V rezervaci je kromě pouště také hustý les, jezera a bahna, všechno využili za druhé světové války nacisti. Maršál Erwin Rommel tu umístil tréninkovou základnu pro boj v poušti a v lese vznikla v roce 1941 raketová základna, kde Němci testovali různé rakety.

"Nikdy však nebyli ve válce ani po ní využity. Testování skončilo v roce 1944, když se blížila ruská armáda. Základnu vyhodili vojáci do vzduchu," popsal ČTK průvodce areálem Krzysztof Zajonc.

Díky raketkám bylo možné ovlivnit, kde spadne déšť

Zbytky základny posloužily v roce 1967 k vytvoření průzkumné meteorologické stanice. "Do vzduchu létaly malé raketky, které zjišťovaly rychlost větru, vlhkost a podobně. Vědci vymysleli zařízení, které po vystřelení do mraku vypustilo chemikálii, po čemž následoval přesun mraku," popsal Zajonc. V 70. letech byl využíván vynález v polském zemědělství.

Díky raketkám bylo možné ovlivnit, kde z mraku spadne déšť. Systém později převzal Sovětský svaz a vynález se údajně uplatnil hlavně při prvomájových průvodech, kdy odborníci zajišťovali, aby potentáti nezmokli.