Chorvatský ostrov Brač je jedno velké skalisko

Největším pokladem ostrova tak zůstala právě ona skála. Je to kámen, druh vápence, který ve vývoji k mramoru zůstal stát někde na půli cesty. Je měkčí a lépe se opracovává. Je většinou bílý, ale najdou se i odstíny šedé a růžové.

Jako snad všem dalmatským městům, také Supetaru vévodí hranolová věž kostelafoto: Právo/Bohuslav Borovička

Kámen na ostrově těžili už Římané. Postavili z něj mnohé budovy v někdejší Saloně, Diokleciánův palác ve Splitu. Bračský kámen prý použili i při stavbě washingtonského Bílého domu, při poválečné rekonstrukci vídeňské Opery a jsou z něj postaveny i mnohé z benátských paláců.

Dějiny Brače však jsou doloženy až do doby před příchodem Římanů, ale aby se k nim člověk dostal, musí vědět, co a kde hledat.

Dějiny Brače však jsou doloženy až do doby před příchodem Římanů, ale aby se k nim člověk dostal, musí vědět, co a kde hledat.

Tři kilometry od pobřeží, v kopcích nad městečkem Splitska, je osada Škrip, nejstarší na Brači. Viditelným dokladem ilyrského osídlení (11. až 9. stol. př. n. l.) je tzv. kyklopská zeď, opevnění z obrovských balvanů.

Zbylo z něj jen málo, ale přece dost na to, aby na něm Římané ve 3. století n. l. postavili mauzoleum, v němž byly údajně pochovány Prisca a Valerie, manželka a dcera císaře Diokleciána. Ty byly ze Splitu na Brač po jeho smrti vypovězeny.

Zbylo z něj jen málo, ale přece dost na to, aby na něm Římané ve 3. století n. l. postavili mauzoleum, v němž byly údajně pochovány Prisca a Valerie, manželka a dcera císaře Diokleciána. Ty byly ze Splitu na Brač po jeho smrti vypovězeny.

Součástí kamenné kroniky je i starochorvatský kostel sv. Ducha z 10. stol. a římské sarkofágy na návsi před opevněným palácem dalšího z významných bračských rodů – Ceriničů.

Brač - kamenická škola v Pučiščefoto: Právo/Olina Táborská

Ovšem mnohé z oněch památek jsou v žalostném stavu a některé najde jen ten, kdo o nich ví. V římském lomu nad Splitskou je ve skále vytesána postava Herkula. Pokud nemáte místa znalého průvodce, nenajdete nejen sochu, ale ani někdejší kamenolom.

Klášter Blaca založila trojice mnichů, kteří v 16. stol. uprchli z dalmatské pevniny před Turky. Jeskyně a skalní převis posloužily jako základ komplexu v podobě pevnosti, který se do dnešní podoby utvářel tři sta let. Mniši poskytovali za stravu a byt práci několika desítkám lidí, kteří pěstovali olivy a vinnou révu, starali se o včely, chovali ovce a kozy.

Klášter Blaca na ostrově Bračfoto: Profimedia

Klášter fungoval do roku 1962 a v posledních desítkách let ho spravoval už jen představený Nikola Miličič. Vystudoval ve Vídní astronomii a v roce 1926 zakoupil u firmy Zeiss teleskop, který byl v té době největší v Evropě. Objevil několik komet a dvě hvězdy, vedl obsáhlou korespondenci s předními astronomickými ústavy ve světě.

Když si prohlédnete muzeum v bývalém klášteře a vrátíte se na hlavní silnici, stojí za to pokračovat výletem na Vidovu goru. Ta je se svými 778 metry nejvyšším místem v celém Jaderském moři. Vede tam pohodlná silnice, na temeni hory je hospoda a především je odtamtud překrásný výhled.

Brač - pohled na pláž Zlatni ratfoto: Právo/Olina Táborská

Brač - pohled na pláž Zlatni ratfoto: Právo/Olina Táborská Vrchol Vidovy (Vítovy) gory je také jednou velikou skalkou. Mezi kameny tam roste množství roztodivných květin, v nichž zkušený botanik pozná zmenšeniny těch, které najdeme i u nás. Sucho, nedostatek půdy a další nepříznivé okolnosti se přičinily o vznik těchto „květinových bonsaí“.

Brač - pohled na pláž Zlatni ratfoto: Právo/Olina Táborská Vrchol Vidovy (Vítovy) gory je také jednou velikou skalkou. Mezi kameny tam roste množství roztodivných květin, v nichž zkušený botanik pozná zmenšeniny těch, které najdeme i u nás. Sucho, nedostatek půdy a další nepříznivé okolnosti se přičinily o vznik těchto „květinových bonsaí“.

Ostrov bez chleba, bez vody a bez vína – tak označil Brač chorvatský básník Vladimir Nazor. To už dnes neplatí, hladem a žízní tam nikdo nehyne a navíc ostrov nabízí mimořádné množství pozoruhodných míst a zážitků.