Pro putování údolím dolního toku říčky Loděnice, místními též zvané Kačák, je nejlepší začít na severu. To abychom šli po proudu, stále z kopce. Dobrým místem pro začátek výletu je třeba Unhošť. Toto na první pohled nenápadné městečko má překvapivě hezké náměstí s kostelem a starými domy, dá se tu také dobře najíst.

Bývalý pivovar stojí nedaleko soustavy rybníků, kolem nichž povede naše cesta dál na jih. Na jejich březích dodnes stojí několik mlýnů, z nichž některé stále ještě „klapou“. Pak už nás pohltí zalesněné údolí Černého potoka, podél kterého dojdeme až k jeho soutoku s Loděnicí u vesnice Podkozí. Odtud už naše kroky povedou podél této známé říčky.

Údolí nedotčené civilizací

Údolí Kačáku je na mnoha místech dodnes civilizací jen málo dotčené, například mezi Podkozí a Chrbinami se dá jít jen pěšky nebo jet na kole. Toho využili zejména ve zlatých dobách trampingu před německou okupací Československa někteří táborníci a postavili si zde své sruby. Ty v průběhu dob sice většinou zmutovaly do podoby chat, ale řada z nich je stále usazena v údolí s citem pro estetiku.

Opuštěnosti krajiny také prospívá fakt, že na celém dolním toku Kačáku mezi Dolní Podkozí a jejím ústím do Berounky jsou například jen dvě silnice, které vedou v četných serpentinách napříč údolím a jen místy se přimknou až k říčce. Na svazích Kačáku ve zdejších hustých lesích také hojně rostou houby, kvůli kterým se sem v sezóně stahují lidé až z Kladna a Slaného.

Nenačovice zastávka na jídlo i prohlídka sklářské hutě

Po několika kilometrech dorazí poutník do Nenačovic, kde se dá zastavit na jídlo a na prohlídku soukromé sklářské hutě.

Protože dnes i přes slavnou minulost v Čechách většina skláren už zmizela v propadlišti dějin a i ty, které dosud fungují, najdeme většinou daleko od Prahy, je návštěva místní sklářské hutě, která byla otevřena před 12 lety, pro poutníka z metropole velmi zajímavým zpestřením výletu.

Důl na železnou rudu s 84 patry

Jen o několik kilometrů dále, v Chrustěnicích, poslední obci v údolí Kačáku před soutokem Loděnice s Berounkou v Loděnici, zase čeká na poutníka turisticky zpřístupněný důl na železnou rudu.

Ve své době patřil k největším v kraji, měl hloubku skoro půl kilometru pod terénem a 84 podzemních pater. Za dobu své existence se v něm vytěžilo přes 8 miliónů tun železné rudy, která vesměs skončila v blízkých kladenských pecích.

V údolí u Loděnice už nic nepřipomíná bitvu, která se zde odehrála Dodnes stojí několik bunkrů okolo Loděnice i přes Hitlerův rozkaz zničit české opevnění v tzv. protektorátu nad dálnicí. foto: Právo/Petr Blahuš

Kdo touží zhlédnout staré štoly i důlní techniku, včetně lokomotiv, důlních vagónků a podzemních stájí pro koně, musí před vesnicí odbočit vlevo po silničce, která vede přímo k dolu.

A už jsou tu Loděnice. Město se v minulosti proslavilo nejen svými doly a lomy na vápenec, ale také pěstováním vína. Dokonce tady po 2. světové válce vznikl Výzkumný vinařský ústav, který vypěstoval pověstnou značku muškátu moravského, přezdívaného Karlštejnský MOPR.

Opevněné Loděnice s vodním hradem

Naposledy byly Loděnice zahrnuty do válečných plánů v roce 1938, když byl v jejím okolí vybudován třetí, záchytný sled betonových opevnění tzv. Pražské čáry, určené pro obranu Prahy před německým útokem. Několik bunkrů stojí i přes Hitlerův rozkaz zničit české opevnění v tzv. protektorátu nad dálnicí dodnes.

Nedaleko údolí Kačáku leží ještě jedna unikátní stavba. Je jím umělý vodní hrad v Červeném Újezdu, který byl postaven teprve na počátku třetího tisíciletí. S výjimkou odborníka by to ale asi nikdo nepoznal.

Na hradě, nebo spíše tvrzi je možné navštívit nejen sbírky středověkých zbraní a dalších exponátů, ale také pojíst ve stylové středověké krčmě staročeské speciality. Bohužel exkluzivitě odpovídají trochu i ceny. Na pozemcích kolem tvrze si pak mohou návštěvníci volně prohlédnout skanzen vesnických staveb.