Až vystoupíte z letadla v Keflavíku, nejspíš se vás zmocní pochybnost, zda jste skutečně přistáli na Zemi. (Ostatně v 60. letech tu Američané cvičili astronauty pro přistání na Měsíci…) Kolem dokola se rozkládá jen nekonečná kamenitá pustina jako by rozkopaná od tisíců obřích krtků.

Když se ale zadíváte pozorněji, zjistíte, že monotónnost krajiny občas naruší jakýsi kamenný „sněhulák“ stojící u silnice. Mohyly, které tvoří několik kamenů poskládaných na sobě, Islanďané stavějí pro elfy – skřítky, o jejichž existenci tu nikdo nepochybuje. Svědčí o tom i odpověď naší islandské průvodkyně, které jsme se zeptali na její vztah k elfům. Odpověděla: „Nevěřím na ně, ale vím, že tu jsou…“

Porada v bazénu

Víra v nadpřirozeno je v téhle zemi plné neuvěřitelných přírodních úkazů pochopitelná. Vždyť člověk si tu nemůže být jistý ani tím, že na místě, kde zrovna stojí, nevytryskne zítra horký pramen. Na možnost nenadálého vývěru gejzírů, které mají teplotu okolo 70 oC, dokonce upozorňují zvláštní značky.

Islanďané jsou ve využívání geotermální energie mistři. Horkou vodu z vrtů rozvádějí potrubím do vzdálenosti mnoha kilometrů, vytápějí s ní domy, kavárny, skleníky, ohřívají chodníky a dokonce i jeden záliv s pláží v Reykjavíku – mohou si tak užívat teplého moře jen kousek od severního pólu.

Co vás může překvapit
Island je nejdražším místem na Zemi (po japonském Tokiu); bílý jogurt vás tam vyjde na 300 Kč.
Nabídne-li vám hostitel kousky rybího masa připomínající vzhledem i „vůní“ velmi uleželé olomoucké tvarůžky, nejspíš půjde o místní pochoutku – zetlelé kousky žraloka. Dobře je zapijte pálenkou Brennivínem, která se připravuje z brambor a kmínu.
Dáte-li si do silonové punčochy syrové vajíčko a ponoříte je do gejzíru, který má 100 °C, bude za chvíli uvařené. Je to atrakce, kterou zde průvodci občas předvádějí turistům.
Islanďané se neoslovují pane, slečno apod., ale křestními jmény. Také příjmení dětí se tvoří z křestního jména rodičů s přídavkem son (syn) nebo dóttir (dcera).
Pokud chcete na Islandu rybařit, musíte mít náčiní nepoužité, v originálních obalech nebo si je můžete nechat vydezinfikovat na hranicích za poplatek.
Nezbytné je nepromokavé a větruodolné oblečení, na loď i čepice a rukavice. I v létě!
Ve vnitrozemí vám kompas nebude nic platný, protože ho „umlčí“ magnetická láva.
Islanďané dali světu dvě slova – gejzír a sága. Na svou řeč jsou velmi hrdí, mluví spisovně a nepoužívají cizí výrazy. Sejdou-li si večer dva přátelé, mluví v rýmech. První řekne dvě věty, další je doplní. Dělí lidi na ty, kteří umí rýmy, a ty druhé…
Říká se, že na severu Islandu žijí ti největší blázni, na jihu ti klidnější.
Jestliže si o půlnoci, když konečně nastane tma, zapomenete v pokoji zatáhnout závěsy, vzbudí vás ve tři ráno vycházející slunce.

Země má v přepočtu na jednoho obyvatele největší počet termálních koupališť na světě, a ta slouží nejen pro relaxaci, ale třeba i pro obchodní schůzky – je běžné, že se úředníci a podnikatelé zvou na jednání do bazénu místo do restaurace.

Magický ostrov s nádhernou přírodou a svéráznými lidmi

V přírodních nádržích se můžete osvěžit, nebo spíš ohřát, při cestování ve vnitrozemí.
Z uměle vybudovaných termálních koupališť je nejznámější Modrá laguna. Najdete ji pár kilometrů za Keflavíkem, když odbočíte doprava ze silnice na Reykjavík.

Ale zpátky do laguny. Čeká tu na vás modravá, lehce zakalená voda s léčivými účinky a bílým sopečným bahnem plným minerálů, které si všichni koupající rozmarně a bez ostychu plácají po obličeji. A aby byla relaxace dokonalá, obchází bazénem číšnice v černých plavkách s motýlkem na krku rozdávající sklenky s modrým curacaem…

K vodopádu, na sopku, do propasti

Na Islandu můžete navštívit čtyři národní parky. První je Skaftafell, rozkládající se na jihu ostrova na svazích pod největším pevninským ledovcem v Evropě, zvaným Vatnajökull. Park je snadno dostupný z okružní silnice č. 1 vedoucí po jižním pobřeží a prochází jím několik turistických tras.

Druhým parkem je Jokulsárgljúfur na severu země, obklopující a chránící kaňon stejného jména. Říká se mu také Grand kaňon Islandu a na řece, která jím protéká, můžete spatřit pět vodopádů. Největšímu z nich, Dettifossu, se přezdívá evropská Niagara. I Američané uznávají, že islandská verze je krásnější – není tu totiž ani stopy po komerci, žádné stánky s hot dogy či suvenýry, jen čistá příroda. Dostanete se sem po silnicích vedoucích západní i východní stranou kaňonu.

Míst, v nichž ze země stoupá pára nebo tryská horká voda, je na Islandu bezpočet.Míst, v nichž ze země stoupá pára nebo tryská horká voda, je na Islandu bezpočet.foto: Právo/Jana Vaňátková

Island má i historická prvenství. V roce 928 zde byl založen nejstarší parlament na světě, Alting. Oblast, kde se nachází, je třetím národním parkem Thingvellir. Protínají jej turistické stezky a za návštěvu stojí i propast Flosagjá nebo jícen sopky Brennugljá, v němž skončilo v 17. století mnoho kacířů upálených za čarodějnictví.
Teprve nedávno, v roce 2001, vznikl čtvrtý národní park Snaefellsjokull.

Najdete ho na poloostrově Snaefellsnes na západním pobřeží. Je známý hnízdišti mořských ptáků a sopkou Snaefell pokrytou ledovcem, na který vás vyvezou sněžné skútry. Sopka bývá častým motivem na zdejších pohlednicích, ale právě při pohledu z jejího vršku na okolní čarokrásnou přírodu si uvědomíte, že žádný obrázek ani slova nemůžou nahradit osobní setkání s tak magickým místem, jako je Island.

Velryby a vikinští koníci

Rybolov byl odjakživa hlavním zdrojem obživy na Islandu. Dnes se vyváží až 97 % všech úlovků a díky práci místních rybářů vzrostly například v letech 1995 až 1999 příjmy Islanďanů o 20 %.

Jenže s jídlem roste chuť, a tak stejně jako si zdejší obyvatelé kdysi neuváženě vykáceli téměř všechny stromy na ostrově, vylovili také všechny sledě. Proto je dnes hlavním obchodním artiklem treska. Právě kvůli téhle rybě vznikla tzv. tresčí válka, při níž došlo ke sporu mezi Velkou Británií a Islandem o využívání mořských lovišť.

Tahanicím o tresky učinila přítrž až Konvence o mořském právu z roku 1982, která stanovila, že pobřežní země mohou využívat všechny zdroje ve dvousetmílovém hospodářském pásmu.

Podobný osud jako sledě málem postihl i kytovce. V roce 1915 byl jejich lov na dvacet let zákonem zakázán, a od té doby se střídavě povoluje a zakazuje… Většina obyvatel si ale dobře uvědomuje, že by si Island mohl neukázněným lovem velryb pošramotit pověst a ublížit cestovnímu ruchu. Pozorování plejtváků ve volné přírodě totiž patří k vyhledávaným turistickým atrakcím.

Za velrybami zamiřte například do městečka Húsavík na severu země. Několikrát denně odtud vyplouvají menší, nehlučně se pohybující rybářské lodě, z nichž můžete pozorovat vodní hrátky plejtváků. Nedaleko od přístavu budete míjet ostrůvek Lundey, kde hnízdí tisíce ptáků včetně známých papuchalků ploskozobých, lehce neohrabaných ptáků s velkým červeno -oranžovým zobákem a krátkými křídly, kteří patří mezi symboly Islandu.

Houževnatí vikinští koníci tráví v přírodě celý rok. Houževnatí vikinští koníci tráví v přírodě celý rok. foto: Právo/Jana Vaňátková

Ke zdejší krajině také neodmyslitelně patří poklidně se pasoucí ovce a koně. Plyšové ovečky jsou oblíbeným suvenýrem, ale těm živým se raději vyhněte. Bývají útočné, a asi mají důvod…

Jehněčí tvoří spolu s rybím masem základ islandského jídelníčku

Oproti tomu volně se pasoucích koní se bát nemusíte. Jsou důvěřiví, protože ve zdejší přírodě nikdy neměli nepřátele. Přivezli je sem před 800 lety Vikingové a dnešní ostrované si jich velmi váží, a i když už je nepotřebují ani k práci, ani k dopravě, pořádají jejich přehlídky a soutěže.

Menší, otužilí a velmi houževnatí koně, zvyklí nocovat venku i za krutých polárních zim, mají vrozený zvláštní druh čtyřtaktního klusu, který je prý velmi příjemný pro jezdce. Jsou to mimochodníci, takže na nich nenadskakujete, ale poklidně se kýváte ze strany na stranu.

Islandští koně jsou nejčistokrevnějším plemenem na světě a vyvážejí se i do zahraničí. Dnes je jich například v Německu víc než na samotném Islandu. Zároveň na ostrově platí přísná veterinární pravidla, takže pokud kůň jednou ze země vycestuje, už se nesmí vrátit domů.

Rady na cestu
Na Island se nejsnáze dostanete letecky. Z Prahy s mezipřistáním v Kodani či Londýně. Cesta trvá podle návaznosti letů asi 7 hodin. Letenka vyjde v letní sezóně i s taxami asi na 20 000 Kč, od září do dubna ji seženete už od 16 000 Kč.
Na Island je možné se dopravit i vlastním autem přes trajekt, nejčastěji z Dánska se zastávkou na Faerských ostrovech. Zájezdy tam pořádá i několik českých cestovek.
Nejvhodnějšími měsíci k návštěvě květen a červen nebo září a říjen, kdy už je lepší počasí a není tak draho.
Jedete-li na Island individuálně a chcete prozkoumávat vnitrozemí, půjčte si hned v Keflavíku u letiště terénní auto. Ceny se pohybují v přepočtu kolem čtyř tisíc korun na den.