Z města Marsá Matrúh na pobřeží Středozemního moře jedeme autobusem do naší první egyptské oázy za doprovodu arabského popu. Celé hodiny jízdy fádní krajinou, plochou tak, že se ani nedivím lidem, kteří dříve věřili v placatou zeměkouli. Nikde žádný pahorek, nikde žádná byť sebemenší vyvýšenina.

Všechno ale jednou končí, a tak i zde se začínají pozvolna objevovat v krajině skalní útvary. Zprvu malé, poté poměrně mohutné a vysoké kopce naznačují změnu. Tou změnou je oáza Síwa, ležící v blízkosti libyjské hranice, obehnaná právě tímto pohořím.

Taxi, hotel, bicykl

Po příjezdu a vystoupení z autobusu nám je nabídnut odvoz do centra v podobě „donkey taxi“. Je to malý dřevěný vozík, na jehož předním okraji sedí kluk a řídí. Oslík táhne taxi a cestující se stěsnají v zadní části povozu. My jsme tento luxus s díky odmítli a šli jsme do centra pěšky.

Ubytovali jsme se v příjemném Yousef Hotelu, přímo v centru. Dvoulůžkový pokoj se společnými sprchami nás vyšel na dvacet egyptských liber za noc. Přímo v hotelu je možné si vypůjčit kola za 10 liber na den. Ta sice nejsou kdovíjak kvalitní, ale je to lepší než se v horku plahočit pěšky. Půjčoven kol je ve městě více, takže si stačí jen vybrat.

foto: Novinky/Dana Kysučanová

Nasedáme na kola a už nám vlají vlasy ve větru. O chvilku později, tak trochu náhodou, vyjíždíme směrem na nedaleký kopec vedle pevnosti Šálí. Po cestě nám z okolostojících domů mávají děti a křičí na nás. Rádi jim máváme na oplátku také a zároveň se přitom dostáváme na vrchol kopce. Z tohoto místa je pěkný výhled na okolí, který nám pomohl zorientovat se.

Šeherezádina pohádka ve skutečnosti

Člověk si připadá jako v pohádce. Stojíme uprostřed zelené oázy, nad hlavami máme čisté modré nebe bez jediného mráčku a příjemně teplý vzduch kolem sebe. Ale to, co dělá z této chvíle onu pohádkovou atmosféru Šeherezádiny Tisíce a jedné noci, je okolí. Z jižní strany oázu obepíná ohromné písečné moře se svými nekonečnými dunami postupujícími až do Libye.

Na západní straně je vidět blankytně modré jezero Síwa, dlouhé několik kilometrů. Severní strana je obehnána mohutným pohořím a nakonec východní strana se svým jezerem Zajtún a nedaleko stojícím Chrámem věštby, který ve 4. století př. n. l. navštívil Alexandr Veliký.

Úchvatný pohled, při kterém člověku dochází řeč

Síwa má téměř dokonalé rozvržení z výletního hlediska. Na rozdíl od ostatních oáz, kde je doprava o něco komplikovanější kvůli vzdálenějším zajímavým místům, je v oáze Síwa většina míst dobře dostupná na kole, případně pěšky. To z ní činí královnu mezi oázami pro lidi, kteří nemají v úmyslu platit za drahé jeepy kvůli výletům do pouště.

Rady na cestu

Teploty jsou v poušti v létě jen pro skalní příznivce tepla (40 °C a více), a proto je vhodnější jet v zimě, kdy je kolem 20 °C přes den. V noci ale může přituhnout i silně pod 10 °C. Pro zimomřivé je tedy spíše příhodnější podzim, nebo jaro. Na teploty v jednotlivých obdobích se můžete podívat zde.

Do všech oáz bez výjimky se dostanete autobusy, které jimi projíždějí. Každý den, většinou jedenkrát až třikrát denně – podle velikosti oázy, staví autobusy na předem vyhrazených místech ve středu města. Jízdenky je možné zakoupit v opodál stojícím stánku, nebo přímo v autobusu. Není neobvyklé, když mají spoje i několikahodinové zpoždění. Ceny jízdného jsou na velice přijatelné úrovni. Pohybují se kolem 20 liber za cestu od oázy k oáze.

U dražších restaurací se v žádném případě nejedná o ekvivalenty drahých restaurací jako třeba v Káhiře. Jsou prostě jen jinak vyzdobené, mají o trochu vyšší ceny a podávají jiné spektrum pokrmů. Špagety s tomatovou omáčkou, pizza v různých variacích, i takové věci si lze objednat.

Město mrtvých v KáhiřeMěsto mrtvých v Káhiřefoto: http://www.mooseridge.net/Egypt

Naproti tomu v restauracích, kam chodí na jídlo místní, jsme si většinou dávali pečené kuře s rýží. K tomu vám automaticky přinesou polévku – většinou bujón s malými kousky těstovin. Dále zeleninový salát z rajčat a pálivých papriček v misce. Většinou nechybějí arabské placky a čistá voda v hliníkové konvici. Nakonec v obyčejných obchůdcích jsme nakupovali pití, arabské placky a různé sladké laskominy.

Doporučuje se nepoužívat vodu z vodovodu na pití, ani na čištění zubů. Raději si kupovat zeleninu, kterou si můžete oloupat, například pomeranče a banány. Lidé s citlivějším zažíváním by se měli vyhýbat zeleninovým salátům v restauracích – zelenina je oplachována pod tekoucí vodou z vodovodu.

Nezapomeňte si sebou vzít dostatek léků

Určitě by ve výbavě neměly chybět léky. Hlavně ty, které berete doma. V lékárničce je dobré mít přibalené léky proti průjmu, nevolnosti, nachlazení, bolesti. Vhodné je mít s sebou také teploměr, náplasti odolné proti vodě a pro lidi s lehčím spaním tampony do uší. Většina běžných léků je k dostání ve velkých městech v lékárnách.
Dobré je mít očkování minimálně na hepatitidu A, B. Jedná se o tři dávky.

Jídlo, pokud denně nechodíte do dražších restaurací (salát, kuře, rýže, arabské placky, polévka, limonáda) vyjde na 20–40 liber pro dva. Cena rapidně klesá, pokud si nebudete přát maso. Vstupenky k památkám v oázách sice mezi vyloženě levné nepatří, ale i tak jsou ještě rozumné – kolem 20 liber za lístek.

Sfinga v GízeSfinga v Gízefoto: Dana Sokolová

Pro orientaci – za dva týdny s návštěvou Káhiry, Alexandrie, Rosetty, Síwy, Bahríje, Faráfry, Dachly, Chargy a Asijútu jsme utratili kolem 9000 Kč za dvě osoby. V této sumě je zahrnuto úplně vše. To znamená doprava, ubytování, jídlo, vstupy, suvenýry.