Teď už víme, že je to cesta magická a že zvěsti o ní byly pravdivé. Také už víme, že když Rada Evropy vyhlásila v roce 1987 španělský úsek tradiční svatojakubské cesty za první evropskou kulturní trasu, nebylo to vyhlášení neopodstatněné. Najdete tu skvosty architektonické, sochařské i malířské, různorodou krajinu, živé zvyky a tradice. V roce 1993 byla zapsána na seznam UNESCO.

Po „jakubské cestě“, která vedla z Francie přes Pyreneje údolím Roncesvalles, nebo přes Somport, mířilo do apoštolova města každý rok až pět set tisíc poutníků, kteří přinášeli do kdysi nehostinných oblastí nejen peníze a prosperitu, ale i nebývalý kulturní rozmach.

I dnes směřuje do nynějšího hlavního města Galicie v severozápadní části Španělska nejvíce poutníků a turistů právě po této „první evropské kulturní trase“. Každé zastavení v některém ze čtyř španělských regionů (Navarra, La Rioja, Kastilie-León, Galicie), jimiž cesta prochází, je něčím jedinečné.

Města mají stále dvě jména, baskické a španělské

Ačkoli velká část Navarry byla původně baskická, dnes se za Basky považují snad jen obyvatelé pyrenejských údolí. Města tu však stále mají dvě jména, což může poutníka či turistu přicházejícího odjinud poněkud zmást.

Brzy si však zvykne na to, že např. Orreaga je Roncesvalles, místo, které proslavil neznámý autor známého francouzského hrdinského eposu Píseň o Rolandovi a kde románský kostel svatého Jakuba či gotická bazilika Panny Marie z Roncesvalles připomínají, že odjakživa hrálo významnou úlohu na svatojakubské cestě.

Navarru by neměli vynechat ti, kdo mají rádi hory, kopce a románské kostelíky. Procházíte vesničkami a městečky, v nichž jako by se zastavil čas. Pak se před vámi objeví město poněkud větší, moderní. Živá Pamplona (Iruna), jejíž stará část s gotickou katedrálou je stále ještě obehnána hradbami, je jako skok do jiného světa.

Poutníkovi se tu nabízí i nečekané osvěžení u pramene vína zbudovaném na vnější zdi zdejšího vinařství Bodegas Irache, které se tak alespoň částečně vypořádává se středověkou tradicí, podle níž nesměl být žádnému poutníkovi odepřen kousek chleba a sklenice vína.

La Rioja není jen víno

I když vás tu vinice doprovázejí na každém kroku, s lahodným mokem byste to neměli přehánět. Je třeba šetřit síly i na jiné půvaby tohoto nejmenšího španělského regionu. Třeba sympatické Logrono s historickým centrem, jemuž vévodí katedrála Santa María la Redonda, Nájeru, jejíž románskogotický klášter Santa María la Real stojí za prohlídku.

Katedrála Santa María la Redonda v LogronuKatedrála Santa María la Redonda v Logronu foto: Profimedia

Putování někdejším kastilským a leónským královstvím je náročné. Většinou jdete po rovině nebo jen mírně zvlněnou krajinou téměř beze stromů a může se vám stát, že začnete nenávidět samotné slunce. Naštěstí je tu také velké množství kostelů, kostelíků a kaplí, v nich se ochladíte, a pak dvě města, Burgos a León, s velkolepými gotickými katedrálami, kláštery a spoustou dalších architektonických skvostů.

Odkud se poutníkům nechtělo

Možná i vám bude připadat z těch dvou měst přátelštější León. Ani ve středověku se z něj poutníkům příliš nechtělo. Mohla prý za to Mokrá čtvrť, se spoustou tak přívětivých lokálů, že tu mnozí zapomínali na skutečný cíl cesty.

Co je na Leónu nejhezčí? Těžko říct. Možná je to chvíle, kdy odcházíte z místní hospůdky tmavými uličkami a najednou se před vámi z temnoty vyloupne nádherně osvětlená katedrála. Když ráno sedíte v jejím nádherném gotickém interiéru a první sluneční paprsky pronikající skrze sedmnáct stovek metrů čtverečních vitráží s nejrůznějšími biblickými i světskými motivy rozehrávají neskutečnou hru světel.

Nevíte co dřív, ale zítra už musíte dál, do římské Astorgy. Po ní už na vás čekají holé kopce, kamení, prach, horko a vrch Irago, „střecha“ svatojakubské cesty (1504 m) s malým železným poutnickým křížem, u jehož paty se vrší hora kamenů, které sem poutníci přinášejí ze svých domovů.

V keltské vesnici

Když se po monotónním úseku z průmyslové Ponferrady s templářským hradem před vámi objeví Villafranca del Bierzo s řadou šlechtických domů a kostelem svatého Jakuba, jste už téměř v Galicii. Úzká silnička šplhající sevřeným údolím prudce vzhůru, kde i zdatní cyklisté sesedají z kol, vás dovede do malé vesničky O Cebreiro, která je, jako ostatně mnohé galicijské obce, keltského původu.

Kouzelná vesnička El Acebo pod vrchem Irago, jedno z bezpočtu míst na svatojakubské cestě, lákajících k zastavení.Kouzelná vesnička El Acebo pod vrchem Irago, jedno z bezpočtu míst na svatojakubské cestě, lákajících k zastavení.foto: Právo/Miluše Válková

Na první pohled současnost nepřipomíná. Starobylý kamenný kostelík z 9. století, hřbitůvek, robusní kamenné domy a pallozas, prosté stavby s doškovými střechami, nádherná horská scenérie, táhlé a melancholické dudácké melodie…

Galicie je melancholická. Slunce tu tolik nepálí, a taky je tu častým společníkem déšť. Cestou už nejsou žádná výstavná města, jen malé vesničky a městečka uprostřed zelené přírody. Proto vás Santiago de Compostela se svou vznešenou katedrálou tak oslní. A nemusí zrovna svítit slunce.

Rady na cestu
Zajímají-li vás především historické památky a nemáte-li mnoho času, asi se na tuto trasu vydáte nejspíš autem. Některé české cestovní kanceláře ji mají dokonce ve své nabídce autobusových zájezdů. Chcete-li si však svatojakubskou cestu prožít, vydejte se alespoň na její část pěšky nebo na kole.
Chcete-li získat diplom o absolvování cesty, musíte urazit pěšky alespoň posledních 100 km či 200 km na kole.
Nejvýhodnější je využít leteckého spojení do Madridu a odtud autobusem na místo, které jste si zvolili jako začátek svého putování. Je-li vaším cílem Roncesvalles, jeďte do Pamplony a odtud autobusem (po–pá 18 hod., so 16 hod.)
Pěšákům a cyklistům slouží hustá síť poutnických ubytoven. Ubytování je jednoduché, většinou společné (hodí se ucpávky do uší), nutný je spacák. Téměř všude je k dispozici kuchyňka a pračka. Za nocleh zaplatíte od 3 do 8 €.
Musíte mít tzv. credencial, což je průkazka, kterou získáte na začátku svého putování a do níž dostáváte razítka, která jsou jakousi pojistkou proti zneužití.

 

Od 5. do 22. června se v Křížové chodbě Staroměstské radnice v praze koná fotografická výstava věnovaná galicijskému úseku svatojakubské cesty.