„V plném květu jsou rododendrony a azalky, stejně jako další zajímavé cizokrajné dřeviny – například davidie listenová, pavlovnie plstnatá, dřín květnatý či zmarilka kanadská,“ říká ing. Barbora Kačmáčková z Botanického ústavu Akademie věd České republiky, který má správu Průhonického parku na starosti.

Na rododendrony neboli pěnišníky, kterých je tu kolem osmi tisíc kusů, narážejí návštěvníci po celém parku. Jsou před vchodem, lemují parkové cesty, tisknou se ke stěnám zámku a jsou i na volných prostranstvích rozsáhlého, pečlivě budovaného krajinářského díla. Okresní silnice dnes park rozděluje na dvě části. Přední je u zámku, té zadní za silnicí se říká Obora.

Rodové sídlo nabízí expozici o historii zámku a také bohoslužby

Moderní historie zámku se začala psát v roce 1889, kdy se ho tehdejší majitel, hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca rozhodl přebudovat, stejně jako pozemky, které k němu patřily. Původně totiž na místě dnešního parku byly lučiny a smíšené lesy.

Ve dvanáctém století tady byla tvrz s románským kostelem, později přestavěným v duchu gotiky. V kostelíku se uchovaly nástěnné malby ze 14. stol. „Dnes je přístupný pouze v době konání bohoslužeb, které jsou v neděli v 10:45 hodin,“ říká Kačmáčková.

Botičský potok vytváří na mnoha místech parku malé vodopády. .: Botičský potok vytváří na mnoha místech parku malé vodopády. foto: Právo/Miroslav Sova

Renesanční podobu dostal zámek v 16. století, o dvě stě let později ho přestavěl Jan Nepomuk Nostitz-Rieneck do empírového slohu. A právě jeho vnučka se provdala za hraběte Silva-Taroucu a manželé si za rodové sídlo zvolili Průhonice.

Zámek nechali přestavět ve stylu české novorenesance, architektem přestavby byl Jiří Stibral. Nově byla postavena třeba bohatě zdobená věž a fasádu pokryla sgrafita, interiér vyzdobili Hanuš Schwaiger a Celda Klouček.

Historii zámku i parku zachycuje malá expozice v místnosti přístupné z nádvoří, v návštěvnickém centru se konají výstavy. Zbytek zámku je pro veřejnost uzavřen, sídlí v něm Botanický ústav AV. „Uvažujeme ovšem o zpřístupnění některých atraktivních částí zámku,“ dodává Barbora Kačmáčková.

Celoživotní dílo hraběte Silva-Tarouca

Průhonický park má více než 250 hektarů, leží v nadmořské výšce od 280 do 342 metrů, jedním z jeho dominantních prvků je voda, nabízí netušené průhledy do krajiny plné barev a nachodit v něm můžete až čtyřicet kilometrů s tím, že se budete stále pohybovat po nových cestách.

Park budoval hrabě Silva-Tarouca od roku 1885, a i když musel zámek z finančních důvodů prodat ve dvacátých letech minulého století československému státu, na jeho podobě se podílel prakticky až do své smrti v roce 1936. Každý strom, každá vyvýšenina, keř či rostlina byly zasazeny jen s jeho souhlasem.

V parku mají čtyři vyhlídkové okruhy

Dnes se mohou návštěvníci vydat po čtyřech vyhlídkových okruzích. Podle znalců celá krása parku a představa o jeho rozlehlosti je patrná u toho nejdelšího, celodenního putování. A protože je park bezbariérový, nebudou mít problémy s pohybem ani hendikepovaní lidé či maminky s kočárky.

Hned za vstupem scházíme po cestě kolem zámku – rostou tu i lesní jahody – k podzámeckému rybníku, zákruty Botiče jsou někde přehrazeny, a tak vznikají splavy i malé vodopády.

Jarní park se zámkem i rozkvétajícími rododendrony naleznete v Průhonicích. .: Jarní park se zámkem i rozkvétajícími rododendrony naleznete v Průhonicích. foto: Právo/Kamila Šírová Motyčková

Kdo je unavený, může posedět na lavičkách, postát na vyhlídkovém molu. Vlevo je pak alpínum, které vzniklo sice jako dobový módní výstřelek, jeho výhodou ale je, že bylo zbudováno na přirozeném skalním podloží. Prohlédnout si ho můžeme pouze z cesty vedoucí pod ním.

V parku nechybí romantické stavby

Kdo pokračuje v cestě dál, objeví tři romantické stavby skryté v údolí. Umělou zříceninu, tzv. Gloriet, Rybárnu a Českou chaloupku. Ta pochází z Národopisné výstavy z roku 1895 a hrabě ji postavil na hrázi rybníka Labeška k potěše dnešních návštěvníků.

A co ještě park nabízí? Třeba v botanické zahradě na Chotobuzi sbírky rododendronů, kosatců, pivoněk, růží, leknínů a denivek. Mezi listnáči uvidíme javory, buky, ořešáky, tulipánovníky a magnolie. Z jehličnanů jsou zastoupeny smrky, cypřiše, jalovce, metasekvoje, jedlovce či tisovce.