Francouzský jihozápad okouzlí pohádkovými hrady a opevněnými městy stejně jako bludištěm krápníkových jeskyní. Najdeme zde Périgord, zasněný kraj, protkaný řekami odvádějícími vody z pohoří Massif Central do Atlantiku. Návštěvníky si získá i bukolickou nádherou zeleného údolí řeky Dordogne a úrodnými stráněmi, kde zraje to nejlahodnější víno.

Na 16 000 hektarech se zde pěstují tak osvědčené odrůdy hroznů, jako jsou Cabernet, Merlot, Sémillon, Sauvignon a Ugni Blanc. Ročně se z nich vyrobí na 270 000 lahví prvotřídního vína, které se vyvážejí do celého světa.

Francie je rájem labužníků

Jihozápadní Francie je skutečným rájem labužníků. Ve zdejší kuchyni se prolínají jak francouzské, tak španělské vlivy. Vynikající jsou ústřice a rybí speciality, stejně tak byste měli ochutnat i takové delikatesy, jako je zdejší šunka, jambon cru a sýr roquefort, vyráběný z ovčího mléka.

Jihozápadní Francie je ale velká a kdo ji chce poznat, měl by putování po ní rozdělit do několika etap. My jsme začali v Marseille, odkud se rozbíhá síť dálnic, ale i tratí, po kterých vás rychlé vlaky dopraví do všech míst, která stojí za to navštívit. Ve městě je spousta hotelů a penzionů, motely najdete nejen na předměstích, ale i v městečkách poblíž.

Nezapomenutelný zážitek v podzemní galerii v Narbonnu

Narbonnu, ležícímu asi v polovině cesty mezi Montpellierem a Carcassonnem, vévodí věž katedrály St. Just. Ční vysoko nad planinou a dívá se k moři, které kdysi dosahovalo až k branám města.

Fantastická klenba lodi katedrály je jednou z nejvyšších ve Francii. Bohatě zdobené náhrobky skrývají hroby dávných hrdinů. Zašli jsme i do Šeptající galerie, kde je možné jasně slyšet i potichu pronesená slova.

Nezapomenutelné zážitky nabízí Narbonne v nedělním ránu, kdy trhovci se stovkami pestrých stánků pokryjí břehy kanálu Canal de la Robine, který protíná srdce města. Tím vedla ve starověku Via Domitia, která spojovala Řím s dalekými provinciemi. Její zbytky je možné vidět na náměstí před chrámem.

Nádherně zachovaný římský akvadukt v Montpellieru. Nádherně zachovaný římský akvadukt v Montpellieru. foto: Právo/Jana Rovenská

Z výhně letního poledního slunce jsme přímo z hlavního náměstí sestoupili do starořímského horrea. Jsou to podzemní galerie, které kdysi byly veřejným skladištěm. Jsou tak velké, že nemají srovnání s ničím podobným ve starořímském světě, snad jen s italskou Ostií.

Galerie, postavené v prvním stoletím před n. l., jsou hluboko pod zemí, a jak se zdá, byly původně suterénem pod velkou tržnicí. Jejich lépe zachované severní křídlo obsahuje řadu zajímavých památek. Jsou to hlavice sloupů, nápisy a zlomky náhrobních kamenů znázorňujících svět divadla, lázní, závodů a velmi impozantní sbírka obrovských amfor.

Středověká pohádka zvaná Carcassonne

Carcassonne na první pohled okouzlí jedinečnou siluetou. Nebýt parkovišť, plných automobilů, mohli byste si myslet, že jste se ocitli ve středověké pohádce. Hradby, strážní věže a brány jsou naprosto dokonalé. Vždyť Cité – opevněné středověké město na návrší – je jedno z největších v Evropě vůbec.

Po staletí odolávalo obléhání nepřátel, jeho osud se začal naplňovat v druhé polovině sedmnáctého století, kdy ztratilo svůj vojenský význam. Opevnění byla opuštěna a v napoleonské době bylo škrtnuto ze seznamu pevností. Cité se pomalu začalo měnit ve zříceninu a v roce 1849 dokonce francouzská vláda rozhodla, že bude zbouráno.

To ale bohudík vyvolalo velký nesouhlas a vláda posléze své rozhodnutí zrušila. Pak začala dlouhá etapa rekonstrukce. Ne vše se ale povedlo. Kritici restaurátorům například vytýkají, že se nedrželi přesně starobylé architektury.

Carcassonne je chráněnou památkou UNESCO a ve Francii stále patří k nejnavštěvovanějším historickým místům. Ročně ho zhlédne dokonce více lidí než horu sv. Michala, ostrovní svatyni na hranici mezi Normandií a Bretaní.

Vítězný oblouk v Montpellieru. Vítězný oblouk v Montpellieru. foto: Právo/Jana Rovenská

Uvnitř městečka je také opevněný hrad z 12.století Chateu Contal. I v něm jsou zajímavé muzejní sbírky, ale především je z jeho hradeb překrásný rozhled do širokého kraje v podhůří Pyrenejí.

Uznávaní čeští profesoři na univerzitě v Montpellieru

Nekonečnou rovinou podél delty Rhôny, krajem zvaným Camargue, jsme projeli po dálnici, která nás dovedla do starého univerzitního města Montpellier. Narodila se tu řada významných osobností a především je zde jedna z vůbec nejstarších evropských univerzit.

Dozvěděli jsme se, že je spojená i s českými dějinami. Zdejší profesoři – lékaři, byli vyhlášení a léčili mnoho slavných evropských osobností. Mimo jiné se snažili zachránit zrak našemu králi Janu Lucemburskému.

Montpellier má mnoho unikátních historických budov a nádherných parků, impozantní je i jeho ústřední náměstí Place de la Comédie. Dostali jsme se tam živou obchodní ulicí plnou kavárniček, v nichž jistě stojí za to se zastavit.

Chcete-li nasát zdejší barvitou atmosféru, zajděte si do nedaleké tržnice. Zahrne vás fantastickou směsí barev a vůní a labužníci si zde musí určitě myslet, že se ocitli v nebi.

Největší zážitek na terasovité promenádě a u Vítěžného oblouku

Z náměstí Place de la Comédie jsme zaskočili do starého města s výstavními patricijskými domy z 15.–18. století s tichými dvorky a malebnými zákoutími. Zašli jsme i do nedaleké katedrály St. Pierre, zasazené do bludiště úzkých a strmých středověkých uliček.

Největší zážitek na nás ale teprve čekal. Ulicí Rue Foch jsme se dostali k Vítěznému oblouku ze 17. století a na terasovitou promenádu de Peyrou, z níž je fantastický rozhled do okolí. Jako na dlani jsme odtud viděli i starořímský akvadukt, hodně podobný slavnému Pont du Gard.