Asi nejznámějším místem Šumavy je třetí nejstarší rezervace Boubínský prales (vyhlášená již r. 1858), jíž nás provede okružní naučná stezka.

Nejstarší stromy boubínského pralesa jsou 300 až 400 let staré, charakteristickým úkazem jsou chůdovité kořeny smrků. Za pozornost stojí i Boubínské jezírko, umělá nádrž vybudovaná r. 1836 kvůli plavení dřeva, na které dnes její nepřírodní původ ani nepoznáme.

Řeky i plavební kanály

Genialitu schwarzenberského lesního inženýra Josefa Rosenauera lze obdivovat hned na dvou dochovaných dílech: Vchynicko–tetovském a Schwarzenberském plavebním kanálu. První z nich byl vybudován v letech 1799–1800 kvůli dopravě dřeva z tehdy nepřístupných oblastí Modravy – a je dlouhý 14,4 km, široký 4,5 m a výškový rozdíl činí 190 m.

Naopak známější Schwarzenberský kanál (vznikl v letech 1789–1822) spojuje povodí Vltavy a Dunaje a představuje nejdelší plavební stoku v našich zemích. Měl zajistit dopravu polenového dříví z těžko dostupných oblastí Šumavy až k Dunaji a dále do Vídně. Na obou kanálech probíhá v sezóně ukázkové plavení dřeva, které je zážitkem nejen pro děti, ale i pro dospělé.

Na soutoku tří potoků – Roklanského, Filipohuťského a Modravského – objevíte šumavskou obec Modravu. Její dominantou je tzv. Bienertova továrna na výrobu rezonančního dřeva, založená r. 1827 (dnes sloužící jako penzión), ale sama obec zůstala oblíbeným výchozím místem turistických cest. Stezky vás odtud zavedou např. podél Modravského potoka na Březník, k pramenům Vltavy, na Tříjezerní slať nebo na Antýgl.

foto: NOVINKY/Eva Rajlichová
Nádhernou procházku nabízí divoká řeka Vydra, kolem níž vede 7 km dlouhá naučná stezka. Začíná na Antýglu a provází Vydru na její cestě k Čeňkově pile, kde se z ní soutokem s Křemelnou stává řeka Otava. Stezka vede romantickým údolím, kamenité koryto skýtá množství atraktivních scenerií i řadu ukázek obrovské síly vody: obří hrnce (snad nejhezčí jsou nedaleko Turnerovy chaty) i viklany. V závěru stezky můžeme navštívit expozici „Vodní energie“ představující zajímavou formou možnosti využití vodní síly.

Ledovcová jezera

Na české straně pohoří Šumavy můžeme navštívit pět ledovcových jezer – Černé, Čertovo, Prášilské, Plešné a nejmenší z pětice – jezero Laka. Nejnavštěvovanější jsou ale první dvě, ležící ve svazích Jezerní hory.

Na cestě ze Špičáckého sedla nás čeká nejprve Černé jezero – největší a nejhlubší, jež na temné hladině zrcadlí odraz okolních lesů. Pokračovat ale můžeme i k druhému – Čertovu, nacházejícímu se na druhé straně Jezerní hory. Zážitek z ticha a samoty na břehu Čertova jezera snad stojí i za to převýšení, které musíme zdolat.

Návštěvu si zaslouží i jezero Laka, nejmenší a zároveň nejvýše položené na české straně hor, Prášilské jezero, ukryté v severním svahu Poledníku, i jezero Plešné, ležící na severovýchodní straně masívu Plechý.

Naopak oblíbené zimní středisko Churáňov nabízí vedle známé hydrometerologické stanice i 7 km dlouhou stezku, která nás seznámí s nevtíravým půvabem horské krajiny.

Z ní se naskytne také řada krásných výhledů na šumavské podhůří. Ochuzeni nebudeme ani o typickou lidovou architekturu. Zajímavá je především chalupa U Churáňů z r. 1746, která patří k nejstarším dochovaným usedlostem na Šumavě.