Teprve tým amerických archeologů, který se o objevu dozvěděl, odbornými expertízami zjistil, že traktorista narazil na mayskou vesnici, kterou obyvatelé kvapem opustili v roce 595 (narazíte i na rok 600 a 650), když nad nimi vybuchla sopka, známá dnes jako Loma Caldera.

Místo, které se jmenuje Joya de Cerén je dnes na seznamu světových památek UNESCO. Bylo odkryto pět staveb, z nichž nejpozoruhodnější je členitý dům dávné šamanky. Je tam také obytné stavení, skladiště potravin, parní lázeň.

Pod vrstvou popela jsou ještě další budovy, ale ty tam zatím zůstanou. Jak nám vysvětlil pracovník muzea, archeolog Roberto Gallardo, je to jediný způsob, jak je udržet v původním stavu. To, co bylo z popela vykopáno, silně trpí povětrnostními vlivy. Nikdo ještě nenašel způsob, jak nepálené cihly zakonzervovat, aby se nerozpadaly.

Na světě jsou jistě působivější starověké stavby, ale na těch místních odborníci oceňují, že nejde o pyramidy nebo chrámy, ale o obyčejná venkovská obydlí, z nichž je možné vyčíst mnohé o tehdejším životě.

Nejcennější část mayské Paříže pochází ze 7. a 8. století. Celkem bylo v Copánu nalezeno na tři a půl tisíce budov, kamenných soch a jiných pevných struktur.Nejcennější část mayské Paříže pochází ze 7. a 8. století. Celkem bylo v Copánu nalezeno na tři a půl tisíce budov, kamenných soch a jiných pevných struktur.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Výlet za hranici

V Salvadoru jsou ještě další mayské památky, ale museli jsme s časem nakládat šetrně, a tak jsme se rozhodli pro výlet za hranice, do honduraského Copánu. Tam je totiž jeden z nejvýznamnějších starověkých komplexů, označovaný jako mayská Paříž.

Cestou přes hory a doly jsme chvílemi jeli v kolonách obrovských náklaďáků, které vozí zboží mezi Salvadorem a honduraskými přístavy na atlantickém pobřeží. Na to, jaký má tato trasa pro Salvador význam, je opravdu dost těsná.

Málo propustný je i hraniční přechod, který kdosi z naší skupiny přirovnal k tomu ze Tří veteránů. Je ještě chaotičtější, než býval po roce 1993 ten ve slovenském Makově. A to už je co říct. Cestou zpět ho např. zablokoval náklaďák, jemuž v kopci došla nafta...

Své pověsti není Copán opravdu nic dlužen. V rozlehlém areálu, ukrytém v hlubokém lese, by člověk, který se o may -skou kulturu vážně zajímá, mohl strávit několik dní. Zlézat pyramidy, studovat příběhy vytesané do kamenných stél nebo do schodiště hieroglyfů. Můžete obdivovat mohutné, stovky let staré ceiby, přemýšlet nad tím, proč mayští vládcové dostávali taková jména jako Kouřová mušle, Leknínový jaguár nebo 18 Králik.

To, co bylo z popela vykopáno, silně trpí povětrnostními vlivy.To, co bylo z popela vykopáno, silně trpí povětrnostními vlivy.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Když budete pátrat po významu mohutné kamenné koule s prohlubní nahoře, zjistíte, že Mayové nebyli žádní beránci. Mordovali své nepřátele, ale obětovali bohům i své hrdiny. Vyřízli jim srdce, stáhli je z kůže a vymýšleli si i jiné nepříliš jemné praktiky, jak člověka sprovodit ze světa.

Nejcennější část mayské Paříže pochází ze 7. a 8. století. Celkem bylo v Copánu nalezeno na tři a půl tisíce budov, kamenných soch a jiných pevných struktur. Další jsou dosud ukryty v zemi a archeologové pokračují v jejich odkrývání.

Městečko ve svahu

Pár kilometrů od archeologického areálu je městečko Copán. V jeho centru je nevelký park s kostelem a od něj se nahoru i dolů rozcházejí symetricky postavené ulice, dlážděné kočičími hlavami.

Samotné městečko není pozoruhodné ničím hmatatelným, ale má velmi příjemnou atmosféru všeobjímajícího venkovského poklidua neuspěchanosti. Obchody a restaurace na dohled od kostela žijí zejména z turistů. Ti přispívají i na vzdělání desetileté Tanii.

Ta od svých čtyř let vyrábí náramky a korálky z dřevěných kuliček a z různých semínek a za dolar je prodává. Denně si přijde tak na čtyři dolary, což je téměř tolik, jako si česáči kávy v Salvadoru vydělají za celý den.