Jsme na samém počátku třídílné okružní cesty po západní polovině Kréty, ostrova, který je považován za kolébku evropské civilizace. Dříve než dospějeme k Mínojcům a stopám zanechaných jejich civilizací, porozhlédneme se po civilizačních otiscích výrazně mladších.

Cestu zahajujeme na severním pobřeží kraje Chania, zhruba 20 kilometrů od stejnojmenného druhého největšího města ostrova. V těchto místech se nachází letovisko Georgiopolis (někdy se uvádí jako Georgioupolis). Nevelká rybářská obec pojmenovaná po prvním krétském komisaři princi Georgeovi. Turisty sem a do sousedního Kavrosu láká dvanáct kilometrů dlouhá písečná pláž.

Procházka po Kournasu/Video: Miroslav Šára

 

Svlažit se ovšem lze nejen ve vlnách Krétského moře. Georgiopolis je totiž jedno z výchozích míst k cestě k největšímu krétskému sladkovodnímu jezeru. Jmenuje se stejně jako obec na jeho březích Kournas a od pobřeží je to k němu něco málo přes tři kilometry.

Už na první pohled zaujme křišťálově průhledná voda od jihu střežená valem vysokých kopců. Z těch nejbližších a i pro středně zdatné chodce snadno zdolatelných je nádherný pohled na kilometr dlouhou jezerní hladinu – a zároveň i na mořské pobřeží.

Chania bývala hlavním městem

O Chanii už padla zmínka. Na ostrově je to druhé největší město, které roku 1972 přišlo o statut města hlavního (tím je od té doby Iraklion). Nicméně z hlediska turistů mu zůstal primát nejpodstatnější – krásnější město než Chania na Krétě není.

Krásnější město než Chania na Krétě není/Video: Miroslav Šára

 

Město u paty poloostrova Akrotiri má prastarou tradici. Stával tu jeden z pěti starokrétských paláců (tzv. starší palácová doba je odborníky datována roky 2000–1700 před naším letopočtem) a podle Homéra zdejší osadu založil vnuk krále Mínóa Kydon, po němž Chania získala i své původní jméno Kydonia.

Hlavním městem se stala po roce 1645, kdy byla dobyta Turky a stala se sídlem paši. Tento stav trval do roku 1897. Jelikož ještě předtím město zažilo éry rozkvětu mj. za Římanů či v průběhu benátské okupace, je jeho tvář mimořádně pestrá.

Vše podstatné k vidění je poblíž přístavu a pod blízkým pahorkem Kastelli. Biskupský kostel Mitropolis, který nechal v 19. století vystavět jistý muslim na počest Panny Marie jako hold za uzdravení syna, štíhlý minaret mešity sultána Ibrahima (dnes slouží jako zvonice), mešita paši Hasana (nazývaná též Janičárská), jež vyrostla na základech staré benátské celnice, benátská pevnost, nepřehlédnutelný maják na konci mola, uličky starého města…

Soutěsky a jeskyně

Míříme dál na západ. Další zastávkou je soutěska Topolia. Se svou délkou necelých pěti kilometrů je sice v porovnání se soutěskou Samaria ani ne třetinová, ale pohled do jejích v dáli namodralých lesů a do skalnatých strží je přesto úchvatný.

Jeskyně Agia Sophia na Krétě/Video: Miroslav Šára

 

Když u stejnojmené vesnice, kam se protáhneme nejstarším silničním tunelem na Krétě, vystoupáme po dvou stech schodech k jeskyni Agia Sophia, dostane se nám výjimečného zážitku. Dodejme, že zcela rovnocennou zkušeností je i pohled do jeskyně, vyzdobené nejen přírodními útvary, ale v jedné části i ikonami.

PŘÍŠTĚ: Elafonisi a Samaria

Budeme pokračovat na nejzazší jihozápadní kout ostrova do oblasti tzv. krétského Tichomoří, a také si vyzkoušíme pochod nejdelší evropskou soutěskou.

Na co se můžete těšit příště/Video: Miroslav Šára