Jako většinu karibských ostrovů, i Jamajku objevil janovský mořeplavec Kryštof Kolumbus, který celou tamní oblast ve službách španělských katolických veličenstev Isabely a Fernanda důkladně prozkoumal. Jamajku objevil Kolumbus v roce 1494. Prohlásil ji za španělskou državu a tak to bylo až do roku 1655, kdy ostrov obsadili Britové.

Na Jamajce se mimořádně dobře dařilo cukrové třtině. Na rozdíl třeba od Kuby, s níž měli Španělé mnohostranné plány, na Jamajce jim tolik nezáleželo. Měla být jen jednou velkou plantáží cukrové třtiny. Sami se tam příliš nehrnuli, ale o to víc tam navezli otroků ze západní Afriky. Tak se stalo, že z dvou a půl miliónu obyvatel je naprostá většina černochů a mulatů.

Britové vydrželi na Jamajce do roku 1962 a od té doby je země nezávislá. Od Spojeného království se však úplně neodpoutala, zůstala členem Britského společenství a hlavou státu je britská královna, zastupovaná na ostrově guvernérem.

Koloniální pořádek prospíval turismu

Turismus v jeho zárodečné podobě se na Jamajce objevil mnohem dříve než na jiných karibských ostrovech (snad s výjimkou Kuby). Koloniální řád, který tam Britové udržovali, byl pro mnohé návštěvníky zárukou většího bezpečí a pořádku, než tomu bylo na okolních ostrovech, které byly už desítky let samostatné. Mezi zahraničními návštěvníky tak býval výrazně vyšší podíl Evropanů, zejména Britů.

Dnes už to v takové míře neplatí, co se týče bezpečnosti, nemá Jamajka tu nejlepší pověst. Vdříve výhradně agrární zemi se posilují některá průmyslová odvětví a sektor služeb, lidé z venkova se stěhují do měst a jedním z projevů tohoto procesu je i zvýšená kriminalita. Ta se však týká zejména některých čtvrtí velkých měst, jako je Kingston či Montego Bay, ale turistické oblasti na tom nejsou o nic hůře než jinde ve světě.

Vše je pravé

Na Jamajce má člověk velmi často pocit, že se pohybuje v dokonale vyvedených kulisách filmu, který se tu kdosi chystá natáčet. Všechny barvy jsou natolik výrazné, všechny dojmy tak silné a hudba tak původní, že se člověku nechce věřit, že to tak je.

Ten, kdo nějaký čas po Jamajce putuje, má ale mnoho příležitostí zjistit, že to opravdu nejsou kulisy, nýbrž realita. Orchideje a bromélie v tropickém pralese opravdu hrají všemi barvami, stejně jako kolibříci, tak malí, že je problém je zahlédnout. Voda Modré laguny, u níž se točil stejnojmenný film a také scény jedné z Verneovek, je doopravdy modrá.

Vodopády na řece Dunn v oblasti Ocho Ríos bývají označovány za Niagaru Karibiku.Vodopády na řece Dunn v oblasti Ocho Ríos bývají označovány za Niagaru Karibiku.foto: Profimedia

Také hudební styl, jehož je Jamajka domovem, je pravý. Reggae se vyvíjelo na Jamajce od 60. let 20. století. Jméno tento styl získal podle skladby Do The Reggay! z 50. let. Reggae je synonymem Jamajky stejně tak, jako jamajský rum, marihuana, Bob Marley nebo Fishbone. Reggae je jedním z mnoha typických jamajských rytmů, ale jednoznačně je tím nejznámějším. Hudba a rytmus jsou Jamajčanům natolik vlastní, že je běžné vidět, jak si lidé při práci prozpěvují.

Všeho, co bylo výše vyjmenováno, si lze na Jamajce dosyta užít. S výjimkou marihuany. Ta sice roste skoro všude, někteří lidé ji tam kouří celý život, ale její užívání je nezákonné. Místní policie umí být vůči kuřákům trávy – když chce – hodně nepříjemná.

Rastafariáni

Mezi věřícími převažují na Jamajce – vzhledem k britskému dědictví – protestanti. Po nich následují katolíci, ale jednoznačně nejoriginálnějším z náboženství je rastafariánské.

Rastafari je náboženská společnost pocházející z Jamajky, kde vznikla ve 30. letech 20. století. Tato víra kombinuje především prvky židovství a křesťanství, částečně islámu a dalších (např. animistických) náboženství. Pro počátky hnutí byl důležitý jamajský černošský kazatel Marcus Mosiah Garvey, jenž v roce 1920 prorokoval nástup černého krále – mesiáše.

Když byl pak roku 1930 v Habeši (dnešní Etiopie) korunován černošský císař Haile Selassie, znamenalo to pro mnohé jasné naplnění Garveyho proroctví. Podle předkorunovačního jména tohoto císaře – Ras Tafari Makonnen – odvozují rastafariáni své jméno. Navenek se poznají podle dredů, hustých copánků, které mají symbolizovat lví hřívu.

Výčet jamajských pozoruhodností tímto zdaleka nekončí a na ty zmíněné i na mnohé další návštěvník jistě narazí.