Na nejvyšší hoře Velká sova stojí kamenná rozhledna, z níž je možné hledět do Čech i Polska, podobně jako z další rozhledny na vrchu hory Kalenica. Uvnitř ve svém nitru však Soví hory skrývají obrovské tajemství.

Právě zde, pod horou Włodarz (Správce), začali Němci v roce 1943 budovat tajné podzemní komplexy. Dnes je část z nich zpřístupněna veřejnosti, a stala se tak němou vzpomínkou na zbytečné lidské utrpení. Při ražbě mnoha kilometrů podzemních chodeb totiž zemřely desetitisíce vězňů a vojenských zajatců.

Podzemní komplex přitom nikdy nebyl dokončen a dodnes se přesně neví, proč vznikal. Projekt nesl krycí název Riese. „V okruhu deseti kilometrů se nachází dalších pět podobných štol. Wolfberg 4 je největší. Dochovaly se tři kilometry podzemních chodeb, zpřístupněna je asi pětina,“ říká průvodce při vstupu do jednoho z dochovaných podzemních bludišť, která protkávají horu Włodarz.

Všechny zdejší objekty patřily k nejstřeženějším v celé třetí říši. Jedno z mála svědectví dokládajících, co se tu dělo, vydal člověk, který koncem války tři měsíce obsluhoval stroj na výrobu betonu.

Podzemí bylo zaplaveno

Minimálně tuto dobu stroj dnem i nocí chrlil tolik betonu, že ho bylo více, než se dnes dochovalo. Dodnes se neví, kde a proč bylo tak velké množství betonu použito. Pracovníky sem dodával nedaleký koncentrační tábor Gross-Rossen.

Neví se, kolik lidí tu zemřelo, ale když je dnes na prohlídce například dvacet lidí, tak by se šest už nevrátilo,“ dal příklad průvodce. Když razič vydržel měsíc, byl to obdivuhodný výkon. „Pracovalo se 13 až 14 hodin denně, často ve dvou podlažích nad sebou, aby pak stačilo jen prorazit tenký strop. Když se to na někoho zřítilo, nikdo si nedělal výčitky. Dodnes se neví, proč zde byl podzemní komplex budován. „Mohl to být hlavní Hitlerův stan, ale i podzemní fabrika na tajné zbraně – rakety, atomové i genetické zbraně.

Jedna z chodeb v podzemním komplexu, který budovali během druhé světové války vězni koncentračních táborů.Jedna z chodeb v podzemním komplexu, který budovali během druhé světové války vězni koncentračních táborů. Foto: dolnyslask.org

Aby se nikdy nikdo nedozvěděl, o co skutečně šlo, bylo podzemí zaplaveno, možná i zalito betonem a všichni, kdo tu pracovali, byli zabiti. Možná jsou dodnes někde v Sovích horách zavaleni. Toto území osvobodili Rusové a ti sem ještě desítky let po konci války Poláky nepustili,“ dodal průvodce. Chmurné a depresivní prostředí nerozjasní ani jízda na lodičkách, která vede částí zatopených prostor. Díky loďkám se návštěvníci dostanou i do největšího sálu, který měl 90 metrů na délku.

Jedlina Zdrój

Zatímco v podzemí nás dohnala chmurná historie, do nedalekého lázeňského střediska Jedlina Zdrój se již po staletí jezdí lidé rekreovat a hledat ztracené zdraví. Lázně se nacházejí v malebném údolí a první zmínky o nich pocházejí již z 12. století.

Teprve o čtyři století později však zde byly objeveny minerální prameny. Až do dneška zůstala Jedlina především lázněmi – s parkem, přírodoléčebným ústavem, minerálními koupelemi a inhalatoriem – které jsou pobočkou lázní Szczawno. Turistickou atrakci tvoří historická železniční trať s vozovým parkem. Každoročně se zde v létě koná Festival pouličních divadel.

Jak se tam dostaneme?

Lázeňské město Jedlina Zdrój se nachází zhruba sedm kilometrů jihovýchodně od Walbrzychu. K cestě do Polské republiky je nejvhodnější použít bývalý hraniční přechod v Meziměstí, případně Otovice.