Jedna ze tří pobaltských republik bývalého Sovětského svazu se stala místem, kam z Prahy zamířily v sychravém podzimním dopoledni dva letecké speciály vypravené na soutěž v míchání nealkoholických nápojů Mattoni Grand Drink.

Cestou z rižského letiště míjí naše autobusy – plné nejen soutěžících z řad barmanů, ale i českých celebrit – obchodní centra, která vyrostla jako ve všech evropských metropolích na jejich okraji i panelové domy, v nichž se obyvatelům nechala při úpravách volná ruka.
Balkóny jsou tak často zasklené obyčejnými dřevěnými okny, rámy mají barvy od nenápadné béžové až po tmavohnědou. Co nelze přehlédnout, je dokonalý vozový park okolo nás, jenž ucpává příjezdové silnice do Rigy s osmi sty tisíci obyvateli.

  

Pohled z nebes

Hvězdy šoubyznysu  zamířily do hotelu Revai Latvia, který byl postaven ještě za sovětské éry. Vysoká budova prošla rekonstrukcí, z nejvyššího patra je možné přehlédnout nejdůležitější památky metropole.

Dokonalý výhled nabízí buď hotelové fitnesscentrum, nebo Skyline Bar zmiňovaný ve všech průvodcích a otevřený do dvou hodin do rána.
Vydáte-li se po ulici Elizabetes, na které hotel stojí, k číslu 10a, b a 33, objevíte secesní stavby, které postavil otec filmového režiséra Sergeje Eisensteina (např. Křižník Potěmkin, Ivan Hrozný) Michail (1867–1921). Díky secesi, která tu naplno ukázala svou sílu na začátku 20. století, má dnes Riga široké bulváry. Jejich úklidu se i o víkendu pilně věnovala četa uklizečů.

Po jednom z nich, bulváru Brivibas, se od hotelu vydáme do centra města. Po pravé straně je pravoslavný chrám Kristova narození se zlatými kopulemi z 19. století, jen o pár kroků dál přetíná bulvár náměstíčko s pomníkem Svobody. Dívka Milda na něm zdvihá do výšky 42 metrů tři hvězdy představující lotyšské provincie. Pomník je jakýmsi zhmotněním pohnuté lotyšské historie.

Svobodná byla tato země v novodobých dějinách vždy jen krátce. Nárok si na ni během první světové války dělali Němci, v roce 1940 byla začleněna do Sovětského svazu, v roce 1991 vyhlašuje lotyšský parlament nezávislost. Milda tak nejdřív čelila nevoli sovětské vlády a pak se u ní odehrávaly demonstrace a shromáždění za samostatnost země.

Bulvár Brivibas nás vede přes kanál okolo Národní opery otevřené v roce 1836 pro německé publikum. V neoklasicistní budově se dnes hraje veškerý světový repertoár od Čajkovského přes Pucciniho až po lotyšské skladatele. Před hotelem De Rome na kraji Starého Města je u hodin Laima z roku 1924 místo schůzek. Laima, ručně vyráběná čokoláda, je výborným dárkem.

  

Historie ve dvou hodinách

  

A už stojíme u úzkých uliček Starého Města. Auta sem nesmějí, a tak není problém vše obejít za dvě až tři hodiny. Návštěvníci míří jak do Dómu, jehož základní kámen položil biskup Albert už v roce 1211, tak do některého z kostelů, které stojí téměř hned vedle sebe – kostel sv. Jiří, sv. Jakuba i sv. Petra byly zmiňovány už ve 13. století.

Nádherný je i Dům Černohlavců postavený ve stylu holandské renesance v roce 1334. Patřil bratrstvu sv. Jiří, jehož členové byli mladí obchodníci z ciziny podílející se na společenském životě města. Štít je ozdoben znaky hanzovních měst, k vidění je i postava Neptuna. Budova ale vyrostla celá znovu v roce 1999. Za války totiž byla vážně poškozena a po ní srovnána se zemí.


Na náměstí je i nově postavená radnice s úchvatnou zvonkohrou a ošklivá černá krabice Muzea okupace. Kdo se vydá na sever, narazí jak na lotyšský parlament – kousek od něj je na chodníku nenápadný pomníček věnovaný obráncům města z roku 1991 – tak na tzv. Tři bratry, středověké domy s barevnými fasádami, kde se uchovalo rozvržení středověkého bydlení, včetně černé kuchyně nebo skladiště zásob a zboží.

Městské hradby signalizují, že se dostáváme k zámku, dnešnímu sídlu lotyšského prezidenta. Budova je to skromná, také z původního hradu už moc nezůstalo. Před ní měli na nábřeží řeky Západní Dvina i na konci října rybáři spuštěné udičky.
Procházku je vhodné zakončit kulinářskou pastvou pro oči i žaludek. Na jižním okraji Starého Města stojí vedle moderní nádražní haly, v níž si budete připadat jak na některém švýcarském dopravním uzlu, ústřední rižská tržnice. Jde o jednu z největších v Evropě.

V roce 1930 se obchodníci nastěhovali do čtyř hangárů, které v Rize zbyly po německých vzducholodích Zeppelin. V jedné hale je jenom maso, ve druhé ryby, do třetí si můžete dojít pro ovoce a zeleninu a ta poslední je zasvěcena mléčným výrobkům. I když je Lotyšsko v EU, stačí jen ukázat na kostku másla a nechat si ukrojit kousek velký tak, jak potřebujete. Mléko, tvaroh i sýry jsou ochucené bylinkami, oříšky či čokoládou. Trhovci je převážejí v plecháčcích, které už dávno z našich obchodů vymizely...

Rady na cestu:
JAK SE TAM DOSTAT - Do Rigy létají přímo ČSA, Air Baltic, s přestupem i polské aerolinky. Let z Prahy trvá asi dvě hodiny. Je třeba počítat s tím, že je v Lotyšsku o hodinu víc než v Česku. Samozřejmě je možné sem dojet autem přes Polsko a Litvu po tzv. Via Baltica. Nonstop jízda trvá asi dvacet, vlakem i čtyřiatřicet hodin. Na autobusovém nádraží v Rize se prodávaly jízdenky do Prahy kolem třiceti latů (1 lat = 39,43 Kč).
JAZYK - Počítejte s tím, že v Lotyšsku se místním jazykem nedomluvíte. Lotyština patří k baltské větvi indoevropských jazyků, která se slovanskými jazyky není vůbec příbuzná. Mléko je piens, chleba maize a večeře vakarinas. Většina obyvatel mluví rusky, v hotelu a s omladinou se dorozumíte i anglicky.
WWW STRÁNKY - Internet se v Lotyšsku teprve rozvíjí, proto je lépe spoléhat na informace na stránkách např. v angličtině (www.inyourpoc ket.com/Latvia) nebo němčině (www.osteuropa-infoseite.de/lettland. htm). Lotyšský turistický svaz je na www.rigatourism.com
MÍSTNÍ DOPRAVA - Mimo trolejbusů a velkých autobusů zastavují na stanicích městské hromadné dopravy malé dodávky, nejčastěji mercedesy. Jednodenní Rigu-card si můžete koupit za 19 eur. Na přechodech odměřují chodcům dobu čekání počítadla umístěná na semaforech.
DÁRKY - Kromě jantaru, rižského likéru a čokolády Laimy seženete vhodné dárky i v centrální tržnici. Dají se tu koupit vkusné svetry i kaviár. V obchodech zaplatíte kartou, eura berou hlavně v hotelech.