Článek
Destinnová viděla zdejší zámek poprvé patrně v roce 1908, kdy byla na vrcholu své slávy. Tehdy také začala zpívat v Metropolitní opeře v New Yorku s Enrikem Carusem. Rušné sezóny střídaly dovolené, které si pěvkyně dopřávala na různých českých zámcích.
Z její korespondence ale víme, že velmi toužila po zámku vlastním a že se po něm s pomocí příbuzných poptávala. Štěstí jí nakonec přálo a podařilo se jí získat právě Stráž, která se jí velmi líbila.
samotu, po které toužila a kterou často vyhledávala. Na Nové řece mohla podle chuti rybařit a měla tu klid na svou literární tvorbu. Trojkřídlá zámecká budova pojala její ohromné sbírky. Bylo tu místo pro rozsáhlou knihovnu, napoleonský, japonský i hudební salón i kabinet hrůzy.
Destinnová zde štěstí nenašla
Slavná pěvkyně měla navíc velký zájem o spiritismus a brzy zjistila, že podobné sklony měl i jeden z předchozích majitelů strážského zámku. Není divu, že se po Stráži začalo brzy šuškat, že v zámku straší! Na čas se stal strážský zámek pro Emu Destinnovou i domácím vězením.
Za první světové války se totiž zapojila do protihabsburského vlasteneckého hnutí a tehdejší úřady ji na zámku internovaly. Pro místní obyvatele představovala nová majitelka nepochybně atrakci. Byli sice hrdi na slavnou spoluobčanku, ale její neobvyklé záliby i notná originalita v nich budily rozpaky.
Ema Destinnová nedošla v malém jihočeském městečku štěstí, ač sama tvrdila opak. Splnil se jí sice sen o vlastním zámeckém sídle, rozplynuly se však mnohé sny jiné. Svou roli v tom hrály nejen velké dějinné události, ale i láska.
Zámecký příběh Emy Destinnové je pozoruhodný i dnes, kdy gramofonové nahrávky s hlasem slavné pěvkyně poznamenal čas.