Hlavní obsah

Zámek nad hladinou Dyje láká do Vranova

Právo, Milan Vojtek

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Zámek na břehu moře či alpské sídlo? Nikoliv, to jen ve fantaskních návrzích filmařů se zámek ve Vranově nad Dyjí opakovaně "stěhoval". Ve skutečnosti je na původním místě, na skále nad řekou Dyje. A najde jej tam každý návštěvník, který se do Vranova nad Dyjí vypraví, aby zde třeba začal svou cestu podél půvabných meandrů řeky Dyje.

Článek

Zámek sice stojí na svém místě po staletí, původně ale byl skalní pevností, hradem na hranici. Jeho historie podle dochovaných písemností sahá až do roku 1100. Devět staletí tak pamatují dvě hranolové věže, část, zvaná předhradí a rovněž i část opevnění.

Vyberte si prohlídkovou trasu

V roce 1655 jej vážně poznamenal požár a následná rekonstrukce dala vzniknout stávající podobě, včetně dominantní stavby Sálu předků či zámecké kaple Nejsvětější Trojice.

Dnes navzdory vlekoucím se sporům s potomky původních majitelů je hrad v péči státu a návštěvnosti přístupný. Turistům dává možnost výběru ze čtyř návštěvnických tras, které jsou možné do konce října o víkendech mezi devátou a šestnáctou hodinou.

První trasa představuje především dominantu zámku, sál předků rodu Althannů z konce 17. století a obytné interiéry zámku. Druhý okruh míří především do zámecké kaple Nejsvětější Trojice. Třetí nabídku tvoří pravidelné tematické výstavy v bývalé kočárovně, Letošní instalace nese název Půvaby orientálního salónu.

Kromě letních sezónních výstav jsou v bývalé kočárovně pořádány ještě vánoční výstavy soch, obrazů, tapisérií a betlémů. Čtvrtou možností, platnou ovšem jen od května do září, je prohlídka zámecké zahrady pod přístupovým mostem do zámku.

Slunce jako dělostřelec

Bezesporu unikátem jsou a za pozornost stojí sluneční hodiny na zámku. Pochází z první poloviny devatenáctého století a při správné péči s přihlédnutím k ročnímu období dokázaly hodiny nevídanou věc.

Patřila k nim lafeta děla a čočka, spojená se stupnicí, ukazující polohu Slunce. A když byl den, ve který měla žhavá koule na obloze dostatečnou intenzitu, v pravé poledne prošel jeho svit čočkou na zápalkovou díru a zapálilo nálož. Poledne tak oznamoval hlučný výstřel z děla.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám