Množství amerických měst se chlubí strašidelnými domy, hřbitovy, plnými duchů, nebo aspoň rozskřípanými příbytky, kde vítr za bezměsíčných nocí zní ozvěnou šílených výkřiků a hlasů ze záhrobí.

Některá místa však mají konkurenční výhodu. Platí to zejména pro Salem, dějiště procesů s čarodějnicemi na konci 17. století, a také pro New Orleans, který svou strašidelnickou pověst založil na propíchaných figurkách proslulého kultu vúdú.

Pro ty, kdo umí mluvit, je duchařina dobrý byznys. Šikovný vypravěč si může povídáním u místních čarodějnících, skřítcích, upírech, démonech a dalších přízracích přijít i na 500 dolarů za jednu strašidelnou vycházku. A to není málo.

Agentury nabízejí i kursy ducholovení

Tento typ turistiky nevyžaduje žádné zvláštní investice: stačí nápaditost a dobrá vyřídilka. Schopní průvodci mohou poptávky po strašidlech využít i k tomu, aby lidem přiblížili místní dějiny, po kterých by jinak nikdo ani neštěkl.

Tím to ale nekončí: podnikavější agentury nabízejí i kursy ducholovení, na jejichž konci se rozdávají skvělé diplomy. Mohou si je snadno opatřit i méně trpěliví nebo příliš pohodlní duchamilci: stačí, když mají nějakých těch padesát dolarů a internet, přes který se dá snadno koupit jakékoli vysvědčení o čemkoli.

Ostatní aspoň vyzývají návštěvníky, aby při vycházkách s jejich průvodci co nejvíce fotili a měli spuštěné magnetofony: snad zachytí ozvěnu dávné vraždy, bílé "koule duchů" nebo aspoň něco trochu zvláštního.

Turistům pak často stačí ke štěstí pár "tajuplných" bílých teček na nepovedené fotografii. S trochou úsilí se z nich dá snadno udělat aspoň "kulička duchů" - i když často jde jen o hmyz, prach nebo vlhkost na objektivu.