Dům, který vznikl podle návrhu amerického architekta Franka O. Gehryho ve spolupráci s jeho pražským kolegou Vladem Miluničem, se dnes běžně objevuje na obálkách turistických průvodců, v pragensiích nebo na pohledech. Zajímá tedy nejen místní obyvatele, ale i zahraniční návštěvníky metropole.

Když se ohlédneme do minulosti, zjistíme, že na místě dnešního Tančícího domu stál od začátku 20. století pseudorenesanční dům, který navrhl stavitel Arnošt Jenšovský. Osudný okamžik přišel 14. února roku 1945 při náletu amerických bombardérů.

Hned vedle žil i Havel

Historička Jiřina Chrastilová o tom říká: "Dodnes není zcela jasné, proč spojenci shodili bomby na Prahu. V těchto místech nálet odnesl Emauzský klášter a bylo poškozeno více domů. A to včetně nárožní budovy. Ta byla o rok později stržena a prázdné místo po ní dlouho připomínalo vylomený zub." V sousedním domě na Rašínově nábřeží žil v 80. letech pozdější prezident Václav Havel a architekt Vlado Milunić.

Oba spolu tehdy snili o podobě volného místa na rohu Jiráskova náměstí: "Mysleli jsme, že by tam mohl být objekt plný kultury," vzpomíná Milunić. Skutečnost nakonec byla úplně jiná. Interiéry Tančícího domu zaplnily z větší části kanceláře.

V roce 1992 kývl architekt Frank Gehry na nabídku holandského investora, jeho spolupracovníkem se stal právě Vlado Milunić. Nárožní věže jednoho z modelů připomínaly Gehrymu tanečníky Freda Astaira a Ginger Rogersovou. Věže opravdu vypadají, jako by spolu tančily, a tak není divu, že se vžilo pojmenování Tančící dům.

Pražané ho mají rádi

Od jeho otevření se značně proměnil postoj veřejnosti k této stavbě, jak potvrzuje architekt Zdeněk Lukeš: "Když se krátce po dokončení stavby dělaly veřejné průzkumy, tak zhruba polovina Pražanů dům vítala a polovina byla proti. Ale dnes je poměr výrazně jiný. Nyní má většina Pražanů dům ráda a opozice je poměrně úzká. A to svědčí o tom, že si lidé začínají zvykat na moderní architektonické trendy."

Více se dozvíte na internetové adrese www.rozhlas.cz/regiony.