Rumunské Karpaty patří českým lezcům

Většina Evropanů by si výlet do rumunských hor nejspíš rozmyslela, protože si myslí, že je tam nic zvláštního nečeká. Opak je ale pravdou. Pokud netoužíte spát v horských hotelech a stačí vám přenocovat ve stanu, jeďte do Rumunska. Zdejší Karpaty jsou nádherné hory s úchvatnou přírodou a na rozdíl od Alp zde může člověk tábořit skoro všude. A zadarmo.

Karpaty zabírají značnou část Rumunska a jsou rozděleny na tři velké celky. Východní Karpaty (Carpaţii Orientali), nejvyšší Jižní Karpaty (Carpaţii Meridionali), které patří k nejnavštěvovanějším a Západní Karpaty (Carpaţii Occidentali) bohaté na krasové útvary. Navštívit můžete přes 70 dílčích pohoří a masivů - stačí si jen vybrat. My jsme si nakonec vybrali pohoří Retezat, Paring a Capaţini v Jižních Karpatech.

Stáda ovcí a svérázní bačové, salaše nebo divocí koně patří ke Karpatům stejně jako vysoké hřebeny, rozlehlé pláně nebo lázeňská letoviska v srdci hor. Jedním z největších zážitků při přechodu Karpat je ale táboření. Tady skutečně platí rčení o lůně přírody. Pohodlné zdaleka přitom není.

Poloha hor v severním mírním pásu předurčuje proměnlivé počasí. O hradbu Karpat se zarážejí srážkové mraky ze severu a západu a vyvolávají letní lijáky. ,,Zvraty počasí i několikrát za den tu nejsou žádnou výjimkou, slunný a málo proměnlivý bývá konec léta a začátek podzimu," říká anglicky student univerzity v Bukurešti, který se skupinou vyráží na botanický průzkum od horské chaty Cirnic, kde začíná i naše putování.

Velká část hor je zalesněna, do 1500 metrů rostou listnaté, do 1800 metrů jehličnaté lesy. Výše následuje kosodřevina a planiny, ty jsou využívány hlavně k pastevectví. V lesích žijí typičtí středoevropští živočichové jako kuna, liška, srnec nebo jelen. Nedůvěru v turistech budí i to, že na území Rumunska žijí největší populace rysů, medvědů a vlků v celé Evropě. Medvědů bylo spočítáno na šest tisíc, to představuje 60% všech evropských huňáčů. Od dob hraběte Drákuly si celý svět myslí, že Karpaty jsou jedno vlčí doupě. Není to tak. Žije zde jen 40% z celé vlčí evropské populace.

I když jsme se trochu báli, zvláště v lesích Retezatu, kde jsme hned první noc slyšeli výhrůžné vytí, vlka ani medvěda jsme neviděli ani na dálku. Jen jsme o nich slyšeli. Místní o nich totiž často vyprávějí.

Mnohem větším a hlavně reálnějším nebezpečím, které na vás číhá v rumunských Karpatech, jsou ovčáčtí psi. Stalo se nám mnohokrát, že od stáda ovcí vyrazilo několik ne zrovna malých psů, kteří pak šli dva metry za námi, vrčeli, štěkali a cenili zuby. Jeden z nich se jednomu z nás snažil chvílemi zakousnout do nohy.

Není to vůbec nic příjemného. "Je dobré vždy chodit minimálně ve dvou. Vidíte-li už z dálky stádo, je to čas na přípravu obrany. Můžete si být totiž jisti, že se dřív nebo později psi objeví. Dobré je sehnat klacek nebo hůl a posbírat pár kamenů," radí náš průvodce. Poslední záchranou je samozřejmě bača, který je většinou okřikne a snaží se je uklidnit. Jsou ale i výjimky, a hlavně, musíte počítat s tím, že bača nebývá hned po ruce.

I když každý z nás slyšel zkazky o řádění lupičských band i v současných Karpatech, s ničím podobným jsme se za celých 14dní putování nesetkali. Pravidlem je, že pokud se dostanete do hor, začíná pohoda a klid. Problémem je ale stanování v okolí vesnic. S největší pravděpodobností o vás totiž někdo z místních ví. Přepadení nehrozí, ale je lepší nedávat nikomu ke krádeži vůbec příležitost a nenechávat věci bez dozoru.

Nebezpečí na vás může čekat v rumunských hospodách, tam je totiž pití docela levné, zvláště kořalky. Po několikadenním pochodu se člověk nechá snadno zlákat a vypije víc, než zvládne. Ráno se pak budí nejen s bolestí hlavy, ale i s bolestnou ztrátou svého vybavení.

I když je v Rumunsku 13 národních parků a přes 500 chráněných území, slovo ekologie zde nemá velký význam. Platí, že tam, kam lze dojet autem se vrší hromady odpadků. Do hor ale vedou hlavně pěší cesty, takže se tam s projevy civilizace příliš nesetkáte.

Karpatská údolí také skrývají mnoho překrásných jezer a desítky minerálních pramenů. Většina z nich je ale návštěvníkům skryta, proto je dobré ptát se místních horalů, kteří o nich většinou vědí. Je ovšem důležité znát alespoň základní rumunská slova nebo mít dobrý herecký talent, jinak se s nimi nedomluvíte. Náš náhodný anglicky mluvící průvodce byla naprostá výjimka.

Vhodná doba pro návštěvu je od konce května do října. Karpaty jsou menší než Alpy a nebývá tu velké převýšení, nejnáročnější je výstup na hřebeny a konečný sestup do údolí. Bezpečně dostupných vrcholků je většina, trasy vedou často po hřebenech hor a traverzují většinu vrcholků ve výšce kolem 2200 m n. m.

Proti alpským túrám, kde se chodí od chaty k chatě tzv. "nalehko", tady můžete spoléhat jen na to, co si nesete v těžkém batohu na zádech. Proto je nutné brát si jen věci důležité a hlavně trefit množství jídla, což vyžaduje určitou zkušenost. Zásoby se po každém přechodu, který trvá tak od 3 do 7 dnů, dají doplnit v každé vesnici.

,,Máme sebou hlavně chleba, sýr, salám, jídla a polévky v prášku a něco na dochucení. Nechybí ani zelenina, sladkosti na rychlé doplnění cukrů, kafe a taky rum, na vypálení červa," říká Antonín Matějovský z české výpravy, se kterou jsme se sešli ve vesnici Riu de Mori, kam jezdí z blízkého města Hateg autobus.

Ke spaní je důležité mít dobrý nepromokavý stan, spacák s komfortem aspoň do -5° C a karimatku. Přenocovat se dá téměř kdekoliv. My jsme často zvolili sestup z hlavního hřebene několik desítek metrů do údolí, kde jsou ledovcová jezera. Tam je možné se umýt a většinou i rozdělat oheň, pokud vám zrovna dojde plyn v propanbutanové bombě. Je to i pohodlnější, protože tam tolik nefouká a můžete se s jinými horaly poradit o cestě.

Jedním z problémů je v některých částech Karpat  voda. V sezóně se totiž může stát, že některé prameny vyznačené na mapě vyschnou. V tom případě jsme nabírali vodu z ledovcových jezer, kterým jsme ale 100% nevěřili nebo v horším případě odbočili z trasy a doplnili vodu v nejbližší vesnici nebo salaši.

"Musíte mít každý nejméně dvoulitrovou láhev a jít tak, abyste cestou za jeden den potkali alespoň dva prameny nebo ledovcové jezero," poradil nám ve vesnici Nucşoara jeden z místních horalů, když jsme vyráželi zdolat pohoří Retezat.