Třetí největší z řeckých ostrovů se nachází v severovýchodní části Egejského moře a z návrší na letoviskem Anaxos by se dalo prakem dostřelit na tureckou pevninu. No, prakem možná ne, ale něčím by se tam asi dostřelit dalo, je to jen šestnáct kilometrů. Dnes už po sobě Turci a Řekové nestřílejí, ale pravidelnými lodními linkami se vzájemně navštěvují. Jedni jezdí nakupovat sem, druzí tam.

Vzdoruje času

Návštěvníci z ciziny začali na Lesbos přijíždět v zaznamenání hodném počtu teprve v 90. letech minulého století. Není jich mnoho, protože tamní letiště má poměrně omezenou kapacitu. A podobné je to s nabídkou ubytování.

Pro sto tisíc obyvatel ostrova nepředstavuje turismus nijak významný ekonomický přínos. Na prvním místě je stále zemědělství, zejména pěstování oliv a pastevectví. Tomu odpovídá i způsob života místních obyvatel, který dosud tvrdošíjně vzdoruje času. Drží se ve všem všudy svých tradic a vesnická slavnost, věnovaná některému svatému, je skutečnou událostí. Nikoliv importované festivaly všeho druhu.

:. Molivos patří k nejznámějším městečkům s mohutným hradem nad pláží, s úzkými uličkami a spoustou hospod a obchodů. Foto: PRÁVO/ Bohuslav Borovička

Co najde návštěvník

Turisté jsou na Lesbu bezesporu vítáni - zejména tam, kam přijíždějí ve větším počtu, ale že by se kvůli nim ostrov "přetrhl" a nechal se vykolejit ze svého pomalého životního rytmu, to se rozhodně říci nedá.

Návštěvník, který přiletí na letiště blízko "hlavního města" Mytilini, se ocitne na ostrově, který o sobě tvrdí, že má nejvíce hodin slunečního svitu v Egejském moři. Čtrnáct miliónů olivovníků z něj činí největší olivový sad na světě.

Do ostrova se hluboce zařezávají dvě zátoky. Na jejich březích sice není mnoho letovisek, ale ta, která tam jsou, garantují teplé a klidné moře i před a po obvyklé letní sezóně.

Návštěvník na ostrově najde bohatou přehlídku středověké městské architektury, hrady, pevnosti a měšťanské domy z dob byzantských, janovských i osmanských. Turecké stavební památky jsou nejpočetnější, neboť Turek ovládal Lesbos od roku 1462 do roku 1912.

Pro Řecko typická antika je na Lesbu zastoupena poměrně málo, přestože sounáležitost s kolébkou evropské civilizace sahá do hloubky nějakých tří tisíciletí.

Úzké uličky v městečku Petra. Foto: PRÁVO/Bohuslav Borovička

Za návštěvu rozhodně stojí některý z místních klášterů. Např. Limonos. V něm si člověk udělá představu o postavení - někdejším i dnešním - pravoslavné církve. Rozlehlý klášter v minulosti obývalo na 150 mnichů. Dnes je tam jen jeden a k ruce má tucet laických pomocníků, kteří spravují unikátní muzeum, které tam zřídil jeden z dřívějších představených.

Moře a pláže

Většinu času tráví prázdninoví návštěvníci přirozeně u moře. Nejvyhledávanější letoviska jsou na severozápadním pobřeží. Jsou to rozlehlé, nepříliš hluboké zátoky s krásnými písčitými plážemi. K nejznámějším patří Molivos s mohutným hradem nad pláží, s úzkými uličkami a spoustou hospod a obchodů.

Podobná je Petra, jen o něco menší. Městečko Anaxos, které má pověst nejčilejšího z ostrovních letovisek, nepatří k historickým osadám. Vybudovali ho lidé z vnitrozemí, kteří si tam postavili své rekreační domy.

Z mnoha z nich se později staly rodinné hotely a penzióny, jichž je v Anaxu požehnaně a jsou základem jeho ubytovací kapacity.

Všechna místa se vyjmenovat nedají a tak snad ještě Skala Kallonis, hluboko ve vnitrozemí ostrova, kam sahá stejnojmenný záliv, nebo Eresos na jižním pobřeží, v němž se narodila antická básnířka Saphó.

Prázdninová letoviska jsou také na východním pobřeží ostrova. Většinou patří k těm menším a jejich základem byla - podobně jako v Anaxu - letní sídla místních obyvatel.