Cestu zahájíme v Demänovské dolině v Nízkých Tatrách a nejprve sestoupíme do podzemí. Nachází se tu známý jeskynní systém (podle některých pramenů tu chodby dosahují 24 kilometrů, jiné hovoří dokonce i o třiceti kilometrech) a dvě přístupné jeskyně.

Demänovská jeskyně Svobody láká na sintrové vodopády, jezírka a krápníky a turisty zve na dva okruhy o délce 2150 a 1145 metrů. Nedalekou Demänovskou ledovou jeskyni ozvláštňuje nejnižší čtvrté podlaží, jemuž výzdobu propůjčil led. Zejména ledové sloupy a krápníky jsou úchvatné.

Bylo se na co dívat

"Letos ale byla zima tak mírná, že jim nepřibyl ani milimetr," informovala průvodkyně koncem června na 650 metrů dlouhém okruhu. I tak bylo na co se dívat.

Když už je člověk u jeskyní, má velkou šanci krátce na to stanout až téměř na střeše Nízkých Tater. Po dalších necelých pěti kilometrech cesty dolinou na jih totiž narazí na parkoviště v Jasné - z části zvané Zahrádky startuje moderní, rok stará šestimístná lanovka. Zájemce z nadmořské výšky 1025 metrů vyveze na Rovnou hožu do výšky 1491 metrů.

Po krátkém pokochání se výhledy následuje nástup na lanovku starší, dvojmístnou, která se šplhá na Koňský grúň (1828 metrů). Zde pohodlný přesun končí - na Chopok jsou to odsud dva kilometry s převýšením 196 metrů. Aspoň má člověk pocit, že druhý nejvyšší vrchol Nízkých Tater, 2024 metry vysoký Chopok, zdolal vlastními silami. Výhledy z Chopku a z hřebenové trasy na nedaleký Ďumbier (2043 m) či opačným směrem na Dereše (2004 m) jsou překrásné.

K vodopádu jménem Skok

A kdo toho nemá dost, přemístí se k sousedům do Tater Vysokých. Například do obce Štrbské Pleso, kde se potěší procházkou kolem stejnojmenného, druhého největšího vysokotatranského plesa, ale kde stojí za to nahlédnout i dál na sever, do Mlynické doliny. Pouhé tři kilometry odtud se přes hranu skály valí potok Mlynice a skáče do pětadvacetimetrové hloubky.

Vodopád proto dostal příhodné jméno Skok. Pro oči je tu hlavním magnetem, ale pohled na štíty blízko nad hlavami, na zelené koberce tvořené klečí či daleký výhled na Štrbské Pleso i nízkotatranské vrchy (za všechny jmenujme Krážovu hožu s charakteristickou siluetou vysílače) je rovněž víc než povznášející.

A kdo toho stále nemá dost (a nebo naopak až nad hlavu), sjede do údolí a oddá se relaxaci. Například v Aquaparku Tatralandia u Liptovského Mikuláše, kde mu ztracené síly pomůže nabrat nejen 23 tobogánů či 11 bazénů, ale i další skvělý výhled na Tatry.