Byl to už v pořadí třetí z rodu Questenbergů, který hospodařil na zámku na Vysočině. A kromě toho, že zásadně změnil jeho podobu, staral se také o to, aby se stalo kulturním centrem zdejšího kraje.

Kavalírská cesta

Jan Adam osiřel v osmi letech, a než dosáhl plnoletosti, staral se o jeho majetek strýc Leopold Lamberg. Ten ho také poslal na studia práv na Karlo Ferdinandově univerzitě v Praze a po jejich ukončení mu doporučil kavalírskou cestu po Evropě.

Jan Adam navštívil řadu zemí, ale největší inspiraci pro své další působení na jaroměřickém panství získal ve Francii, kde navštívil královské sídlo ve Versailles, a dokonce zakoupil jejich přesný popis.

Po třech letech cestování se vrátil domů. V roce 1702 byl jmenován dvorním radou u císařského dvora ve Vídni. O čtyři roky později se pustil do přestavby renesančního zámku v Jaroměřicích. A během následujících několika let z něj udělal jedno z nejmohutnějších barokních sídel začátku osmnáctého století.

Bumbálka a Hajdalák

Císařský úředník měl kromě stavění rád hudbu. A hudba tehdy byla nedílnou součástí života šlechty, takže každý správný šlechtic potřeboval kapelu. Kapelníkem Questenbergovy kapely byl František Václav Míča.

A byl to právě on, kdo nabídl hraběti Questenbergovi, že mu složí česky zpívanou operu. V ní pak hlavní role tvoří dvě postavy: Bumbálka a Hajdalák.

Zlí jazykové tvrdí, že Míču inspiroval právě Jan Adam se svojí první manželkou Marií Antonií. Ale kdo ví, jak to vůbec bylo. Každopádně Míča se svojí kapelou tuto hru uvedl v roce 1730.

Zajímavé je také to, že součástí opery je ztvárnění pověsti o původu Jaroměřic. Tehdejší obecenstvo, ale do varu dostávaly především scény, ve kterých vystupují Bumbálka s Hajdalákem. Původní libreto bylo napsáno v italštině, do češtiny ho přeložil jaroměřický děkan Antonín Ferdinand Dubravius.

Opera O původu Jaroměřic sice patří k nejznámějším Míčovým dílům, ale ne jediným. Míča byl velice plodným autorem. Složil celkem devět světských i duchovních vokálně-instrumentálních skladeb. Zbývající jeho tvorbu tvořila instrumentální díla, která komponoval jako gratulace. Hudební historici se ale domnívají, že značná část Míčova díla se nedochovala.

Zámek navštívil i prezident Masaryk

Ale vraťme se na začátek osmnáctého století, kdy hudba zněla takřka denně při jídle, ale také v jaroměřickém divadle a v letním amfiteátru v rozlehlém zámeckém parku. Ten zabírá plochu deseti hektarů a poslední měsíce svého života v něm, v honosném obytném voze, strávil také Jan Adam Questenberg. Zemřel 10. května 1752 po čtvrt roku trvající nemoci.

Zámecký park si dodnes zachoval svoji krásu, a když při jeho návštěvě přimhouříte oči, tak určitě uvidíte, jak se v něm procházejí nejenom šlechtici, ale na začátku dvacátého století také Tomáš Masaryk, který tady navštívil spisovatele Otokara Březinu. Ten žil v Jaroměřicích v letech 1901 až 1929.

A o důvodu Masarykovy návštěvy v roce 1906 se spisovatel zmiňuje takto: "Totiž aby se podíval na zdejší zámek postavený od Questenberga. Tehdy byl zdejší park lépe udržován a stál skutečně za podívanou. Snad někdo tenkrát profesoru Masarykovi řekl, že tu bydlím, a on mi vzkázal, mohl-li by se mnou mluvit."

O městě psal také Karel Čapek

Další osobností české kultury dvacátého století, která o Jaroměřicích píše, je Karel Čapek: "I obec Jaroměřice je rovná a rozložitá, ani stísněná, ani rozběhlá, tedy s velikým kostelem, který se nese jako koráb se vzedmutými plachtami, kostelem těžkým a barokním, velmi vznešeným nad střízlivou bělostí lidských příbytků, a potom ještě s velkým zámkem, který tu doslovně trůní chladě si záda starým parkem."