Dovolená na ní vás přenese na italské pobřeží Jaderského moře, kde vzduch provonělo osm tisíc palem a stovky oleandrů. Kde pětikilometrovou pláž pokrývá "nejfajnovější" jemný bělostný písek. Kde se místní promenáda těší pověsti jedné z nejpůvabnějších v Itálii.

"Vozíme sem české turisty už patnáct let. Převládají rodiny s dětmi. Tato část Itálie je opravdová, nefalšovaná Itálie - zatímco sever připomíná spíš Rakousko či Švýcarsko a jih zůstává velmi svébytný," vysvětluje Roman Kubala, který oblast za ta léta zná jako své boty.

Žádná farma na turisty

Letovisko je pravým opakem "velkofarem na turisty", kam autobusy a letadla navážejí tisíce rekreantů, aby se přes den smažili na slunci a po večerech řádili po diskotékách a barech. Šarmantně ukryté mezi vznosnými palmami, prakticky bez výškových budov a bez pláží, kde se tísní hlava na hlavě, San Benedetto del Tronto připomíná to, čím bývalo v dobách, kdy tu turistika ještě nestačila vyrůst z dětských střevíčků - přímořské lázně.

První lázeňskou budovu tu otevřeli v roce 1865, i když bohaté rodiny z Picena sem jezdily jednak na letní byty, jednak kvůli vynikajícímu klimatu na léčení už i dříve. První rozkvět přinesla až "zlatá" dvacátá léta minulého století. Za zlom se považuje červenec 1923, kdy Filippo Camiscioni ubytoval v úplně prvním hotelu Progreso a mare premiérové hosty.

Pak už šlo ráz naráz. Zasněné cihlové vily s balkóny a masivními žaluziemi se měnily na penzióny a hotely, přímo na břehu moře vyrostly stylové hospůdky, pizzerie a restaurace.

Federiko Fellini

Dámy v bělostných šatech s vysokými límci, sukněmi až po kotníky a nezbytnými slunečníky, noblesní pánové v nažehlených oblecích a s cvikry na očích - podvečerním korzem nepochybně prostupovala atmosféra šarmu a nenucenosti tak, jak ji známe třeba z některých filmů italského režisérského mága Federika Felliniho.

Po staletí zajišťovalo moře místním obživu, takže Benedetto del Tronto si dodnes udrželo postavení druhého nejvýznamnějšího rybářského přístavu v zemi. I dnes se vyplatí do něj ráno zajít. Sjíždějí se sem rybářské lodě a vykládají úlovky do připravených přepravek. A věřte tomu, že je místní kuchaři dokážou skvostně připravit.

Pokud se nasytíte slunění, moře, lahodné kuchyně a procházek po Benedettu, je nejvyšší čas vyrazit na výlet do okolí, třeba do města Ascoli Piceno, centra stejnojmenné provincie, pojmenovaného podle původního kmene Piceniů.

:. Kliknutím na obrázek jej zvětšíte do původní velikosti.

Generace hrdých, nepoddajných a zručných obyvatel se postaraly o to, že dnes ze všeho nejvíc připomíná muzeum architektonických stylů. Můžete tu přesně vystopovat, kde přesně se protínaly kolmé osy římské uliční sítě zvané cardo a decumanus, jinak řečeno: kde ležel geometrický střed města.

Některé zdi nesou nezaměnitelný styl římského císařství včetně osazených sloupových hranic, katedrála se blýskne oltářem benátského malíře Carla Crivelliho z roku 1473. Jeden z kamenných mostů se tu tyčil už za císaře Augusta, takže slouží dva tisíce let. Prudký sráz břehů k řece Tronto sice skýtal výhody při obraně proti útočníkům - a že se tu střídali jak na běžícím páse - ztěžoval však křty novorozenců v řece.

Když se zvony rozeznějí

Období rozkvětu a bohatství se střídala s drancováním a úpadkem. Julius Caesar si místní musel podrobit mečem. Po pádu Říma různí dobyvatelé město několikrát tak zpustošili, že kněží hovořili o konci světa. Obyvatelé se pak stavěli i proti nadvládě církve, takže si v roce 1135 vymohli postavení svobodné obce.

Na počátku 12. století, v době ekonomického vzestupu, se Ascoli mohlo pochlubit dvěma sty věží, tedy dvakrát tolik, než kolik má stověžatá matička měst Praha. Aby ho srazil na kolena, německý císař Fridrich II. Barbarossa zvaný Rudovous nechal strhnout 120 z nich.

Dnes jich zůstalo jen patnáct. Přesto, když se všechny zvony rozeznějí, tají se dech.