Vyzkoušejte turecké lázně

Vedle mne se polohlasně baví několik mužů a žen, kteří rovněž čekají, až na ně přijde řada. Turecké lázně jsou totiž v protikladu se všeobecným povědomím o muslimském světě často společné pro muže i ženy.

Máme na sobě uniformy s cihlově červenými proužky a kostičkami - pánové bavlněný ručník kolem beder, dámy bachraté šortky po kolena a k nim groteskně malé podprsenky - a dřevěné pantofle, hlasitě klapající na mramorové podlaze.

Jsme v budově Suleymaniye hamam, součásti komplexu istanbulské Sulejmanovy mešity, který v roce 1550 postavil slavný otomanský architekt Sinan. Během pěti staletí lázně nikdy nepřestaly fungovat, stejně jako knihovna, ubytovací hostinec karavanseraj a veřejná vývařovna.

Mramorový stůl uprostřed lázně je vytápěn kouřem z otevřeného ohniště, které rovněž ohřívá vodu. Teplá ovšem teče jen z kohoutků u masážních stolů, kde ji nabírá masér ke spláchnutí bohaté mýdlově pěny po skončení procedury, návštěvníci mají k polévání k dispozici jen studenou.

Masér - konečně Turek s mohutným knírem - mi hrubou žínkou sedřel odumřelou vrstvičku kůže z těla, namydlil mýdlovou pěnou, prohnětl nohy, paže, prsa, záda i hlavu, mistrným chvatem protáhl kolena, lokty a klouby prstů, namasíroval čelo a spánky. Blyštivou kovovou miskou nabral teplou vodu, aby spláchl mýdlovou pěnu. Polil mě jednou, dvakrát, ve třetí misce už byla voda jen vlažná a v poslední ledová. Popásl se na mé reakci, poděkoval a propustil mě.

Asi mají v lázních pověstné "sultánovo oko", kterým personál nenápadným otvorem ve zdi sleduje dění v předsálí, protože právě v okamžiku, kdy jsme se po utření opět zahalili do ručníků, dveřmi z haly vstoupila dívka s náručí suchých plachetek. Přehodila mi jednu přes záda jako plášť a třepotáním cípů mě dosušila, dalším mi vytřela vlasy a pak umně vytvořila na hlavě turban. Takhle vyšňořené nás usadila v odpočívárně a přinesla na podnose skleničky se silným čajem.

Usrkávám horký nápoj a prohlížím si starobylou fresku na zdi. Je na ní výjev z lázní, ovšem zřejmě harémových, protože jsou tam jen ženy. Harémy už patří minulosti, ale neskutečný pocit příjemné uvolněnosti, čistoty a znovuzrození z lázní naštěstí zůstává.

Přemýšlím o ambici Turecka stát se světovou lázeňskou velmocí. Ministerstvo kultury a turistiky nedávno vyhlásilo Strategii 2023, která si klade za cíl ve třech etapách vytvořit celkem půl miliónu lázeňských lůžek.

Vychází přitom z faktu, že světová populace, zejména v Evropě, stárne a bude stále častěji vyhledávat zdravotní a relaxační služby. "Když se nám podaří tuto klientelu včas podchytit, bude lázeňská sezóna v Turecku trvat celých 12 měsíců v roce," slibuje šéf rozvoje na ministerstvu Senol Ademir.

Lázeňská turistika má v Turecku vycházet z dlouhé tradice využití termálního potenciálu země - pramenů s chemicky účinnými vodami je tady půl druhého tisíce, což je nejvíc v Evropě. Starověká Troja, Frýgie či Afrodisias byly lázeňskými centry pro celý tehdejší svět. Teď k nim má přibýt dalších 25 středisek.

Vedle termálních koupelí budou nabízet i vodní sporty, golf, výlety do přírody a pochopitelně bohaté historické pamětihodnosti. Některé luxusní hotely už lázeňské služby svým klientům nabízejí. Například Gloria Golf v Beleku nedaleko Antalye, unikátní hotelový komplex s více než 800 pokoji, apartmány a bungalovy a dvěma golfovými hřišti po 18 jamkách, zbudovaný mezi pobřežními piniovými háji, má specializovanou wellness sekci Asklepion Thalasso.

Ta nabízí celkem 22 lázeňských programů, jež zahrnují i tak exotické procedury jako čokoládové zábaly, peeling mořskými solemi, květinovou floraterapii či masáž horkými vulkanickými kameny.

Na závěr: hodinová návštěva Sulejmanových lázní v Istanbulu vás vyjde - podle typu masáží - na 30 až 40 tureckých lir včetně odvozu mikrobusem z vašeho hotelu do lázní a zpět.