Motor vlídně zabafal, odvázali jsme lana, v přístavní laguně jsme loď otočili a plavba mohla začít. Plavecký křest v podobě zdymadla nás čekal po několika stech metrech. Zvládli jsme ho úspěšně, nikde se nic nerozbilo ani neutrhlo, místní vechtr uznale pokýval hlavou.

Novou zkušeností pro nás bylo to, že loď může plout tunelem. Vyrazili ho ve skále, aby se vyhnuli nesplavnému úseku řeky Saony. Je několik set metrů dlouhý a nepříliš široký, takže je dobré, když se kapitán u kormidla moc nevrtí.

Světlo na konci tunelu se zanedlouho proměnilo ve slunce, které nás pak provázelo celou cestu.

Jako na zámku

Vypluli jsme z místa, které se jmenuje Scey-sur-Saone. Asi toho o něm moc nevědí ani znalci Francie. Jistě by ho podle "sur Saone" na řece Saoně našli, ale museli by mít mapu dost podrobnou, protože na jiné to venkovské hnízdo asi nebude.

Pro nás by bylo o trochu zajímavější stejně bezvýznamné místo jménem Chemilly. Tam je totiž most, na němž stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Je prý jediná ve Francii a nikdo neví, jak a proč se tam socha patrona českých zemí dostala. Naše cesta vedla opačným směrem, takže jsme svatého na mostě neviděli.

Po dvou hodinách plavby a půlhodinové procházce jsme se ocitli na zámku. Tedy spíš jako na zámku. Rezidence vysoko na kopci nad obcí Rupt-sur-Saone je uzavřená, klíče má hospodský v podzámčí.

Prošli jsme se zámeckým parkem, pohlédli z ochozu na rozlehlé údolí řeky Saony a mazali jsme do vsi. Horko bylo jako v pekle a posezení u piva nám přišlo rozumnější, než nahlížení do zámeckých komnat.

Oblast Franche-Comté je zemědělský kraj pod pohořím Jura,  západní částí Alp. Nic jiného než zemědělství tam nikdy nebylo, v posledních desetiletích se přidal výnosný turismus. Klid tohoto odlehlého kraje tam láká Francouze i návštěvníky z ciziny.

Vinaři zaspali

Kdysi prý bývala Franche-Comté významnější vinařskou oblastí než sousední Burgundsko. Celoevropská epidemie révokazu na konci 19. století však vinice zlikvidovala a při výsadbě nových ve Franche-Comté zaspali, takže dnes jsou burgundská vína proslavená, ale o těch zdejších se toho moc neví, přestože místní Pinot Noire je vynikající.

Jak nám řekla Claire ze zdejší turistické kanceláře, návštěvníci si tu nejvíce cení naprosto čistého venkovského prostředí, dá se tu chodit po horách, plavit se po řekách a jezerech, jezdit na kole. Hitem je už několik let agroturistika. Podmínky pro ni jsou tu jistě velmi dobré, stáda krav a ovcí, venkovské farmy, to vše jsme z paluby našeho plavidla viděli každý den po obou stranách řeky. Na farmách vyrábějí své vlastní sýry, pečou chleba, často mají vlastní víno (nebo ho dodává soused), všechno je to neuvěřitelně bio a eko.

I když plujete na lodi, neznamená to, že by tohle všechno bylo pro vás nedosažitelné. Na palubu si totiž můžete vzít kola a na nich se do kraje, třeba na některou z farem, vypravit a zdravý proviant si tam opatřit. Také vechtři u zdymadel se často činí. Než se plavební komora naplní, nebo vypustí, můžete si nakoupit místní víno, nebo třeba med a další dobroty, které jsou na hrázi vystaveny.

Objevitelská plavba

Leč zpátky na vodu. Několikadenní plavba po řece Saoně byla vpravdě objevitelská. Zatímco most v Avignonu je atrakcí známou, podobně jako Pont du Gard a vyprávěním o něm moc neohromíte, o unikátní knihovně v městečku Gray vědí jen opravdoví znalci. Když za francouzské revoluce planuly hranice s knihami, snažili se mniši a vzdělanci zachránit alespoň to nejvzácnější.

Pohled na francouzskou krajinu z paluby hausbótu. Foto: PRÁVO/Bohuslav Borovička

Poté, co nám po prohlídce hezkého městečka řekli, že ještě půjdeme do místní knihovny, bral jsem (v duchu) jméno naší průvodkyně nadarmo. Pak jsem se jí (v duchu) omluvil. Někdejší klášterní knihovna je plná vzácných a ojedinělých exemplářů publikací, o nichž instituce mnohem věhlasnější jen sní.

Cestou po Saoně jsme "objevili" Traves, Charentenay, Ray-surSaone, Champlitte se zámkem, v němž je muzeum, které se tam vůbec nehodí, ale je zajímavé.

Ráno se na lodi pije káva a čaj, když je slunce už dost vysoko, otevře se první láhev rosé, které při západu slunce ztmavne v červené. Pomalu a snadno to za několik dní z člověka vyplaví únavu, starosti, tep se zpomalí a na mobil skoro zapomenete. Tak nějak má asi vypadat dovolená, při níž si člověk chce odpočinout.