Zlín by ale nebyl Zlínem bez Tomáše Bati. To on tady vybudoval jednu z nejvíce prosperujících továren tehdejší éry a mnozí místní podnikatelé si jej dávají za vzor.

Rozsáhlými investicemi se zasloužil o celý urbanistický koncept města, který dodnes připomínají dělnické dvougenerační domky. Tomáš Baťa sice pocházel z chudé rodiny, ale dokázal se vypracovat do pozice jednoho z nejbohatších podnikatelů v zemi a postupně stavěl tovární haly po celém světě. V nápadech byl na svou dobu nesmírně odvážný a říkalo se o něm, že stejně jako byl tvrdý sám na sebe, byl tvrdý i na své zaměstnance.

Kolonie baťových domků

Baťa dokázal ve třicátých letech ovládnout více než polovinu exportu v zemi. Jeho továrnu z té doby tvořil komplex třiceti budov. Pro zaměstnance nechal vystavět kolonii baťovských domků, unikátní jejich pojetím: červené, neomítnuté cihly, železobetonový skelet, ocelová okna.

Rozsáhlé kolonie řadových domků dýchají specifickou architekturou, pro milovníky funkcionalismu je však Zlín delikatesou také díky dalším objektům, které nechal později zřídit i Tomášův bratr Jan Antonín. Ten nastoupil do čela společnosti po tragické smrti Tomáše Bati a zůstal v něm až do doby, než byl Baťovský koncern po válce znárodněn.

Zlínský mrakodrap

Jan Antonín Baťa pokračoval v rozvoji města a mezi nejvýznamnější stavby, které nechal vybudovat, patří Zlínský (Baťův) mrakodrap. Sedmnáctipodlažní budova, proslulá Jednadvacítka, dnes slouží jako sídlo Krajského úřadu. Díky svým sedmnácti patrům se stala jednou z prvních výškových staveb v Evropě a nejvyšším objektem v tehdejším Československu.

Tehdejší správní budova obuvnické firmy byla postavena během sedmnácti měsíců a předána k užívání v roce 1938. Aby mohl Baťa dobře řídit své podřízené, nechal si zřídit kancelář přímo ve výtahu, kterým přejížděl mezi jednotlivými patry. Dnes nahoře najdete kavárnu.